Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vědci rozluštili původ a chemické složení organických dun na Titanu

Vědci rozluštili původ a chemické složení organických dun na Titanu

Písečné duny z organických látek v rovníkové oblasti Titanu
Autor: University of Hawaii

Vědecký tým pod vedením pracovníků University of Hawaii at Mānoa poskytnul odpověď na klíčovou otázku týkající se povrchu Saturnova měsíce Titan. Radarový snímek povrchových útvarů pořízený sondou Cassini zachycuje tmavé pruhy vytvarované z písečných dun organické povahy, které se táhnou v oblasti rovníku na značnou vzdálenost.

Fyzikální chemik Ralf I. Kaiser a jeho spolupracovníci studovali získaná data, která byla pořízená sondou Cassini zkoumající měsíc Titan – jediné těleso ve Sluneční soustavě kromě Země s pevným povrchem, jezery a hustou atmosférou o tlaku 1,5× převyšujím hodnoty na povrchu naší planety. Fotografie a další data ze sondy Cassini odhalily přítomnost rozsáhlých podélných dun na povrchu Titanu napříč pouštěmi v oblasti rovníku, vysoké až 100 metrů, což se blíží velikosti egyptských pyramid v Gíze. Zatímco pozemské duny jsou složeny z drobných silikátů nebo různých nerostů, studium fotografií odhalilo, že duny na Titanu obsahují tmavé organické látky až dosud neurčeného původu a chemického složení.

Tým vědců z University of Hawaii Mānoa, jehož členem byl rovněž Matthew Abplanalp, bývalý postgraduální student astrochemie na UH’s W.M. Keck Research Laboratory, vystavil acetylénový led – chemickou sloučeninu, která se v plynném stavu používá na Zemi při svařování plamenem a vyskytuje se hojně v rovníkových oblastech Titanu – za nízkých teplot působení vysokoenergetických kosmických paprsků. Záření přeměnilo jednoduché molekuly jako acetylén na mnohem složitější organické molekuly: benzen či naftalen – sloučeniny, které jsou používány v naftalínových kuličkách – a které se vyskytují na povrchu Titanu. K těmto procesům rovněž dochází v mezihvězdném prostředí – v prostoru mezi hvězdami – v oblacích mezihvězdných nanočástic bohatých na uhlovodíky.

Písečné duny z organických látek v rovníkové oblasti Titanu; sonda Cassini je vyfotografovala 10. 7. 2013 Autor: NASA/JPL-Caltech/Sci-News.com
Písečné duny z organických látek v rovníkové oblasti Titanu; sonda Cassini je vyfotografovala 10. 7. 2013
Autor: NASA/JPL-Caltech/Sci-News.com
Duny na Titanu představují dominující povrchový výskyt uhlíku v organické chemii na Titanu,“ říká Matthew Abplanalp, současný vědecký pracovník na Naval Air Warfare Center Weapons Division, China Lake. „Proto rozpoznání původu a chemické linie vedoucí ke vzniku těchto dun z organického materiálu je rozhodující nejen pro pochopení chemické evoluce Titanu, ale také k pochopení toho, jak podobné mohly být chemické látky na Titanu a na Zemi před vznikem života na naší planetě.“

Tyto procesy posléze dodaly molekulární stavební bloky nejen pro organické duny na Titanu, ale také pro organické látky na tělesech bez atmosféry, povšechně vzato například na takových, jako je trpasličí planeta Makemake v oblasti Kuiperova pásu,“ naznačuje Ralf I. Kaiser. „Při nízkých teplotách dochází k syntéze polycyklických aromatických uhlovodíků (polycyclic aromatic hydrocarbons – PAHs) z acetylénového ledu. To představuje stěžejní posun od současné přijímané představy, podle které vznik PAH probíhá pouze v plynné fázi při zvýšené teplotě několika tisíc kelvinů, například při spalovacím procesu.“

Tyto objevy, publikované 16. 10. 2019 v časopise Science Advances, budou mít bezprecedentní význam pro příští kosmickou misi k Titanu. NASA zamýšlí dopravit na povrch měsíce Titan létajícího robota Dragonfly, zaměřeného na pátrání po přítomnosti cizího života a jeho molekulárních předchůdců. Tzv. kvadrukoptéra velikosti automobilu vybavená vědeckými přístroji bude schopná identifikovat velké organické molekuly. Start mise je naplánován na rok 2026, přílet do soustavy Saturnu na rok 2034 a následně bude přelétávat četné lokality na povrchu Titanu vzdálené od sebe až stovky kilometrů. Dragonfly přistane poblíž rovníku v blízkosti dun z organického materiálu, což mu poskytne možnost na místě vyfotografovat a prozkoumat potenciálně biologické organické látky na dlouhodobě zmrzlém povrchu měsíce Titan.

Celkově tato studie přibližuje naše znalosti složitých organických látek a základních chemických procesů jednoduchých molekul v kosmickém prostoru a poskytuje vědecký základ a prokázaný mechanismus vzniku aromatických struktur v extrémních podmínkách v ledu vystaveném nízkým teplotám,“ vyvozuje Ralf I. Kaiser. „Protože je Titan bohatý na dusík, začlenění tohoto plynu do polycyklických aromatických uhlovodíků může rovněž vést k vytvoření uhlíko-dusíkových částí molekul převládajících v současné biochemii, jako je například DNA a RNA založená na dusíkové bázi.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] sci-news.com
[3] astro.cz

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Dragonfly dron, Písečné duny, Saturnův měsíc Titan


37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »