Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Saturn současně zachycen Hubbleovým i Webbovým vesmírným dalekohledem

Saturn současně zachycen Hubbleovým i Webbovým vesmírným dalekohledem

Saturn ve viditelném světle z kosmického dalekohledu HST.
Autor: NASA, ESA, A. Simon (NASA-GSFC), M. Wong (University of California); Image Processing: J. DePasquale

Astronomové mají k dispozici detailní snímky planety Saturn pořízené ve viditelném i blízkém infračerveném oboru elektromagnetického spektra. Pořídily je kosmické teleskopy HST a JWST. Jsou na nich vidět pásy i bouře a samozřejmě nádherné prstence a měsíčky této planety.

Díky pozorování v doplňujících se vlnových délkách spektra elektromagnetického záření poskytují dalekohled Jamese Webba a Hubbleův kosmický dalekohled vědcům komplexnější pohled na atmosféru této obří plynné planety. Přestože oba teleskopy zachycují odražené záření ze Slunce od pruhovaných mraků a oparů Saturnu, výsledný obraz se velmi liší. Hubble odhaluje jemné barevné variace po celé planetě, Webbův infračervený záběr zachycuje oblaka a chemické látky v mnoha různých hloubkách atmosféry, od hlubokých vrstev až po řídkou horní atmosféru.

Díky tomu mohou vědci efektivně „prořezávat“ Saturnovu atmosféru v různých výškách, jako by odlupovali vrstvy cibule. Každý dalekohled vypráví jinou část příběhu Saturnu a společná pozorování pomáhají výzkumníkům pochopit, jak Saturnova atmosféra funguje jako propojený trojrozměrný systém.

Zde zobrazený snímek z Hubbleova teleskopu byl pořízen v srpnu 2024 v rámci více než desetiletého monitorovacího programu OPAL (Outer Planet Atmospheres Legacy), zatímco snímek z Webbova teleskopu byl pořízen o několik měsíců později v rámci programu Director’s Discretionary Time.

Saturn v blízkém infračerveném oboru spektra z kosmického dalekohledu JWST Autor: NASA, ESA, CSA, STScI; Image Processing: J. DePasquale (STScI)
Saturn v blízkém infračerveném oboru spektra z kosmického dalekohledu JWST
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI; Image Processing: J. DePasquale (STScI)
Nově zveřejněné snímky zdůrazňují rysy rušné atmosféry Saturnu.

Na snímku z Webbova teleskopu se přes severní střední šířky vine dlouhotrvající proudění známé jako „stuhová vlna“, ovlivněné jinak nezjistitelnými atmosférickými vlnami. Hned pod ním představuje malá skvrna přetrvávající pozůstatek „Velké jarní bouře“ z let 2011 až 2012. Na snímku z Webbova teleskopu je také vidět několik dalších bouří, které pokrývají jižní polokouli Saturnu.

Všechny tyto jevy jsou formovány silnými větry a vlnami pod viditelnou oblačnou vrstvou, což činí ze Saturnu přírodní laboratoř pro studium dynamiky tekutin v extrémních podmínkách.

Na obou snímcích jsou také slabě viditelné špičaté hrany ikonického šestiúhelníkového útvaru, tvořeného prouděním u severního pólu Saturnu, který objevila již sonda Voyager v roce 1981. Zůstává jedním z nejzajímavějších meteorologických jevů ve Sluneční soustavě. To, jak přetrvává po desetiletí, dokazuje stabilitu atmosférických procesů velkého rozsahu na obřích planetách. Pravděpodobně se jedná o poslední snímky slavného šestiúhelníku ve vysokém rozlišení, které uvidíme až do 40. let 21. století, protože na severní polokouli Saturnu začíná zima a jeho severní pól se na 15 let ponoří do tmy.

Na Webbových infračervených snímcích se Saturnovy póly jeví zřetelně šedozelené, což je dáno zářením na vlnové délce kolem 4,3 mikronu. Tato výrazná vlastnost by mohla pocházet z vrstvy aerosolů ve vysokých výškách Saturnovy atmosféry, která v těchto zeměpisných šířkách rozptyluje světlo odlišně. Dalším možným vysvětlením je polární záře, protože nabité molekuly interagující s magnetickým polem planety mohou v blízkosti pólů vytvářet zářící emise.

Saturn s popisky polohy měsíčků z JWST (infračerveně) a HST (viditelné záření) Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, A. Simon (NASA-GSFC), M. Wong (University of California); Image Processing: J
Saturn s popisky polohy měsíčků z JWST (infračerveně) a HST (viditelné záření)
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, A. Simon (NASA-GSFC), M. Wong (University of California); Image Processing: J

Hubble a Webb již poskytli poznatky o Jupiterových spektakulárních polárních zářích, potvrdili polární záře na Uranu a poprvé detekovali také Neptunovy záře.

Na infračerveném snímku z Webbova teleskopu jsou prstence extrémně jasné, protože jsou tvořeny vysoce odrazivým vodním ledem. Na obou snímcích vidíme sluncem osvětlenou stranu prstenců, ale na snímku z Hubbleova teleskopu jsou méně jasné a pod nimi vidíme i jejich stíny na planetě. Na snímcích je patrný také vnější tenký prstenec F, který z Webbova teleskopu vypadá tenký a ostrý, zatímco na snímku z Hubbleova teleskopu jen mírně září.

Tato pozorování z roku 2024, pořízená s odstupem 14 týdnů, ukazují planetu v období přechodu od léta na severní polokouli směrem k rovnodennosti v roce 2025. Pokud budou oba dalekohledy v dobrém stavu, budeme moci ve 30. letech 21. století moci pozorovat nástup léta na polokouli jižní.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA/Novinky z dalekohledu Jamese Webba



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: HST, Jwst, Saturn


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »