Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zásoby vody ve středních šířkách Marsu

Zásoby vody ve středních šířkách Marsu

Polární oblasti Marsu jsou obklopeny dobře známými polárními čepičkami. Avšak Mars vlastní rovněž pásy ledovců ve středních šířkách planety – v oblasti modrých linií jak na severní, tak i na jižní polokouli.
Autor: Mars Digital Image Model, NASA/Nanna Karlsson

Mars má již dlouho známé výrazné ledové polární čepičky. Kromě toho je také obklopen pásy ledovců ve středních šířkách severní a jižní polokoule. Tlusté vrstvy prachu zde pokrývají ledovce, takže povrch vypadá jako hornina, avšak měření pomocí radaru ukázala, že pod vrstvou prachu se nacházejí ledovce tvořené zmrzlou vodou.

Na základě nových studií byl vypočítán rozsah ledovců, a tedy i zásob uložené vody. Jedná se o takové množství vody, která by celou planetu Mars pokryla vrstvou o něco větší než jeden metr. Výsledky byly publikovány ve vědecké časopise Geophysical Research Letters.

Na základě satelitních snímků pořízených několika družicemi Marsu byli astronomové schopni pozorovat tvary ledovců, i když jsou zaneseny prachem. Dlouhou dobu astronomové nevěděli, zda led tvoří zmrzlá voda nebo oxid uhličitý, či zda se jedná o zmrzlé bláto.

Na základě měření pomocí radaru na sondě NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni určit, že se jedná o vodní led. Otázkou bylo, jak tlustá je tato vrstva ledu a zda je podobná ledovcům na Zemi? Vědecký tým na Niels Bohr Institute to nyní vypočítal na základě radarových pozorování kombinovaných s modelováním pohybu ledovců.

Na základě radarových měření kosmické sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni identifikovat na Marsu tisíce útvarů podobných ledovcům. Na radarovém obrázku můžete spatřit tlustou vrstvu ledu. Autor: SHARAD, NASA/Karlsson et.al.
Na základě radarových měření kosmické sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni identifikovat na Marsu tisíce útvarů podobných ledovcům. Na radarovém obrázku můžete spatřit tlustou vrstvu ledu.
Autor: SHARAD, NASA/Karlsson et.al.
„Prohlédli jsme si data z radarových měření za posledních deset let, abychom zjistili, o jak tlustou vrstvu ledu se jedná a jak se chová. Ledovec je především velký kus ledu, který pomalu teče a mění svůj tvar, což nám poskytuje určité informace o tom, jak je poddajný. Údaje jsme pak porovnávali s tím, jak se chovají ledovce na Zemi a na základě toho jsme byli schopni vytvořit modely tečení ledu na Marsu,“ vysvětluje Nanna Bjørnholt Karlsson, pracovnice Centra pro led a klima na Niels Bohr Institute University of Copenhagen (Kodaň, Dánsko).

Nanna Bjørnholt Karlsson vysvětluje, že již dřívější výzkumy identifikovaly tisíce útvarů podobných ledovcům na rudé planetě. Ledovce se rozkládají ve dvou pásech kolem Marsu v oblasti planetárních šířek 30 až 50 stupňů. Byly objeveny na obou polokoulích planety.

Z některých oblastí Marsu byla získána detailní data s vysokým rozlišením, zatímco z jiných míst máme pouze omezené údaje. Avšak na základě doplnění o informace o pohybu a vzniku ledovců z velmi dobře prozkoumaných oblastí byli astronomové schopni vypočítat, jaká je tloušťka a objem vodního ledu napříč obou pásů ledovců.

Snímek pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě evropské sondy Mars Express ukazuje, že tlustá vrstva prachu pokrývá ledovce, které jsou ukryty pod povrchem. Autor: ESA/DLR/FU Berlin
Snímek pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě evropské sondy Mars Express ukazuje, že tlustá vrstva prachu pokrývá ledovce, které jsou ukryty pod povrchem.
Autor: ESA/DLR/FU Berlin
„Vypočítali jsme, že množství ledu v ledovcích Marsu odpovídá více než 150 biliónům metrů krychlových ledu – což je takové množství ledu, které by pokrylo celou planetu vrstvou o tloušťce 1,1 metru. Led ve středních šířkách je tudíž důležitou součásti vodního rezervoáru Marsu,“ vysvětluje Nanna Bjørnholt Karlsson.

Atmosférický tlak na Marsu je tak nízký, že vodní led se přímo vypařuje a přechází ve vodní páru. To, že se led nevypařuje do kosmického prostoru, může ve skutečnosti znamenat, že tlustá vrstva prachu je dostatečnou ochranou ledu. Ledovce jsou dobře ukryty pod silnou vrstvou prachu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Voda na Marsu


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »