Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Z kosmu do středu Země

Z kosmu do středu Země

Družicový snímek Země.
Družicový snímek Země.
Téma středu Země lákalo lidstvo od doby, kdy převážil názor, že je naše planeta kulatá. A tak je vhodné připomenout si jak a s jakou přesností dokážeme toto tajemné místo určit.

Ve svém románu Cesta do středu Země z roku 1864 nechal Jules Verne své hrdiny putovat podzemím až do samotného nitra naší planety. Sopkou na Islandu dovnitř vstoupili a sopkou v Itálii byli vyvrženi zpět na povrch. Dnes víme, že tekuté jádro Země, vysoké teploty a tlaky jakoukoli cestu do středu Země znemožňují. Přesto dnes dokáží vědci určit polohu středu Země s neuvěřitelnou přesností.

Střed Země, který kdysi přitahoval pozornost slavného autora sci-fi románů, láká dnes vědce ze zcela jiných důvodů. Otázka "Co je uprostřed?" byla nahrazena otázkou "Kde přesně je?". Při hledání odpovědi na obě otázky nemusíme do středu Země vůbec cestovat. Naopak nám pomůže, když naši planetu opustíme úplně.

Ilustrace z románu J. Verna: Cesta do středu Země.
Ilustrace z románu J. Verna: Cesta do středu Země.
Věda dokázala odpovědět na první otázku zejména díky studiu ostatních planet a sluneční soustavy jako celku. Přesnou polohu centra Země dnes pomáhají určovat družice. Paradoxně je tak z vesmíru vidět hlouběji do středu než jakýmkoli hloubkovým vrtem.

Určení přesné polohy středu hmotnosti naší planety, tedy jejího těžiště, při tom není samoúčelné. Na tomto bodu jsou závislá další měření a slouží jim jako referenční bod. Jeho pozice je naprosto nezbytná při určování změny hladiny oceánů, zemětřesení, sopečné aktivity nebo vysvětlování toho, jak se naše planeta vyrovnala se zmizením ledového příkrovu při poslední době ledové.

Polohu středu Země při tom nestačí zjistit jen jednou a nadále ji jen zpřesňovat. Poloha se totiž s časem mění a to tempem 2 až 5 milimetrů za rok. V porovnání s průměrem Země přes dvanáct a půl tisíce kilometrů se to zdá být jako zanedbatelná hodnota, ale není. Pokud mají být vědci schopni měřit změnu výšky hladiny moří, která činí asi 3 milimetry ročně, tak je nezbytné znát polohu zemského středu určitě více než s milimetrovou přesností.

To se právě před pěti roky podařilo. Jeden milimetr je nejvyšší přesnost určení středu naší planety, jaké se kdy podařilo dosáhnout. Na takový výsledek nestačí jediný satelit, ale celá síť, navíc napojená na pozemské stanice. Byla využita síť pozemních přijímačů GPS, síť pozemních laserových stanic pro měření vzdáleností geodetických družic Lageos, síť radioteleskopů, které měří polohu Země vůči kvazarům ve vzdáleném vesmíru.

Z uvedených informací plyne zajímavé zjištění, že dnes známe polohu středu Země tak přesně, jak se o tom nesnilo ani autorům sci-fi románů.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Země


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »