Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Juno vyřešila 39 let starou záhadu planety Jupiter

Sonda Juno vyřešila 39 let starou záhadu planety Jupiter

Umělecké ztvárnění výskytu blesků na severní polokouli planety Jupiter
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/JunoCam

Už od doby, kdy sonda NASA s názvem Voyager 1 prolétla v březnu 1979 kolem obří planety Sluneční soustavy, astronomové uvažovali nad původem blesků na Jupiteru. Toto setkání potvrdilo přítomnost blesků na Jupiteru, o jejichž existenci uvažovali astronomové po staletí. Avšak když dnes již letitý průzkumník prosvištěl kolem obří planety, získaná data ukázala, že s bleskovými výboji spřažené rádiové signály detailně neodpovídají rádiovým signálům vznikajícím při výbojích blesků na naší planetě.

V novém článku publikovaném v časopise Nature vědci NASA z týmu sondy Juno popsali způsoby, při kterých jsou blesky na Jupiteru ve skutečnosti analogické pozemskému blýskání. Ačkoliv pokud se týká oblasti výskytu, jsou oba typy blesků v protikladu.

Bez ohledu na to, o jakou planetu se jedná, bleskové výboje fungují jako rádiové vysílače – vysílají rádiové vlny při výskytu na různých místech oblohy,“ říká Shannon Brown z NASA Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie, vědecká pracovnice sondy Juno a hlavní autorka článku. „Avšak před sondou Juno byly veškeré signály pocházející z blesků zaznamenané kosmickými sondami [Voyagery 1 a 2, Galileo a Cassini] limitovány buď vizuální detekcí nebo rádiovým spektrem v oblasti několika kilohertzů navzdory pátrání po rádiových signálech v oblasti megahertzů. K vysvětlení bylo navrženo několik teorií, avšak ani jedna z nich nebyla schopna problém vyřešit.“

Do výzkumu se zapojila sonda Juno, která byla 4. 7. 2016 navedena na oběžnou dráhu kolem Jupitera. V souboru jejích velmi citlivých vědeckých přístrojů je i aparatura Microwave Radiometer Instrument (MWR), která zaznamenává záření obří plynné planety napříč širokým spektrem frekvencí.

V datech, která sonda Juno zaznamenala během prvních osmi průletů kolem planety, bylo zjištěno, že přístroj MWR zaznamenal 377 bleskových výbojů,“ říká Shannon Brown. „Byly zaznamenány jak v rozsahu megahertzových, tak i gigahertzových vln. To odpovídá tomu, co můžeme zaznamenat v atmosférách terestrických planet. Domníváme se, že jsme jediní, kdo je může pozorovat, protože sonda Juno prolétá mnohem blíže bleskovým výbojům než předcházející sondy a pátráme na rádiových frekvencích, které snáze pronikají skrz ionosféru planety.“

Zatímco objev ukázal, jak jsou blesky na Jupiteru podobné těm pozemským, nový článek také poznamenává, že i když takovéto bleskové výboje vznikají i na ostatních planetách, ve skutečnosti jsou docela odlišné.

Rozložení bleskových výbojů na Jupiteru je opačné v porovnání se Zemí,“ říká Shannon Brown. „Většina aktivity se odehrává v blízkosti pólů planety Jupiter, ale žádné výboje nebyly pozorovány v okolí rovníku. Můžete se zeptat kohokoliv, kdo žije na Zemi v tropických oblastech – pro naši planetu to neplatí.“ A proč se bleskové výboje na Zemi soustřeďují v blízkosti rovníku a na Jupiteru v okolí pólů? Protože jdou za teplem.

Země získává velkou většinu tepla z externího zdroje – ze slunečního záření. Protože rovník Země zachycuje hlavní nápor slunečního záření, teplý vlhký vzduch zde stoupá vzhůru (v důsledku konvekce) mnohem snadněji, čímž poskytuje energii rostoucím bouřkovým oblakům, které vytvářejí blesky.

Kosmická sonda Juno nad oblačností planety Jupiter Autor: NASA
Kosmická sonda Juno nad oblačností planety Jupiter
Autor: NASA
Dráha planety Jupiter leží 5× dále od Slunce, než obíhá Země. To znamená, že obří planeta dostává od Slunce 25× méně energie než naše planeta. Ačkoliv Jupiterova atmosféra získává většinu tepla ze svého nitra, neznamená to, že jí Slunce poskytuje nevýznamnou část energie. Dodává trochu tepla, které ohřívá rovníkové oblasti více než polární – právě tak, jak je tomu u Země. Astronomové se domnívají, že tento ohřev Jupiterova rovníku je téměř dostatečný k utváření stability v horních vrstvách atmosféry, zabraňující stoupání teplého vzduchu z vnitřních oblastí. V polárních oblastech tato stabilita nefunguje, a proto může teplý vzduch z nitra planety stoupat vzhůru za podpory konvekce. To vytváří podmínky pro vznik bleskových výbojů.

Tyto objevy mohou pomoci zlepšit naše představy o složení, cirkulaci a tocích energie na Jupiteru,“ doplňuje Shannon Brown. Avšak objevily se další otázky. „Přestože pozorujeme blesky v okolí obou pólů, tak proč byla většina z nich zaznamenána v okolí Jupiterova severního pólu?

Ve druhém článku týkajícím se blesků na Jupiteru a publikovaném v Nature Astronomy, Ivana Kolmašová z České akademie věd v Praze prezentovala se svými spolupracovníky největší dosavadní databázi nízkofrekvenčních rádiových emisí („hvizdů“) generovaných blesky na Jupiteru. Soubor dat obsahující více než 1 600 signálů shromážděných aparaturou na sondě Juno je téměř 10× obsáhlejší než signály zaznamenané sondou Voyager 1. Juno zaznamenala maximální množství čtyř záblesků za sekundu (což je podobné pozorování bouřek na Zemi), které je 6× vyšší v porovnání se záznamy sondy Voyager 1.

Tyto objevy mohly být uskutečněny pouze pomocí sondy Juno,“ říká Scott Bolton, hlavní vědecký pracovník sondy Juno na Southwest Research Institute, San Antonio. „Naše unikátní oběžná dráha umožňuje sondě prolétávat mnohem blíže k Jupiteru než ostatní sondy v minulosti. Díky tomu je záření planety tisíckrát silnější a registrovaný signál intenzivnější. Rovněž naše přístroje registrující mikrovlnné a plazmové vlny jsou mnohem modernější a umožňují nám rozpoznat dokonce slabý signál bleskového výboje v kakofonii rádiové emise Jupitera.“

Sonda Juno vypuštěná NASA uskuteční 16. července 2018 již 13. vědecký průlet nad vrcholky záhadné oblačnosti obří plynné planety. Vzhledem k dobrému stavu sondy NASA schválila prodloužení její mise o 41 měsíců, tj. do roku 2021.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Blesky na Jupiteru, Planeta Jupiter


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »