Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhada metanu na Marsu nevyřešena, přibyla další: nárůst kyslíku

Záhada metanu na Marsu nevyřešena, přibyla další: nárůst kyslíku

Sezónní změny obsahu kyslíku v atmosféře Marsu
Autor: Melissa Trainer/Dan Gallagher/NASA Goddard

Vůbec poprvé v historii kosmického výzkumu vědci měřili sezónní změny obsahu plynů, které se nacházejí v ovzduší Marsu, přímo nad povrchem kráteru Gale, kde přistála pojízdná vědecká laboratoř Curiosity. Výsledkem toho je záznam něčeho poněkud nepochopitelného: kyslík sloužící na Zemi k dýchání se zde chová takovým způsobem, že to doposud vědci nemohou vysvětlit pomocí známých chemických procesů.

V průběhu tří roků na Marsu (to odpovídá zhruba šesti pozemským rokům) vědecký přístroj SAM (Sample Analysis at Mars), což je pojízdná chemická laboratoř uvnitř roveru NASA s názvem Curiosity, občas nasával vzduch v kráteru Gale a analyzoval jeho složení. Výsledkem je potvrzení složení marťanské atmosféry nad povrchem planety: 95 % objemových oxidu uhličitého (CO2), 2,6 % molekulárního dusíku (N2), 1,9 % argonu (Ar), 0,16 % molekulárního kyslíku (O2) a 0,06 % oxidu uhelnatého (CO). Vědci rovněž odhalili, jak se molekuly v ovzduší Marsu promíchávají a cirkulují v důsledku změn atmosférického tlaku během roku. K těmto změnám dochází, když oxid uhličitý v zimním období vymrzá v oblasti pólů, a tudíž dochází k poklesu tlaku nad planetou jako důsledek nového rozdělení atmosféry. Když se oxid uhličitý začne na jaře a v létě vypařovat a následně promíchávat s ovzduším, dochází zase k vzestupu atmosférického tlaku.

V průběhu tohoto experimentu astronomové zjistili, že dusík a argon sledují očekávaný sezónní průběh: jejich koncentrace v kráteru Gale vzrůstají a klesají v průběhu roku úměrně tomu, jak velké množství oxidu uhličitého je momentálně v ovzduší. Vědci očekávali, že kyslík se bude chovat stejně. Ale není tomu tak. Místo toho množství kyslíku v ovzduší stoupá během jara a léta až o 30 % a následně klesá na podzim zpět na hodnoty předpovězené na základě známých chemických procesů. Tento charakter se opakoval každé jaro, i když množství kyslíku doplňovaného do atmosféry kolísalo, z čehož vyplývá, že „něco“ jej vyprodukovalo a pak jej zase spotřebovalo.

Když jsme to spatřili vůbec poprvé, bylo to velmi udivující,“ říká Sushil Atreya, profesor klimatologie a kosmických věd na University of Michigan, Ann Arbor. Sushil Atreya je spoluautorem článku publikovaného 12. 11. 2019 v časopise Journal of Geophysical Research: Planets.

Jakmile vědci objevili záhadu s kyslíkem, odborníci na planetu Mars se dali do práce, aby se tento problém pokusili vyřešit. Nejprve několikrát překontrolovali přesnost měření přístroje SAM, tzv. kvadrupólového hmotového spektrometru, který je používán ke studiu složení atmosféry. Přístroj byl v pořádku. Zvažovali také možnost, že molekuly oxidu uhličitého nebo vody mohou uvolňovat kyslík, když jsou v atmosféře rozkládány působením slunečního záření, což by mohlo vést k jeho přechodnému zvýšení. Avšak to by vyžadovalo pětkrát větší množství vody v ovzduší k uvolnění dodatečného množství kyslíku a oxid uhličitý je rozkládán příliš pomalu, než aby generoval potřebné množství kyslíku v tak krátké době. A jakým způsobem by mohlo dojít ke snížení množství kyslíku? Může sluneční záření rozkládat molekuly kyslíku na dva samostatné atomy, které jsou pak odvanuty do kosmického prostoru? Nikoliv, uzavírají vědci, protože by trvalo přinejmenším 10 roků, než by se v průběhu tohoto procesu kyslík rozptýlil.

Zápasíme s tímto problémem, abychom jej vysvětlili,“ říká Melissa Trainer, planetoložka z NASA’s Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland, která vedla tento výzkum. „Skutečnost, že chování kyslíku není úplně stejné každou sezónu, nás nutí se domnívat, že to není problém, který souvisí s dynamikou atmosféry. Může se jednat o nějaké neznámé chemické zdroje, ale zatím stále ještě nemůžeme tuto záhadu vysvětlit.“

Sezónní změny obsahu kyslíku a metanu v atmosféře Marsu Autor: Melissa Trainer/Dan Gallagher/NASA Goddard
Sezónní změny obsahu kyslíku a metanu v atmosféře Marsu
Autor: Melissa Trainer/Dan Gallagher/NASA Goddard
Pro vědce, kteří zkoumají Mars, je příběh kyslíku velmi podobný výskytu metanu. Metan je neustále přítomen v ovzduší planety nad kráterem Gale v tak malém množství (v průměru 0,00000004 %), že to je stěží rozpoznatelné pro většinu vědeckých přístrojů dopravených na rudou planetu. Stále ještě probíhají měření pomocí laserového spektrometru Tunable Laser Spectrometer, který je součástí aparatury SAM. Přístroj odhalil, že zatímco množství metanu stoupá a klesá sezonně, jeho zvýšené množství až o 60 % se z nevysvětlitelných důvodů objevuje v letních měsících. (Ve skutečnosti metan dosahuje maxima náhodně a dramaticky. Vědci se pokoušejí zjistit, proč tomu tak je.)

S novými poznatky o přítomnosti kyslíku, které jsou k dispozici, se tým Melissy Trainer zajímá, jestli chemické složení podobné tomu, které je hnacím motorem přirozených sezonních změn metanu, může rovněž vést ke změnám v obsahu kyslíku. Alespoň občas oba tyto plyny, jak se ukázalo, vykazují souhlasné změny společně.

Začínáme pozorovat provokující korelace mezi metanem a kyslíkem po velkou část marťanského roku,“ říká Sushil Atreya. „Domnívám se, že se jedná o něco velmi důležitého. Jenom nemáme doposud žádnou odpověď. Nikdo ji nemá.“

Kyslík a metan mohou být produkovány jak biologicky (například mikroorganismy), tak i neživou přírodou (při chemických reakcích souvisejících s vodou a horninami). Vědci zvažují všechny možnosti, i když nemají žádné přesvědčivé důkazy o biologické aktivitě na Marsu. Rover Curiosity není vybaven přístroji, které by mohly definitivně říci, zda zdroj metanu či kyslíku na Marsu je biologického nebo geologického původu. Vědci se domnívají, že nebiologické vysvětlení je mnohem pravděpodobnější a pilně pracují na plném pochopení tohoto problému.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Atmosférický metan, Atmosférický kyslík, Vozítko Curiosity, Planeta Mars


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »