Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhadné víry v polárních oblastech planety Jupiter

Záhadné víry v polárních oblastech planety Jupiter

Soustava obřích vírů v okolí severního pólu planety Jupiter
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/ASI/INAF/JIRAM

Z nové studie vyplývá, že cyklóny kroužící kolem pólů planety Jupiter jsou záhadně uspořádány do skupin v podobě pětiúhelníku či dalších geometrických obrazců. Od doby, co Galileo Galilei na počátku 17. století poprvé pozoroval planetu Jupiter dalekohledem, astronomové obdivovali některé dramatické útvary na největší planetě Sluneční soustavy, jako například jeho barevné pásy a Velkou rudou skvrnu (Great Red Spot, GRS). Avšak mnoho z nich v okolí pólů planety zůstalo nepoznaných, protože ze Země nejsou pozorovatelné.

Nyní kosmická sonda Juno (start 5. 8. 2011) obíhající kolem planety Jupiter pořídila fotografie ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření, které odhalily obří cyklóny v okolí pólů obří plynné planety, uspořádané do geometrických obrazců. Například v okolí severního pólu planety se kolem jednoho víru o průměru 4 000 kilometrů nacházelo dalších osm cirkumpolárních cyklónů podobných velikostí. A v okolí jižního pólu planety Jupiter byla zaregistrována cyklóna o průměru 6 400 kilometrů, kterou doprovázelo pět rozsáhlých vírů o průměrech 5 600 až 7 000 kilometrů. Rychlost proudění v nich převyšuje 350 km/h. Snímky byly pořízeny kamerou Jovian Infrared Auroral Mapper (JIRAM) na palubě sondy Juno.

Objevili jsme něco naprosto nového, co doposud nebylo pozorováno na žádné jiné planetě,“ říká hlavní autor studie Alberto Adriani, planetolog na Institute of Astrophysics and Space Planetology v Římě. Všechny tyto cyklóny zde musely existovat minimálně sedm měsíců. V každém seskupení byly obří víry dostatečně blízko jeden vůči druhému, takže musely být neodmyslitelně ve vzájemném kontaktu.

Kosmická sonda Juno vůbec poprvé při svém výzkumu planety Jupiter prolétávala nad oběma jejími póly. Od pólu k rovníku prolétne zhruba za 2 hodiny, přičemž se nejvíce přiblíží na vzdálenost zhruba 4 000 kilometrů nad horní vrstvu oblačnosti.

Nejedná se však o první případ, kdy astronomové pozorovali obrovský vír v okolí pólu obří plynné planety. Například Saturn, druhá největší planeta Sluneční soustavy, vlastní osamělé cyklóny v okolí obou svých pólů a vědci proto očekávali podobné struktury i na Jupiteru.

Soustava obřích vírů v okolí jižního pólu planety Jupiter Autor: NASA/SWRI/JPL/ASI/INAF/IAPS
Soustava obřích vírů v okolí jižního pólu planety Jupiter
Autor: NASA/SWRI/JPL/ASI/INAF/IAPS
Naše předpoklady však byly chybné – okolí obou pólů planety Jupiter je ve skutečnosti zcela odlišné,“ říká Alberto Adriani. „Na základě této zkušenosti, ale také z jiných pozorování, jsme se dozvěděli, že u obou planet existují velké rozdíly. Na základě těchto objevů jsme zjistili, že naše dřívější poznatky nemusí být vždy aplikovatelné na jiné případy.“

Astronomové i dříve detekovali geometrické útvary na některých planetách Sluneční soustavy. Například objevili obří hexagonální oblačný útvar na severním pólu planety Saturn, Velkou tmavou skvrnu na Neptunu apod. Avšak toto jsou vůbec první skupiny cyklónů, které byly viditelně uspořádány do tvaru mnohoúhelníku.

Zůstává velkou neznámou, jak tyto cyklóny přetrvávají vedle sebe, aniž by splynuly, nebo jak se vyvinuly do podoby geometrického útvaru. Ačkoliv se taková uskupení zdají být unikátní na planetě Jupiter, „tyto struktury by snad mohly být objeveny na planetách podobných Jupiteru obíhajících kolem cizích hvězd,“ dodává Alberto Adriani.

Podrobně byl tento objev popsán v časopise Nature, kde byly rovněž publikovány další tři články o vědeckých výzkumech sondy Juno. Dalším zjištěním je například to, že silné větry pronikají do nižších vrstev atmosféry, než se dříve předpokládalo. Měření gravitačního pole Jupitera ukázalo na asymetrii, která může být způsobena proudy hmoty hluboko uvnitř planety.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] space.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Cyklóny, Sonda JUNO, Planeta Jupiter


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »