Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční záření v obdobích minima je neuvěřitelně konstantní

Sluneční záření v obdobích minima je neuvěřitelně konstantní

Slunce 27. 9. 2008
Autor: SOHO/ESA/NASA

Na základě více než půl století dlouhé řady pozorování japonští astronomové zjistili, že intenzita mikrovlnného záření přicházejícího ze Slunce v obdobích minima sluneční činnosti za uplynulých pět slunečních cyklů byla pokaždé shodná, i přes velké rozdíly v období maxima jednotlivých cyklů.

V Japonsku pokračovalo průběžné měření slunečního mikrovlnného záření na čtyřech frekvencích (1,0; 2,0; 3,75 a 9,4 GHz), které započalo v roce 1957 na Toyokawa Branch of the Research Institute of Atmospherics, Nagoya University. V roce 1994 byly radioteleskopy přemístěny do NAOJ Nobeyama Campus, kde pozorování pokračují i v současnosti.

Skupina astronomů, jejímž vedoucím byl Masumi Shimojo, odborný asistent na NAOJ Chile Observatory, a další členové z Nagoya University, Kyoto University a Ibaraki University, analyzovala více než šedesátiletou řadu pozorování mikrovlnného záření Slunce těmito radioteleskopy. Zjistili přitom, že intenzita mikrovlnného záření a spektra mikrovlnného záření v obdobích minim sluneční činnosti za uplynulých pět cyklů byla pokaždé stejná. Naproti tomu během period maxima sluneční činnosti se jak intenzita mikrovlnného záření, tak i spektra v jednotlivých maximech měnila.

Pozorování slunečního mikrovlnného záření pomocí radioteleskopů v roce 1957 (vlevo nahoře) a dnes (vlevo dole). Pozorování fluktuací slunečního mikrovlnného záření v průběhu 60 let (vpravo nahoře) a sluneční mikrovlnné spektrum v každém slunečním minimu (vpravo dole). V pozadí je sluneční disk vyfotografovaný rentgenovým dalekohledem na palubě japonské kosmické observatoře Hinode. Autor: NAOJ/Nagoya University/JAXA
Pozorování slunečního mikrovlnného záření pomocí radioteleskopů v roce 1957 (vlevo nahoře) a dnes (vlevo dole). Pozorování fluktuací slunečního mikrovlnného záření v průběhu 60 let (vpravo nahoře) a sluneční mikrovlnné spektrum v každém slunečním minimu (vpravo dole). V pozadí je sluneční disk vyfotografovaný rentgenovým dalekohledem na palubě japonské kosmické observatoře Hinode.
Autor: NAOJ/Nagoya University/JAXA
Masumi Shimojo k tomu říká: „Jiná systematická dlouhodobá pozorování než pozorování slunečních skvrn jsou v astronomii výjimečná. Je to velmi důležité vzhledem k tomu, abychom zjistili trend daného jevu překračující jednotlivé sluneční cykly. Je to významný krok k porozumění vzniku a zesilování magnetických polí Slunce, která generují sluneční skvrny a další aktivitu Slunce.“

Slunce prochází jednotlivými cykly zvýšené aktivity a klidné periody přibližně každých 11 let. Tento „sluneční cyklus“ je především spojován s počtem slunečních skvrn, avšak existují i jiné typy sluneční činnosti. Tudíž určování počtu slunečních skvrn není dostačující k pochopení komplexních podmínek probíhající sluneční aktivity.

Mikrovlny jsou dalším indikátorem sluneční činnosti. Na rozdíl od slunečních skvrn mohou být pozorovány i při zamračené obloze. Navíc sledování mikrovln na více frekvencích poskytuje možnost výpočtu vzájemné intenzity na jednotlivých frekvencích (což označujeme jako spektrum).

 
 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nro.nao.ac.jp

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Slunce, Sluneční činnost, Mikrovlnné záření


13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »