Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozpadající se kometa C/2019 Y4 (ATLAS) je reliktem z dávné minulosti

Rozpadající se kometa C/2019 Y4 (ATLAS) je reliktem z dávné minulosti

Fotografie rozpadající se komety C/2019 Y4 (ATLAS) pořízená pomocí HST dne 20. 4. 2020
Autor: Science: NASA, ESA, Quanzhi Ye (UMD); Image Processing: Alyssa Pagan (STScI)

Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) prolétající v blízkosti Slunce je prvním členem skupiny dlouhoperiodických komet pozorovaných při rozpadu již dříve během jejich nejmenšího přiblížení ke Slunci. Na základě použití snímků získaných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST během pozorovací kampaně astronomové identifikovali dvě skupiny fragmentů vzniklých v důsledku kometární dezintegrace v roce 2020. C/2019 Y4 (ATLAS) byla kometou s téměř parabolickou dráhou a s oběžnou periodou zhruba 6 tisíc roků.

Známá kometa ATLAS byla objevena 28. prosince 2019 zrcadlovým dalekohledem na vrcholu vyhaslé sopky Mauna Loa na Havajských ostrovech jako součást systému Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System (ATLAS).

V době objevu se kometa nacházela přibližně 3 AU (astronomické jednotky) od Slunce, její jasnost byla 19,6 mag a její poloha se promítala do souhvězdí Velké Medvědice.

V dubnu 2020 se rozpadla ještě před průletem periheliem dráhy, zanechávající svůj někdejší ohon táhnoucí se prostorem v podobě nejasných oblaků prachu a nabitých částic. Průběh dezintegrace byl pozorován pomocí dalekohledu HST.

Kometa ATLAS se rozpadla na kusy kilometrových rozměrů. Představuje pravěkého návštěvníka z doby před 5 000 roky,“ říká Quanzhi Ye, astronom na University of Maryland. „Proč? Protože kometa následuje stejnou oběžnou dráhu jako ´železniční dráha´, po které se pohybovala kometa pozorovatelná v roce 1844.“

To znamená, že obě komety jsou pravděpodobně sourozenci z mateřské komety, která se rozpadla o mnoho století dříve.“ Spojitost mezi oběma kometami poprvé vyhlásil amatérský astronom Maik Meyer.

Fotografie rozpadající se komety C/2019 Y4 (ATLAS) pořízená pomocí HST dne 23. 4. 2020 Autor: Science: NASA, ESA, Quanzhi Ye (UMD); Image Processing: Alyssa Pagan (STScI)
Fotografie rozpadající se komety C/2019 Y4 (ATLAS) pořízená pomocí HST dne 23. 4. 2020
Autor: Science: NASA, ESA, Quanzhi Ye (UMD); Image Processing: Alyssa Pagan (STScI)
Kometa ATLAS je zcela jistě ´podivná´. Na rozdíl od její hypotetické mateřské komety, k dezintegraci komety ATLAS došlo v době, kdy byla dále od Slunce než Země, ve vzdálenosti přes 150 miliónů kilometrů,“ říká Quanzhi Ye. „To bylo mnohem dále než vzdálenost, kde její mateřské kometa prolétala kolem Slunce. To zvýrazňuje její neobvyklost.“

Jestliže se kometa rozpadla tak daleko od Slunce, jak mohla přežít poslední průlet kolem Slunce v době před 5 000 roky? To je velká záhada. Je to velmi neobvyklé, protože jsme to nepředpokládali. Je to vůbec poprvé, kdy byla pozorována členka rodiny dlouhoperiodických komet rozpadlá před průchodem v blízkosti Slunce.

Podle vyjádření vědeckého týmu jeden úlomek komety ATLAS se rozpadl ve skutečnosti během několika dnů, zatímco druhému kusu to trvalo několik týdnů.

To nám ovšem říká, že část jádra byla pevnější než zbývající část,“ doplňuje Quanzhi Ye. „Jednou z možností je, že proudy vyvrženého materiálu mohou roztočit kometu tak rychle, že odstředivé síly ji roztrhají na kusy.“

Alternativní vysvětlení spočívá v tom, že jádro obsahuje takzvané super-těkavé ledy, které před rozptýlením kousků explodují podobně jako ohňostroj.

To je velmi komplikované, protože začínáme pozorovat tuto hierarchii a vývoj fragmentace komety. Chování komety ATLAS je zajímavé, avšak obtížné na vysvětlení.

Vědecký článek byl publikován v časopise Astronomical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS)


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 109: Vysavačová galaxie

Messier 109 je fascinující spirální galaxie s příčkou, na kterou se díváme téměř z boku (sklon cca 75°). Nachází se ve vzdálenosti přibližně 45 milionů světelných let. Svou přezdívku „Vysavač“ získala díky absenci výrazného jádra a chaotické struktuře prachových mračen a HII oblastí, které vypadají jako vířící prach. Je to galaxie s překotnou tvorbou hvězd, což potvrzují i četné zdroje rentgenového záření v jejím nitru.

Další informace »