Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zásoby vody ve středních šířkách Marsu

Zásoby vody ve středních šířkách Marsu

Polární oblasti Marsu jsou obklopeny dobře známými polárními čepičkami. Avšak Mars vlastní rovněž pásy ledovců ve středních šířkách planety – v oblasti modrých linií jak na severní, tak i na jižní polokouli.
Autor: Mars Digital Image Model, NASA/Nanna Karlsson

Mars má již dlouho známé výrazné ledové polární čepičky. Kromě toho je také obklopen pásy ledovců ve středních šířkách severní a jižní polokoule. Tlusté vrstvy prachu zde pokrývají ledovce, takže povrch vypadá jako hornina, avšak měření pomocí radaru ukázala, že pod vrstvou prachu se nacházejí ledovce tvořené zmrzlou vodou.

Na základě nových studií byl vypočítán rozsah ledovců, a tedy i zásob uložené vody. Jedná se o takové množství vody, která by celou planetu Mars pokryla vrstvou o něco větší než jeden metr. Výsledky byly publikovány ve vědecké časopise Geophysical Research Letters.

Na základě satelitních snímků pořízených několika družicemi Marsu byli astronomové schopni pozorovat tvary ledovců, i když jsou zaneseny prachem. Dlouhou dobu astronomové nevěděli, zda led tvoří zmrzlá voda nebo oxid uhličitý, či zda se jedná o zmrzlé bláto.

Na základě měření pomocí radaru na sondě NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni určit, že se jedná o vodní led. Otázkou bylo, jak tlustá je tato vrstva ledu a zda je podobná ledovcům na Zemi? Vědecký tým na Niels Bohr Institute to nyní vypočítal na základě radarových pozorování kombinovaných s modelováním pohybu ledovců.

Na základě radarových měření kosmické sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni identifikovat na Marsu tisíce útvarů podobných ledovcům. Na radarovém obrázku můžete spatřit tlustou vrstvu ledu. Autor: SHARAD, NASA/Karlsson et.al.
Na základě radarových měření kosmické sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni identifikovat na Marsu tisíce útvarů podobných ledovcům. Na radarovém obrázku můžete spatřit tlustou vrstvu ledu.
Autor: SHARAD, NASA/Karlsson et.al.
„Prohlédli jsme si data z radarových měření za posledních deset let, abychom zjistili, o jak tlustou vrstvu ledu se jedná a jak se chová. Ledovec je především velký kus ledu, který pomalu teče a mění svůj tvar, což nám poskytuje určité informace o tom, jak je poddajný. Údaje jsme pak porovnávali s tím, jak se chovají ledovce na Zemi a na základě toho jsme byli schopni vytvořit modely tečení ledu na Marsu,“ vysvětluje Nanna Bjørnholt Karlsson, pracovnice Centra pro led a klima na Niels Bohr Institute University of Copenhagen (Kodaň, Dánsko).

Nanna Bjørnholt Karlsson vysvětluje, že již dřívější výzkumy identifikovaly tisíce útvarů podobných ledovcům na rudé planetě. Ledovce se rozkládají ve dvou pásech kolem Marsu v oblasti planetárních šířek 30 až 50 stupňů. Byly objeveny na obou polokoulích planety.

Z některých oblastí Marsu byla získána detailní data s vysokým rozlišením, zatímco z jiných míst máme pouze omezené údaje. Avšak na základě doplnění o informace o pohybu a vzniku ledovců z velmi dobře prozkoumaných oblastí byli astronomové schopni vypočítat, jaká je tloušťka a objem vodního ledu napříč obou pásů ledovců.

Snímek pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě evropské sondy Mars Express ukazuje, že tlustá vrstva prachu pokrývá ledovce, které jsou ukryty pod povrchem. Autor: ESA/DLR/FU Berlin
Snímek pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě evropské sondy Mars Express ukazuje, že tlustá vrstva prachu pokrývá ledovce, které jsou ukryty pod povrchem.
Autor: ESA/DLR/FU Berlin
„Vypočítali jsme, že množství ledu v ledovcích Marsu odpovídá více než 150 biliónům metrů krychlových ledu – což je takové množství ledu, které by pokrylo celou planetu vrstvou o tloušťce 1,1 metru. Led ve středních šířkách je tudíž důležitou součásti vodního rezervoáru Marsu,“ vysvětluje Nanna Bjørnholt Karlsson.

Atmosférický tlak na Marsu je tak nízký, že vodní led se přímo vypařuje a přechází ve vodní páru. To, že se led nevypařuje do kosmického prostoru, může ve skutečnosti znamenat, že tlustá vrstva prachu je dostatečnou ochranou ledu. Ledovce jsou dobře ukryty pod silnou vrstvou prachu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Voda na Marsu


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »