Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Průtrže mračen na velkém Saturnově měsíci Titan

Průtrže mračen na velkém Saturnově měsíci Titan

Zmrzlý ledový povrch Saturnova měsíce Titan bičují intenzivní deště
Autor: David A. Hardy, AstroArt/NASA

Titan, největší měsíc mezi více než 60 satelity planety Saturn, je překvapivě vystavován intenzivním lijákům. Vyplývá to z výzkumu, který uskutečnila skupina planetologů a geologů z UCLA (University of California, Los Angeles). Přestože jsou tyto bouře poměrně vzácné – vyskytují se v průměru méně než jednou za místní „rok“, který trvá 29,5 pozemského roku – dochází k nim mnohem častěji, než astronomové donedávna předpokládali.

Domnívali jsme se, že k nim dochází jednou za tisíciletí,“ říká Jonathan Mitchell zabývající se planetárním výzkumem na UCLA a hlavní autor článku, který byl publikován v časopise Nature Geoscience. „Tyto nové informace jsou docela překvapující.“

Bouře jsou provázeny obrovskými záplavami terénu, který jinak představuje pouště. Povrch měsíce Titan je nápadně podobný zemskému prostředí, s tekoucími řekami, které se vlévají do velkých jezer a moří. Na Titanu se rovněž vyskytují bouřková oblaka, která přinášejí sezónní průtrže mračen podobné monzunovým dešťům, vysvětluje Jonathan Mitchell. Avšak při srážkách na Titanu „prší“ kapalný metan, nikoliv voda jako na Zemi.

Většina intenzivních bouřkových srážek v podobě kapalného metanu v našem klimatickém modelu zaplavila denně část povrchu množstvím dešťových srážek, které se blíží tomu, co jsme viděli v Houstonu při hurikánu Harvey v létě letošního roku,“ dodává Jonathan Mitchell, který se podílel na modelování klimatu na Saturnově měsíci Titan. Postgraduální student Sean Faulk řekl, že na základě studie bylo také zjištěno, že extrémní metanové průtrže mračen zřejmě formovaly ledový povrch Titanu mnohem více, než přívalové deště tvarovaly kamenný povrch Země.

Aluviální kužel na území Číny – podobné útvary byly objeveny na Titanu Autor: NASA
Aluviální kužel na území Číny – podobné útvary byly objeveny na Titanu
Autor: NASA
Na Zemi mohou intenzivní bouře uvést do pohybu mohutné přívaly sedimentů, které se rozšíří do níže položených oblastí a vytvářejí zde kónické útvary označované jako náplavové (aluviální) kužely. Na základě nové studie vědci z UCLA zjistili, že vzhled regionálních povrchových útvarů na Titanu je v souladu s nedávno zjištěnými aluviálními naplaveninami, z čehož vyplývá, že je utvářely intenzivní průtrže mračen.

Zjištěné poznatky názorně ukazují úlohu extrémních dešťových srážek při utváření povrchu Titanu, dodává Seulgi Moon, profesor geomorfologie na UCLA a jeden z autorů studie. Seulgi Moon prohlásil, že obdobné děje se pravděpodobně mohou týkat i Marsu, na kterém rovněž existují velké aluviální kužely, a totéž můžeme očekávat i na jiných planetárních tělesech. Další poznatky o vztazích mezi dešťovými srážkami a planetárními povrchy mohou vést k novým pohledům na dopad klimatických změn na Zemi a další planety.

Aluviální kužely byly na Titanu objeveny na základě sledování povrchu měsíce pomocí radaru instalovaného na palubě sondy Cassini, která byla na oběžnou dráhu kolem Saturnu navedena v polovině roku 2004. Mise sondy byla ukončena v září 2017, když ji NASA navedla na sestupnou dráhu do atmosféry planety, kde došlo k jejímu zániku.

Ačkoliv aluviální kužely na Titanu jsou novým objevem, vědci tak získali další pohled na povrch měsíce. Krátce potom, co byla sonda navedena na oběžnou dráhu kolem Saturnu, palubní radar a další vědecké přístroje ukázaly, že rozsáhlé písečné duny dominují v oblastech blíže k rovníku měsíce, zatímco jezera a moře se vyskytují spíše v polárních oblastech. Vědci z UCLA zjistili, že aluviální kužely se nacházejí především v oblastech mezi 50. a 80. rovnoběžkou – všeobecně blíže k pólům severní i jižní polokoule než k rovníku.

Takovéto variace povrchových rysů naznačují, že povrch Titanu zalévaly odpovídající dešťové srážky. Průtrže mračen a následující proudy kapalného metanu hrály klíčovou roli při erozi povrchu a ukládání sedimentů v jezerech, zatímco v místech, kde se výrazné srážky nevyskytovaly, se prosazovala tvorba „písečných“ dun.

Povrch Titanu je ukryt pod hustou vrstvou oranžové mlhy Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Povrch Titanu je ukryt pod hustou vrstvou oranžové mlhy
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Dřívější výzkumy naznačovaly, že kapalný metan je všeobecně soustředěn na Titanu spíše v polárních oblastech. Ale žádná dřívější studie nezkoumala vliv extrémních přívalových srážek, které mohly být schopné aktivovat erozi a velký transport sedimentů a ukázat jejich spojitost s pozorovaným povrchem Titanu.

Vědci především využívali počítačové simulace ke studiu hydrologického cyklu na Titanu, protože pozorování skutečných přívalových srážek na měsíci Titan lze uskutečnit jen velmi obtížně, a také proto, že sonda Cassini zkoumala Titan pouze v průběhu tří ročních období. Zjistili, že zatímco deště se především soustřeďují v oblastech v okolí pólů, kde na Titanu najdeme větší jezera a moře, většina intenzivních lijáků se vyskytovala poblíž 60. rovnoběžky – právě v regionech, kde je velká koncentrace aluviálních kuželů.

Ze studie vyplývá, že intenzivní bouře se objevily v důsledku velkých odlišností mezi deštivým a chladnějším počasím ve vysokých šířkách měsíce a suchými a teplejšími podmínkami blíže k rovníku. Podobné teplotní rozdíly na Zemi vedou ke vzniku mohutných cyklonů ve středních zeměpisných šířkách vyvolávajících sněhové bouře, které se v zimním období obvykle vyskytují napříč Severní Amerikou.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] newsroom.ucla.edu
[2] sci-news.com
[3] gizmodo.com.au

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Saturnův měsíc Titan, Řeky a jezera na Titanu, Bouře na Titanu


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »