Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  2. vesmírný týden 2020

2. vesmírný týden 2020

Mapa oblohy 8. ledna 2020 v 17:30 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 1. do 12. 1. 2020. Měsíc bude v úplňku. Večer září jasná planeta Venuše. Ráno je vidět Mars. Další tři planety jsou ukryté v záři Slunce. Ke startu s další várkou družic Starlink se chystá raketa Falcon 9. K přistání se chystá loď Dragon. Před 410 lety objevil Galilei měsíčky Jupiteru. Před 15 roky odstartovala mise Deep Impact, která pak zasáhla projektilem kometu Tempel 1.

Obloha

Měsíc bude v úplňku v pátek 10. ledna ve 20:21 SEČ. Měsíc bude v tu chvíli poměrně dost ponořen v polostínu Země a v místě, kde bude nejblíže úplnému zemskému stínu, bude nápadně začouzený. Nastane polostínové zatmění Měsíce.

Záběr koronografu LASCO C3 sondy SOHO ukazuje okolí Slunce s třemi planetami na začátku ledna 2020 Autor: SOHO/ESA/NASA
Záběr koronografu LASCO C3 sondy SOHO ukazuje okolí Slunce s třemi planetami na začátku ledna 2020
Autor: SOHO/ESA/NASA
Planety:
Venuše (−4 mag) je vidět večer jako velmi jasná hvězda – Večernice – nad jihozápadním obzorem. Ráno je vidět Mars (1,6 mag) nad jihovýchodem. Další planety se schovávají za Sluncem – Merkur prochází na snímcích koronografu SOHO pod zakrytým slunečním kotoučem, zprava mizí Jupiter a vlevo se objeví Saturn.

Aktivita Slunce je sice velmi nízká, ale po velmi dlouhé době bylo na jeho povrchu několik aktivních oblastí se skvrnami. Další výskyt skvrn lze kontrolovat na aktuálním snímku SDO.

Kosmonautika

Statický zážeh už má za sebou raketa Falcon 9, a tak je její plánovaný start s dalšími 60 družicemi Starlink na spadnutí, podle plánu se má uskutečnit 7. ledna ve 3:19 SEČ. Půjde o čtvrtý let stejného prvního stupně. Předchozí proběhl také se Starlinky.

7. ledna se má od Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) odpojit nákladní loď Dragon v rámci mise CRS-19 a má přistát v Tichém oceánu.

7. a 9. ledna jsou v plánu starty dvou čínských raket. Nejprve raketa CZ-3B má z kosmodromu Xichang vynést geostacionární družici TJS-5.  O dva dny má malá raketa Kuaizhou 1A z Jiuquanu vynést družici Yinhe-1.

Výročí

7. ledna 1610 (410 let) poprvé pozoroval Galileo Galilei čtyři Jupiterovy měsíčky. Jím zvané jako Hvězdy Medicejské, jsou dnes známé jako Galileovy měsíce, tedy Ió, Európa, Ganymédés a Callistó. V udaný den objevil ve skutečnosti Galileo jen tři měsíce, protože čtvrtý se mu vynořil až při pozorování 13. ledna. Po několika týdnech si byl Galileo jist, že jde o měsíce Jupiteru, protože pozoroval a pečlivě zaznamenal jejich pohyb kolem planety.

7. ledna 1985 (35 let) odstartovala první japonská meziplanetární sonda Sakigake. Známá je jako jedna ze sond, které zkoumaly v roce 1986 Halleyovu kometu (dalšími byly japonská Suisei, sovětské Vegy, americký International Cometary Explorer a evropská Giotto).

12. ledna 1910 (110 let) zpozorovali horníci a pravděpodobně i další obyvatelé na jihu Afriky jasnou kometu. Už v době objevu měla −1 mag a o pět dní později dosáhla přísluní. 17. ledna zjasnila natolik, že byla vidět pouhým okem na denní obloze. Jakmile byla viditelná na severní polokouli, její ohon dosáhl počátkem února délky až 50 stupňů. Je až s podivem, že se toho roku objevily dvě tak jasné komety, protože v dubnu toho roku prolétla přísluním také slavná Halleyova kometa a byla také nádherná, protože když potom v květnu byla blíže Zemi, její jasnost dosáhla jasu nejjasnějších hvězd oblohy a ohon délky desítek stupňů.

Krajina na kometě Tempel 1
Krajina na kometě Tempel 1
12. ledna 2005 (15 let) odstartovala ke kometě 9P/Tempel 1 sonda Deep Impact. Sonda nesla na palubě impaktor, který 4. července 2005 narazil do jádra komety a pomohl tak prozkoumat její složení v zasaženém místě. V rámci mise EPOXI potom sonda navštívila kometu Hartley 2, kterou fotografovala v listopadu 2010.

Výhled na příští týden 

  • kometa C/2017 T2 na večerní obloze
  • Výročí: Huygens přistání na Titanu
  • Výročí: Warren De la Rue
  • Výročí: meteority Tagish Lake
  • Výročí: první meteorit na Marsu

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v prosinci ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska)




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Sakigake, Deep impact, Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »