Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS)

Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS)

Snímek komety Y4 ATLAS 20. dubna 2020 z HST
Autor: NASA, ESA, D. Jewitt (UCLA), Q. Ye (University of Maryland)

Pro pozorovatele noční oblohy, ani širší veřejnost asi není třeba tuto kometu představovat a řada lidí také zaznamenala během dubna nemilou zprávu, že kometa se rozpadla. Vzhledem k tomu, že signály o rozpadu komety se objevily již na začátku dubna, očekávali bychom, že se mezitím její trosky rozdrolily a kometa zmizela z oblohy. U této komety se to zatím nestalo. Jak ukazují nejdetailnější možné záběry dění v hlavě komety z Hubbleova vesmírného dalekohledu, jedním z důvodů delší životnosti komety je, že se rozpadla kromě drobotiny i na několik větších jader. 

Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) byla objevena 28. prosince 2019 automatickou přehlídkou oblohy ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System) na Havajských ostrovech. Ukázalo se, že parametry její dráhy jsou velmi blízké jiné kometě C/1844 Y1, která byla tzv. Velkou kometou na přelomu 1844/1845. Pravděpodobně jde tedy o úlomek kdysi větší komety. Dnes už nás asi nepřekvapí, že se tedy dále rozpadá, ale v březnu by to bylo věštění z křišťálové koule. 

Začátkem dubna ještě svítil Měsíc poblíž superúplňku, takže to nebylo ideální období na sledování vývoje komety. Přesto se podařilo pořídit snímky, na kterých bylo už kolem 5. dubna patrné, že centrální část komy (hlavy komety) je mírně protažená a signalizovalo to možný rozpad. Jakmile byla obloha opět temná, nebylo už pochyb. Snímky řady astronomů potvrdily rozpad na nejméně několik jader. Asi nejlepším amatérským pohledem na celý proces je animace snímků, které pořizoval Alfons Diepvens, kde je zřetelně vidět rozpad i posun jader vůči sobě. Teprve snímky HST ukázaly, že v místech, kde jsme očekávali jádra dvě, byly ve skutečnosti dvojice menších, které se i nadále rozpadaly.

Na konci dubna to vypadá, že minimálně jeden malý úlomek ještě žije. Každopádně rozpad měl vliv na jasnost komety. Ta je již velmi slabá a obtížně viditelná a její další osud nejasný. Možná si po květnovém úplňku budeme muset přiznat, že skutečně z oblohy zmizela docela, možná to bude trvat ještě o něco déle, než se rozpadne definitivně. 

Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS) očima vesmírného dalekohledu HST na snímku 23. dubna 2020 Autor: NASA, ESA, D. Jewitt (UCLA), Q. Ye (University of Maryland)
Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS) očima vesmírného dalekohledu HST na snímku 23. dubna 2020
Autor: NASA, ESA, D. Jewitt (UCLA), Q. Ye (University of Maryland)

Pokud jste se těšili na kometu, která měla být v květnu viditelná i pouhým okem, nebuďte zklamaní a podívejte se, co se děje jinde na obloze. I běžným triedrem je stále možné pozorovat kometu C/2019 Y1 (ATLAS), která je vysoko v souhvězdí Kefea a moc neslábne. Podobně se do maxima jasu vyšplhala i kometa C/2017 T2 (PanSTARRS), nyní v Žirafě jen kousek od Y1, na kterou jsme se původně těšili jako kometu jara a vida, našlo se jich víc.

Příroda nám naservírovala doslova kometární jaro 2020. Vždyť s novými kometami se to jen hemží. Například 26. dubna byl náhle oznámen objev další komety, tentokrát už bohužel hodně slabé, která nyní nese označení C/2020 H2 (Pruyne). Třeba i ta překvapí a zjasní na viditelnost i menšími dalekohledy. Zatím je velmi slabá, viditelná spíše dalekohledy nad 30 cm, ale po úplňku už bude výše na ranní obloze, tak ji zkontrolujeme. Velké zvýšení jasu se u ní ale nečeká.

A kdybychom dohlédli na jižní hvězdnou oblohu, asi bychom se nestačili divit, protože tam je nyní nejjasnější kometa současné oblohy – opravdová kometa s ohonem a je vidět slabě i okem. Psali jsme o ní krátce po objevu a jmenuje se C/2020 F8 (SWAN). My ji budeme moci pozorovat od poloviny května velmi nízko na severní obloze a tak vzhledem k nepříznivé výšce a světlé obloze nezbývá, než doufat, že nezeslábne a naopak ještě co nejvíc zjasní a protáhne svůj chvost. A kdoví. Třeba přeci jen uvidíme v květnu jasnou kometu, i když nebude mít jméno ATLAS). 

Jedny z nejlepších snímků komet najdete na webu www.astrostudio.at, z něhož laskavě se svolením autora přebíráme i tento úchvatný snímek komety C/2020 F8 (SWAN) pořízený 29. dubna 2020 Autor: Gerald Rhemann
Jedny z nejlepších snímků komet najdete na webu www.astrostudio.at, z něhož laskavě se svolením autora přebíráme i tento úchvatný snímek komety C/2020 F8 (SWAN) pořízený 29. dubna 2020
Autor: Gerald Rhemann

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spacetelescope.org
[2] Gerald Rhemann, Astrostudio.at



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: HST, C2019y4, C/2019 Y4 (ATLAS)


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »