Topografická mapa Titanu ukazuje plochý terén
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/JHUAPL/Cornell/Weizmann
Na publikovaném obrázku je sever nahoře a jih dole. Červená a oranžová barva představuje nejvyšší útvary na povrchu Titanu (hory a pohoří), modrá a zelená naopak ty nejnižší oblasti (údolí a prohlubně). Zatímco nejvyšší hory na Zemi dosahují výšky téměř 9 kilometrů nad úrovní mořské hladiny, výškové rozdíly na Titanu jsou podstatně menší. Nejvyšší „pohoří“ na Titanu dosahují výšky pouhého půl kilometru nad průměrnou hodnotou. Nejhlubší údolí se nacházejí maximálně 1,7 kilometru pod „nulovým“ průměrem. Je to možná proto, že kůra Titanu není dostatečně mocná, aby mohla podpírat vysoká pohoří, nebo proto, že hustá atmosféra produkuje silné deště, při nichž prší metan, čímž dochází k rychlé erozi povrchu měsíce.
Autoři článku na sciencemag.org uvádějí, že pokud by byly na povrchu měsíce Titan vhodné podmínky pro člověka (a nebyl by od nás tak daleko), bylo by možné na něm provozovat zcela nenáročnou turistiku a cykloturistiku. Žádný ráj pro horolezce.
Topografie polárních oblastí Titanu
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/JHUAPL/Cornell/Weizmann
Radar na palubě sondy Cassini se skládá ze tří částí, kterými jsou radar se syntetickou aperturou (rozlišení 0,35 až 1,7 km), výškoměr (horizontální rozlišení 24 až 27 km, vertikální rozlišení 90 až 150 m) a radiometr (rozlišení 7 až 310 km).
Celková topografická mapa Titanu
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/JHUAPL/Cornell/Weizmann
Na spodním panelu je znázorněna nová topografická mapa s vyznačenými liniemi (vrstevnicemi) vzdálenými výškově v odstupu 200 metrů. Pozoruhodně nápadné jsou prohlubně v okolí jižního pólu a čtvero pohoří. Tmavá oblast mezi 50. až 65. stupněm jižní šířky a 0. až 60. stupněm východní délky odpovídá hlavní depresi na Titanu.
Mapa byla zpracována podle radarových dat a údajů z přístroje VIMS získaných v období let 2004 až 2011.
Zdroj: saturn.jpl.nasa a news.sciencemag.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí