Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  2. vesmírný týden 2021

2. vesmírný týden 2021

Mapa oblohy 13. ledna 2021 v 18:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 1. do 17. 1. 2021. Měsíc bude v novu. Většina planet je úhlově blízko Slunci, jediné dobře viditelné jsou Mars a Uran večer vysoko nad jihem a Neptun nad jihozápadem. První start roku 2021 byl úspěšný, když Falcon 9 vynesl družici Türksat 5A. Očekáváme přistání nákladního Dragonu, test Starship i nějaké starty raket. Před 35 lety při příletu Voyageru 2 k Uranu byly objevovány jeho nové malé měsíčky.

Obloha

Měsíc bude v novu ve středu 13. ledna v 6:00 SEČ. Konjunkce Měsíce s Venuší ráno 11. ledna je extrémní a tak je otázkou, zda by šla spatřit alespoň triedrem z míst s dokonalým výhledem k obzoru. O něco snazší by snad mohla být večerní konjunkce s Merkurem, která připadá na čtvrtek 14. ledna kolem 17. hodiny. Měsíc bude od Merkuru 4° východním směrem. O dva stupně níže bude ještě Jupiter.

Planety:
Mars (0,1 mag) je vidět večer asi 50 stupňů vysoko nad jižním obzorem. Kousek od něj východně je i Uran (5,7 mag). Ke konjunkci těchto planet dojde příští týden. Neptun (7,8 mag) ve Vodnáři je večer asi 20 stupňů nad jihozápadem.

Planety na večerní obloze ve 2. týdnu roku 2021 (Stellarium a Guide)
Planety na večerní obloze ve 2. týdnu roku 2021 (Stellarium a Guide)

Aktivita Slunce je nízká. Povrch hvězdy je až neobvykle klidný, když to srovnáme s obdobím ještě na přelomu roku. A platí to i pro část naším očím skrytou, kterou snímá sonda STEREO-A. Jak to na povrchu Slunce vypadá, lze kontrolovat na aktuálním snímku SDO. Ostatní snímky této vesmírné observatoře jsou zde. Pěkný souhrn informací o misi Solar Orbiteru přinesl Kosmonautix.cz.

Kosmonautika

8. ledna proběhl na Floridě první letošní start. Raketa Falcon 9 vynesla telekomunikační družici Türksat 5A. První stupeň přistál na mořské plošině a jeden z aerodynamických krytů se podařilo vylovit nepoškozený (zatímco druhý poškozený).

Na 11. leden je v plánu odlet zásobovacího Dragonu od ISS (mise CRS-21). Přistávat se bude 12. ledna v Atlantiku. Primární přistávací oblast je poblíž mysu Canaveral, další dvě záložní opodál a čtvrtá v Mexickém zálivu.

Ke startu se připravuje raketa LauncherOne. 13. ledna by měla startovat z podvěsu Boeingu 747 nad Mohavskou pouští. Na palubě má být skupina menších družic.

Na Floridě došlo ke spojení dvou segmentů postranního motoru na tuhé palivo rakety SLS. Pokud k tomu přičteme i přípravy na zážeh centrálního stupně (možná již 17. ledna), tak se dá říct, že přípravy na misi Artemis I opravdu reálně finišují. Start by vzhledem k expiraci spoje na postranním motoru měl proběhnout nejpozději do roka.

Přípravy na let devátého testovacího exempláře Starship vrcholí. Nebylo by překvapením, kdyby proběhl ještě v tomto týdnu. Vše bude záležet na tom, zda budou předstartovní přípravy a statický zážeh úspěšné.

Výročí

13. ledna 1986 (35 let) byly na snímcích Voyageru 2 objeveny Stephenem Synnottem Uranovy měsíčky Desdemona, Rosalind a Belinda. Jedná se o malé vnitřní měsíčky a jejich rozměry jsou kolem 70 až 100 km.

14. ledna 1881 (140 let) se narodil americký astronom a stavitel dalekohledů Francis Gladheim Pease. Po angažmá na Yerkeské observatoři pracoval na Mt. Wilsonu, pro kterou navrhl v té době největší dalekohled světa o průměru 100 palců (2,54 m). Dále navrhl interferometr, s kterým byl schopen měřit přímo kotoučky hvězd. Později byl přizván i k přípravě Haleova dalekohledu (s průměrem 508 cm byl dlouho nejvýkonnějším dalekohledem světa). V kulové hvězdokupě M 15 si můžete dohledat planetární mlhovinu Pease 1, kterou zde identifikoval jako nehvězdný objekt v roce 1928 (předtím byla v roce 1921 identifikována jako hvězda).

15. ledna 1976 (45 let) odstartovala německo-americká sonda Helios-B, nebo též Helios-2. Sondy Helios letěly blízko Slunci a dokonce rychlostí přes 70 km/s, což je vůbec nejvyšší rychlost člověkem vyrobené věci. Velkou rychlost dosáhla i sonda Juno při blízkých průletech kolem Jupiteru (až 58 km/s) a překonala ji až sluneční sonda Parker Solar Probe, která ji s každým blízkým průletem kolem Slunce ještě zvyšuje (už v roce 2018 to bylo cca 200 km/s). Heliosy zkoumaly plasma v okolí Slunce a další charakteristiky zdejšího prostředí mimo jiné i blíže, než obíhá Merkur.

17. ledna 1786 (235 let) objevil francouzský astronom Pierre Méchain známou periodickou kometu 2P/Encke. Jak známo, první periodické komety nesou jméno člověka, který vypočítal jejich dráhu a nikoli po svém objeviteli (podobně 1P/Halley). Kometa má oběžnou dobu pouze 3,3 roku a někdy je snadno viditelná i triedrem, například v listopadu 2013, kdy se dalo pohodlně pozorovat až pět ranních komet.

Výhled na příští týden 

  • konjunkce Marsu s Uranem
  • výročí: Jacobus Cornelius Kapteyn
  • výročí: start New Horizons
  • výročí: Uran – Cordelia, Ophelia, Bianca
  • výročí: Uranův měsíček Bianca
  • výročí: Voyager 2 kolem Uranu

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v lednu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Pierre mechain, Helios-B, 2p/encke, Francis Gladheim Pease, Belinda, Rosalind, Desdemona, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »