Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vědci vyřešili problém, jak se může voda dostat na povrch měsíce Europa

Vědci vyřešili problém, jak se může voda dostat na povrch měsíce Europa

Přenos podpovrchové vody na povrch Jupiterova měsíce Europa
Autor: NASA/JPL

Zveřejněná animace, ze které pochází úvodní obrázek tohoto článku, názorně ukazuje, jak vznikají deformace v ledové kůře Jupiterova měsíce Europa a jak se vytvořenými prasklinami může dostávat voda z přítomného globálního podpovrchového oceánu Europy až na povrch měsíce.

Publikovaná počítačová simulace je jednou z několika uskutečněných simulací způsobů popsaných v nové studii, které uskutečnili vědci z NASA, Jet Propulsion Laboratory (JPL). Studie se zaměřila na lineární útvary označované jako „pásy“ či „pruhy“ (anglicky bands) a „brázdy“ (groove lanes), které byly objeveny na Jupiterových měsících Europa a Ganymed. Vědci použili při výzkumu stejný počítačový model jako při objasnění záhady pohybů zemské kůry.

Animace je ve skutečnosti dvojrozměrnou simulací pravděpodobných příčných řezů probíhajících skrz ledovou kůru měsíce Europa v oblasti pásu. Hluboko pod kůrou se nachází oceán Europy a tlustá bílá linie v horní části obrázku představuje ledovou kůru měsíce. Mezi oceánem a kůrou je vyznačený teplými barvami (červená, oranžová, žlutá) tlustší vrstva mnohem pevnějšího ledu. Hloubka pod povrchem je vyznačena na levé straně obrázku (animace), zatímco číslice na spodní straně určují vzdálenost od středu rozšiřujícího se útvaru v podobě pásu na povrchu Europy. Tyto povrchové útvary na Europě a Ganymedu mají typickou šířku v desítkách kilometrů a délku v rozsahu několika stovek kilometrů. Měnící se čísla v horní části animace udávají plynoucí čas v tisících roků.

Animace znázorňuje přenos podpovrchové vody na ledovou kůru měsíce Europa Autor: NASA/JPL
Animace znázorňuje přenos podpovrchové vody na ledovou kůru měsíce Europa
Autor: NASA/JPL
Jak animace postupuje v čase, ledová kůra se deformuje v důsledku gravitační interakce s Jupiterem. Studený křehký led na povrchu se v místě praskliny postupně od sebe vzdaluje. Ve stejném okamžiku jsou poruchy vytvářené v horní části ledu zacelovány (viditelné jako diagonální – úhlopříčné – linie žluté, zelené a modré barvy uprostřed horní části animace). Vířící materiál, který rychle vyplňuje spodní polovinu animace, se shromažďuje v podobě malých bílých skvrn představujících část oceánu, který zamrzal ve spodní části ledového pláště měsíce Europa (tj. v místě, kde je kapalný oceán v kontaktu se zmrzlým krunýřem).

V článku to vědci popsali jako „fosilní“ materiál oceánu, protože jeho horní část zachycená v ledové kůře Europy strávila mnoho stovek tisíc roků, ne-li miliónů, než byla dopravena na povrch. Jinými slovy řečeno, jakmile dosáhla voda v oceánu Europy jejího povrchu, kde může být analyzována přistávací kosmickou sondou, již se nehodí jako vzorek zdejšího oceánu, protože není současný. Místo toho by sonda ve skutečnosti studovala oceán Europy, jak vypadal před miliónem či více roků. Proto je označován jako fosilní materiál.

NASA připravuje na počátek příštího desetiletí realizaci mise Europa Clipper. Sonda bude navedena na oběžnou dráhu kolem planety Jupiter a zahájí výhradně výzkum měsíce Europa včetně určování složení povrchového materiálu tohoto Jupiterova satelitu. Mise bude pravděpodobně schopna prověřit předpokládanou stavbu ledové kůry použitím radaru, který svými paprsky pronikne vrstvou ledu v oblastech vytvořených pásů, kde je jeho tloušťka menší. Jestliže se Europa skutečně chová způsobem popsaným v počítačové simulaci, může být oceánský materiál vynášen na povrch měsíce, kde jej sonda Europa Clipper bude analyzovat na dálku v infračerveném a ultrafialovém světle prostřednictvím několika přístrojů. Vědci budou moci určovat složení za účelem posouzení, zda oceán Europy může být obyvatelný pro některé druhy forem života.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Jupiterův měsíc Europa


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »