Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS)

Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS)

Snímek komety Y4 ATLAS 20. dubna 2020 z HST
Autor: NASA, ESA, D. Jewitt (UCLA), Q. Ye (University of Maryland)

Pro pozorovatele noční oblohy, ani širší veřejnost asi není třeba tuto kometu představovat a řada lidí také zaznamenala během dubna nemilou zprávu, že kometa se rozpadla. Vzhledem k tomu, že signály o rozpadu komety se objevily již na začátku dubna, očekávali bychom, že se mezitím její trosky rozdrolily a kometa zmizela z oblohy. U této komety se to zatím nestalo. Jak ukazují nejdetailnější možné záběry dění v hlavě komety z Hubbleova vesmírného dalekohledu, jedním z důvodů delší životnosti komety je, že se rozpadla kromě drobotiny i na několik větších jader. 

Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) byla objevena 28. prosince 2019 automatickou přehlídkou oblohy ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System) na Havajských ostrovech. Ukázalo se, že parametry její dráhy jsou velmi blízké jiné kometě C/1844 Y1, která byla tzv. Velkou kometou na přelomu 1844/1845. Pravděpodobně jde tedy o úlomek kdysi větší komety. Dnes už nás asi nepřekvapí, že se tedy dále rozpadá, ale v březnu by to bylo věštění z křišťálové koule. 

Začátkem dubna ještě svítil Měsíc poblíž superúplňku, takže to nebylo ideální období na sledování vývoje komety. Přesto se podařilo pořídit snímky, na kterých bylo už kolem 5. dubna patrné, že centrální část komy (hlavy komety) je mírně protažená a signalizovalo to možný rozpad. Jakmile byla obloha opět temná, nebylo už pochyb. Snímky řady astronomů potvrdily rozpad na nejméně několik jader. Asi nejlepším amatérským pohledem na celý proces je animace snímků, které pořizoval Alfons Diepvens, kde je zřetelně vidět rozpad i posun jader vůči sobě. Teprve snímky HST ukázaly, že v místech, kde jsme očekávali jádra dvě, byly ve skutečnosti dvojice menších, které se i nadále rozpadaly.

Na konci dubna to vypadá, že minimálně jeden malý úlomek ještě žije. Každopádně rozpad měl vliv na jasnost komety. Ta je již velmi slabá a obtížně viditelná a její další osud nejasný. Možná si po květnovém úplňku budeme muset přiznat, že skutečně z oblohy zmizela docela, možná to bude trvat ještě o něco déle, než se rozpadne definitivně. 

Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS) očima vesmírného dalekohledu HST na snímku 23. dubna 2020 Autor: NASA, ESA, D. Jewitt (UCLA), Q. Ye (University of Maryland)
Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS) očima vesmírného dalekohledu HST na snímku 23. dubna 2020
Autor: NASA, ESA, D. Jewitt (UCLA), Q. Ye (University of Maryland)

Pokud jste se těšili na kometu, která měla být v květnu viditelná i pouhým okem, nebuďte zklamaní a podívejte se, co se děje jinde na obloze. I běžným triedrem je stále možné pozorovat kometu C/2019 Y1 (ATLAS), která je vysoko v souhvězdí Kefea a moc neslábne. Podobně se do maxima jasu vyšplhala i kometa C/2017 T2 (PanSTARRS), nyní v Žirafě jen kousek od Y1, na kterou jsme se původně těšili jako kometu jara a vida, našlo se jich víc.

Příroda nám naservírovala doslova kometární jaro 2020. Vždyť s novými kometami se to jen hemží. Například 26. dubna byl náhle oznámen objev další komety, tentokrát už bohužel hodně slabé, která nyní nese označení C/2020 H2 (Pruyne). Třeba i ta překvapí a zjasní na viditelnost i menšími dalekohledy. Zatím je velmi slabá, viditelná spíše dalekohledy nad 30 cm, ale po úplňku už bude výše na ranní obloze, tak ji zkontrolujeme. Velké zvýšení jasu se u ní ale nečeká.

A kdybychom dohlédli na jižní hvězdnou oblohu, asi bychom se nestačili divit, protože tam je nyní nejjasnější kometa současné oblohy – opravdová kometa s ohonem a je vidět slabě i okem. Psali jsme o ní krátce po objevu a jmenuje se C/2020 F8 (SWAN). My ji budeme moci pozorovat od poloviny května velmi nízko na severní obloze a tak vzhledem k nepříznivé výšce a světlé obloze nezbývá, než doufat, že nezeslábne a naopak ještě co nejvíc zjasní a protáhne svůj chvost. A kdoví. Třeba přeci jen uvidíme v květnu jasnou kometu, i když nebude mít jméno ATLAS). 

Jedny z nejlepších snímků komet najdete na webu www.astrostudio.at, z něhož laskavě se svolením autora přebíráme i tento úchvatný snímek komety C/2020 F8 (SWAN) pořízený 29. dubna 2020 Autor: Gerald Rhemann
Jedny z nejlepších snímků komet najdete na webu www.astrostudio.at, z něhož laskavě se svolením autora přebíráme i tento úchvatný snímek komety C/2020 F8 (SWAN) pořízený 29. dubna 2020
Autor: Gerald Rhemann

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spacetelescope.org
[2] Gerald Rhemann, Astrostudio.at



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: HST, C2019y4, C/2019 Y4 (ATLAS)


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »