Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Cassini zaregistrovala na Titanu metanový déšť

Sonda Cassini zaregistrovala na Titanu metanový déšť

Severní pól Titanu na snímku ze sondy Cassini v oboru infračerveného záření
Autor: NASA

Kosmická sonda NASA s názvem Cassini je zdrojem nových objevů i dlouho po ukončení její činnosti. Na snímcích například v závěru svého výzkumu zachytila oblast o velikosti 120 000 kilometrů čtverečních blízko severního pólu největšího Saturnova měsíce Titan, která vypadala podobně jako „mokrý chodník po velkém dešti“. Tyto dešťové srážky astronomové dávají do souvislosti se změnami ročních období na Titanu přinášejících léto na severní polokouli. Toto jsou první zaznamenané letní dešťové srážky na severní polokouli tohoto měsíce. Avšak je velmi podivné, že déšť přišel bez toho, aby byla pozorována oblačnost.

Sonda Cassini ukončila výzkum soustavy planety Saturn v září 2017, avšak vědci v datech shromážděných v průběhu jejího dlouhodobého výzkumu postupně odhalují neuvěřitelné skutečnosti o planetě Saturn a jejích měsících. Nyní astronomové z University of Idaho identifikovali v pozorováních sondy dešťové srážky v oblasti severního pólu Titanu. Všimli si jevu, který je popisován jako „efekt mokrého chodníku“. Vědci spatřili odraz slunečního záření v polárních oblastech severní polokoule měsíce způsobem, který signalizuje výskyt dešťových srážek.

Avšak vědecký tým ještě musí najít vysvětlení pro přítomnost deště při chybějící oblačnosti. „Celá astronomická komunita studující Titan vyhlížela přítomnost oblaků a deště v oblasti severního pólu měsíce, což by znamenalo začátek léta na severní polokouli,“ říká Rajani Dhingra z University of Idaho, hlavní autorka studie. „Avšak navzdory tomu, co klimatické modely předpovídají, nevidíme zde žádnou oblačnost. Někteří to nazývají podivuhodným případem chybějící oblačnosti.“

Titan se v mnoha ohledech podobá naší Zemi. Podobně jako na Zemi se zde střídají roční období a vyskytují se zde srážky. Avšak na Saturnově měsíci to přece jen vypadá poněkud jinak. Na Zemi existuje vodní cyklus – na Titanu místo vody cirkuluje metan, který je kapalný za teplot kolem -183 °C. Zatím si vědci nejsou zcela jisti, proč na Titanu prší méně často než na Zemi. Ve skutečnosti v průběhu 13 let trvajícího výzkumu Saturnu byly na Titanu zaznamenány dešťové srážky jen několikrát. Protože gravitace Titanu dosahuje pouze jedné sedminy přitažlivosti na Zemi, dešťové kapky padají velmi pomalu. „Metanový déšť v podobě kapek se zde snáší dolů zhruba stejnou rychlostí jako sněhové vločky na Zemi,“ dodává Elizabeth Turtle, planetoložka na Johns Hopkins Applied Physics Lab, která nebyla členkou výzkumného týmu.

Obrázek zachycuje „efekt mokrého chodníku“ – od mokrého povrchu se odráží sluneční světlo, což je dokladem nedávného metanového deště Autor: NASA/JPL/University of Arizona/University of Idaho
Obrázek zachycuje „efekt mokrého chodníku“ – od mokrého povrchu se odráží sluneční světlo, což je dokladem nedávného metanového deště
Autor: NASA/JPL/University of Arizona/University of Idaho
Avšak na Zemi vždy doprovázejí výskyt deště oblaka. Dokonce i na Titanu, když byl v roce 2004 zaznamenán déšť v blízkosti jižního pólu, byl spojený s oblačností. Takže „to je mimořádně zajímavá záhada,“ říká Elizabeth Turtle a dodává, že „zde byly některé oblakům podobné útvary pozorovány, ale byly detekovány pouze na určitých vlnových délkách. To je něco, čemu ještě musíme přijít na kloub.“ Přinejmenším prozatím to vypadá tak, že absence oblaků při tomto dešti zůstává záhadou.

Společně s neobvyklou absencí oblačnosti astronomové v této nové studii zjistili, že letní počasí poblíž severního pólu Titanu nastává později, než předpokládali. Avšak to nezbytně neznamená, že zde léto přišlo opožděně.

Nemáme ještě dostatečně dlouhé záznamy o počasí na Titanu, abychom věděli, co je typické a co už ne,“ říká Elizabeth Turtle. Roční období trvají na Titanu několik pozemských roků. A povšechně vzato, astronomové pozorovali, že změny počasí obvykle trvají déle, než se předpokládá. Takže možná roční období na Titanu se jen poněkud pomaleji mění, než si vědci dosud mysleli.

Zaznamenaný déšť předznamenal příchod léta na severní polokouli Titanu. Jednotlivá roční období zde trvají zhruba 7 let. Když sonda Cassini v roce 2004 přilétla k Saturnu, panovalo léto na jižní polokouli Saturnova měsíce. V té době Slunce zahřívalo jižní pól Titanu, což vedlo k vypařování metanu a k jeho kondenzaci za vytváření oblačnosti. Jižní pól je však mnohem sušším místem, jsou zde jen dvě větší jezera kapalného metanu, zatímco na severu jich jsou desítky a mnohé mají poměrně velké rozměry.

Výsledky výzkumu byly publikovány 16. 1. 2019 v časopise Geophysical Research Letters Americké geofyzikální společnosti (American Geophysical Union).

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] astronomy.com
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Metanový déšť, Sonda Cassini, Saturnův měsíc Titan


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »