Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Překvapující objev desítek podpovrchových „jezer“ kapalné vody na Marsu ponechává vědce bezradnými

Překvapující objev desítek podpovrchových „jezer“ kapalné vody na Marsu ponechává vědce bezradnými

Ledová polární čepička pokrývající okolí jižního pólu Marsu je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého
Autor: ESA/DLR/FU Berlin/Bill Dunford

Jasně bílá oblast na připojeném úvodním obrázku představuje ledovou polární čepičku pokrývající oblast v okolí jižního pólu Marsu. Je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého. Evropská sonda Mars Express vyfotografovala tuto oblast 17. prosince 2012 v infračerveném, zeleném a modrém světle pomocí kamery High Resolution Stereo Camera (HRSC). Nová publikace popisuje radarové záznamy, z kterých vyplývá přítomnost podpovrchových „jezer“, avšak mnoho z nich je v oblastech příliš studených, než aby zde mohla voda zůstávat v kapalném stavu.

V roce 2018 vědci zpracovávající data ze sondy Mars Express provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA oznámili překvapující objev: odezvy signálů z radaru na palubě sondy odrážených v oblasti pólu rudé planety odhalily podpovrchové jezero kapalné vody. Od té doby bylo oznámeno několik dalších podobných ozvěn.

V novém článku publikovaném v časopise Geophysical Research Letters dva vědci z NASA’s Jet Propulsion Laboratory in Southern California popsali objev desítek podobných radarových ozvěn v oblasti jižního pólu poté, co analyzovali širší soubor dat ze sondy Mars Express. Mnoho z nich jsou oblasti, které mohou být příliš studené, než aby v nich voda zůstala v kapalném stavu.

Nejsme si jisti, zda tyto signály představují přítomnost kapalné vody či nikoliv, avšak zdají se být mnohem rozšířenější, než bylo publikováno v původním článku,“ říká Jeffrey Plaut z JPL, zástupce hlavního vědeckého pracovníka pro přístroj MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding), který byl zhotoven ve spolupráci Italské kosmické agentury a JPL. „Kapalná voda je obvyklá pod povrchem oblasti jižního pólu Marsu, respektive tyto signály o tom tak trochu svědčí.“

Zamrzlá časová schránka

Na této ilustraci prolétává evropská sonda Mars Express nad povrchem Marsu; JPL dodala přijímač pro radar MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding) na palubě sondy Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Na této ilustraci prolétává evropská sonda Mars Express nad povrchem Marsu; JPL dodala přijímač pro radar MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding) na palubě sondy
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Radarové signály původně interpretované jako kapalná voda byly objeveny v regionu Marsu známém jako „vrstvené depozity na jižním pólu“ (South Polar Layered Deposits), pojmenované podle střídavých vrstev vodního ledu, suchého ledu (zmrzlého oxidu uhličitého) a prachu, které se zde usazovaly v průběhu miliónů roků. Tyto vrstvy mohou podle předpokladu poskytnout záznamy, jak se měnil sklon rotační osy Marsu v průběhu času, podobně jako se mění sklon rotační osy Země a dochází ke střídání ledových dob a teplých period po celou dobu historie naší planety. Když měl Mars malý sklon rotační osy, napadaný sníh a vrstvy prachu se nahromadily v regionu a nakonec vytvořily tlustou vrstvu ledového příkrovu, jak ji známe dnes.

Při vysílání svazku rádiových vln mohou vědci proniknout pod tyto ledové vrstvy a detailně je zmapovat. Rádiové vlny ztrácejí energii, když procházejí skrz podpovrchový materiál; jak se odrážejí zpět k sondě, obvykle tak mají slabší signál. Avšak v některých případech signály vracející se z těchto podpovrchových regionů jsou silnější, než ty na povrchu. Někteří vědci interpretovali tyto signály jako potvrzení přítomnosti kapalné vody, která silně odráží rádiové vlny.

Jeffrey Plaut a Aditya Khuller, doktorandský student na Arizona State University, kteří pracovali na článku jako internisté na JPL, si nejsou jisti, co tyto signály znamenají. Území hypoteticky obsahují kapalnou vodu v rozpětí zhruba 10 až 20 kilometrů v relativně malé oblasti v okolí jižního pólu planety Mars. Jeffrey Plaut a Aditya Khuller rozšířili pátrání po podobných silných rádiových signálech na 44 000 měření v datech přístroje MARSIS rozprostřených napříč obdobím 15 let nad celým regionem jižní polární čepičky Marsu.

Neočekávaná „jezera“

Barevné tečky představují místa, kde byly zaznamenány evropskou sondou Mars Express silné radarové ozvěny pod povrchem jižní polární čepičky Marsu Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Barevné tečky představují místa, kde byly zaznamenány evropskou sondou Mars Express silné radarové ozvěny pod povrchem jižní polární čepičky Marsu
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Analýzy odhalily desítky dodatečných jasných radarových ozvěn u značně velkého území a hlubší než kdy předtím. V některých místech byly méně než 1,6 km pod povrchem, kde jsou odhadovány teploty kolem mínus 63 °C – tak nízké, že by voda měla zmrznout, pokud by nebyla kontaminována minerály soli známými jako perchloráty, které mohou snížit bod tuhnutí vody.

Aditya Khuller poznamenal v článku z roku 2019, ve kterém astronomové vypočítali teplo potřebné k tání podpovrchového ledu v tomto regionu a zjistili, že pouze nedávný podpovrchový vulkanismus může vysvětlit potenciální přítomnost kapalné vody pod povrchem oblasti jižního pólu.

Zjistili jsme, že by to vyžadovalo zdvojnásobit odhadované geotermální teplo Marsu proudící z nitra k udržení kapalné vody,“ říká Aditya Khuller. „Jednou z možností získání tohoto tepla je prostřednictvím vulkanismu. Avšak ve skutečnosti nevidíme žádný silný důkaz pro nedávný vulkanismus v oblasti jižního pólu, takže vypadá nepravděpodobně, že by vulkanická aktivita poskytovala podmínky pro existenci podpovrchové kapalné vody v celé této oblasti.“

Co vysvětluje zřetelné ozvěny, jestliže se nejedná o podpovrchová jezera kapalné vody? Autoři si nejsou jisti. Avšak jejich publikace nabízí detailní mapu regionu, která obsahuje klíč ke klimatické historii Marsu, včetně úlohy vody v jejích rozmanitých formách.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mars express, Podpovrchová jezera, Jižní polární čepička Marsu, Planeta Mars


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »