Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sněhové zpravodajství z Pluta: Oblast Cthulhu hlásí dobré podmínky

Sněhové zpravodajství z Pluta: Oblast Cthulhu hlásí dobré podmínky

Mapa Pluta s popisky. Střed obrázku protíná 180° poledník.
Autor: NASA/JPL/SwRI

Letošní zima fanoušky zimních radovánek příliš nepotěšila – sněhová zpravodajství z tradičních českých lyžařských středisek nepřinášela potěšující zprávy. Možná je na čase poohlédnout se po vzdálenějších lokalitách – takové Pluto má podle sondy New Horizons podmínky velice dobré. Doprava na místo je sice komplikovanější a sníh je navíc metanový, ale lepší, než letošní zima u nás. Pokud tedy budete uvažovat o výletu, zapište si do itineráře jako cíl své cesty lokalitu zvanou Cthulhu.

Tato oblast je charakteristická velmi tmavou barvou a táhne se téměř přes polovinu rovníku trpasličí planety. Na snímcích z největšího přiblížení se nachází na západ od světlé oblasti Sputnik Planum ve tvaru srdce. Lokalitu Cthulhu měří na délku cca 3000 kilometrů a na šířku 450 kilometrů, což je pro lepší představu jen o trochu více, než americký stát Aljaška.

Tmavý povrch v této oblasti může být podle vědců způsoben vrstvou tmavých tholinů. Jedná se o komplexní sloučeniny, které vznikají poměrně složitým způsobem. Sluneční záření, především pak jeho ultrafialová složka, rozštěpí molekuly plynů, které tvoří atmosféru Pluta. Tyto radikály jsou pak velmi reaktivní a napadají další okolní molekuly, případně se spojují s ostatními radikály. Celý postup se pak může bezpočtukrát opakovat, přičemž stále vznikají větší a větší sloučeniny, které se postupně formují do podoby částic, které svou jemností připomínají saze. O tom, že jsou na Plutu tholiny už několik měsíců víme. Právě jim Pluto vděčí za svůj oranžovo-narůžovělý nádech. V oblasti Cthulhu jsou ale tholiny tmavé – možná jde o reakci původně naoranžovělých sloučenin s horninovým podložím, nebo je zde tholinová vrstva silnější.

Topografie oblasti Cthulhu je velmi rozmanitá a sahá od hor až po rovinaté, ale hustě krátery poseté pláně. Na snímku se zvýrazněnou červenou složkou spektra (uprostřed níže vložené fotky) můžeme vidět jihovýchodní oblast lokality Cthulhu, kde se táhne pohoří dlouhé téměř 420 kilometrů. Vrcholky zdejších hor jsou podle všeho pokryty jasným materiálem, který tak velmi ostře kontrastuje s tmavě červenou barvou okolních plání.

Analýza výskytu metanového ledu na vrcholcích hor protínajících východní část oblasti Cthulhu na Plutu Autor: NASA/JPL/SwRI
Analýza výskytu metanového ledu na vrcholcích hor protínajících východní část oblasti Cthulhu na Plutu
Autor: NASA/JPL/SwRI

Už když vědci snímek spatřili poprvé, začali spekulovat, čím by se daly bílé skvrny vysvětlit. Už první myšlenky se točily kolem metanu. „To by vysvětlovalo, proč tento světlý materiál pokrývá jen nejvyšší špičky hor. Je možné, že se metan chová na Plutu jako voda na Zemi, tedy že kondenzuje a mrzne ve větších výškách,“ vysvětluje John Stansberry, člen vědeckého týmu New Horizons ze Space Telescope Science Institute v Baltimore, stát Maryland.

Data z kamery Ralph/Multispectral Visible Imaging Camera (MVIC) jejich teorie potvrdila. Spektroskopická měření ukázala, že místa výskytu bílých skvrn jsou téměř v dokonalé shodě s místy, kde se se nachází ztuhlý metan – na přiloženém snímku jsou data z tohoto přístroje v pravém okně a úložiště metanu jsou tu zvýrazněna fialovou barvou. Rozlišení snímku se zvýrazněnými barvami (prostřední část velké fotky) je 680 m/pixel a pokrývá oblast širokou 140 km a dlouhou 450 km. Fotka vznikla ve vzdálenosti 33 900 km od Pluta zhruba 45 minut před maximálním přiblížením 14. července 2015. Pokud byste si ji chtěli stáhnout v plném rozlišení 8289 × 4320 pixelů, navštivte tento odkaz. Obrázek má velikost 3,3 MB.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Pluto, Cthulhu Regio, New horizons, Metanový led


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »