Nalezneme u nás tmavou oblohu?

Na úvod jedno malé srovnání: noční obloha nad národním parkem Grand Teton v USA a na Jizerce v Jizerské oblasti tmavé oblohy – na první pohled je viditelný zřetelný rozdíl. Zatímco v odlehlém Grand Tetonu je obloha tmavá až k horizontu, na Jizerce je obloha především při obzoru nápadně světlejší, ale ani zenit není zcela temný. V zemské atmosféře je rozptýlené umělé světlo z velkých měst viditelné na desítky kilometrů daleko. Na přírodně tmavou noční oblohu zkrátka v hustě osídlené střední Evropě už nenarazíme. Odjet deset, dvacet kilometrů od nejbližšího města rozhodně nestačí.

Na přiložené mapě umělého jasu noční oblohy nad Českou republikou lze dobře vidět, že nejvíce světla je v okolí velkých měst a aglomerací. Světle modré oblasti jsou naopak místa s nejnižší mírou světelného znečištění, které se u nás nacházejí především v jižních Čechách v oblasti Šumavy. Bohužel ani tam není obloha zcela přírodně tmavá, bez vlivu světelného znečištění. Černé, šedé, ani tmavě modré lokality (viz legenda v mapě) se u nás již nenacházejí.

Ke zjišťování míry světelného znečištění lze použít řadu metod. Jednou z objektivních možností jak měřit jas oblohy je digitální fotoaparát vybavený objektivem s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností (rybí oko). Velkou předností takové sestavy je, že umožní na jednom snímku zaznamenat celou oblohu, včetně situace na obzoru. Právě v okolí obzoru jsou projevy světelného znečištění nejvíc patrné. Pro úplnost je vhodné zmínit fakt, že obloha v okolí obzoru zabírá nemalou část z celkové plochy viditelné oblohy.

Na přiložených celooblohových snímcích převedených do jasové mapy (každá barva vyjadřuje určitý jas) jsou tři rozdílné lokality. Na prvním snímku (vlevo) vidíme typickou příměstskou lokalitu několik málo kilometrů za městem. Obloha u obzoru je velmi světlá, ani zenit není příliš dobrý, můžeme zde vidět pouze náznak Mléčné dráhy. 
Na prostředním obrázku je typická venkovská obloha, se kterou se můžeme setkat na řadě míst naší republiky. Mléčnou dráhu zde již uvidíme pomerně slušně, obzor je stále světlý, především ve směru nad městy, ale i okolí nadhlavníku není zcela tmavé.
Na posledním celooblohovém snímku (vpravo) je zachycena situace nad centrální Šumavou, která je jedním z nejtmavších míst u nás. Bohužel ani zde není obloha zcela přírodně tmavá. Zenit je již slušně temný, ale nad obzorem lze stále dobrě vidět zvýšený jas od vzdálených měst. 

Když v České republice již nenalezneme přírodně tmavou oblohu, zvídavého čtenáře možná napadne otázka, kam se vydat za nejbližší ještě tmavší oblohou. Na to nám odpoví další mapka, která tentoráte zobrazuje situaci v celé Evropě. Nejbližšími tmavými lokalitami, kde se jas oblohy již blíží přírodnímu jasu, jsou rakouské Alpy (např. okolí Grossglockneru), dále pak Slovensko-Polsko-Ukrajinské pomezí v místech národních parků Poloniny a Bieszczady. 

Každopádně tímto nechceme odradit od návštěvy oblastí tmavé oblohy, které u nás máme. I pohled na noční oblohu tam stojí za to, např. Mléčnou dráhu spatříte velmi dobře. Astronomové se přirozeně snaží o ochranu míst, kde je ještě relativní tma, od stále zvetšujícího se světelného znečištění. V oblastech tmavé oblohy (a nejen tam) je noční nebe pořád temnější než ve městech a jejich blízkém okolí. Jen je třeba mít na paměti, že za skutečně přírodně tmavou oblohou je potřeba cestovat dál než jen pár desítek kilometrů od města. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Světelné znečištění
[2] Petr Horálek