Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  24. vesmírný týden 2018

24. vesmírný týden 2018

Mapa oblohy 13. června 2018 ve 22:15 SELČ. Podklad: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 11. 6. do 17. 6. 2018. Měsíc bude v novu. Po západu Slunce je nad severozápadem jasná Venuše a Jupiter už je nad jihem. Saturn se dá rozumně pozorovat již kolem půlnoci. Před východem Slunce je nejlepší doba k pozorování Marsu. Začne sezóna nočních svítících oblak? Na ISS proběhla výměna posádek, očekává se další výstup kosmonautů ven ze stanice a po úspěšných amerických i čínských startech tu máme v plánu start rakety Sojuz z Plesecku. New Horizons se opět probudila z hibernace a Curiosity hlásí uhlíkaté molekuly z Marsu. Před 55 lety startovala do vesmíru první žena.

Obloha

Měsíc bude v novu v úterý 13. června ve 21:43 SELČ. V sobotu se vynoří srpek na večerní obloze hned pod Jesličkami, poblíž kterých už je i Venuše, která v jejich těsné blízkosti projde v dalším týdnu.

Planety:
Venuše (−4 mag) je po západu Slunce snadno viditelná nad severozápadním obzorem. Planeta je osvětlena ze tří čtvrtin a kotouček už má 14“, takže je ještě vhodná doba k fotografování oblačnosti v její atmosféře.
Jupiter (−2,4 mag) je nad jihem již za soumraku. Saturn (0,1 mag) se blíží k opozici, takže je pozorovatelný už kolem půlnoci. Celou noc zůstává nízko, podobně jako Mars (−1,6 mag), který už má téměř 18“ velký kotouček a vidět je nejlépe až za svítání.
Úkazy Jupiterových měsíců: 10. června přechází Io. Přechod měsíce končí ve 21:24 a stínu ve 22:08. 14. června v 0:44 vstupuje na kotouč měsíc Europa. 15. června ve 23:39 končí zatmění měsíce Europa. 16. června ve 23:43 začíná zákryt Io. V neděli 17. června opět přechází Io a jeho stín – měsíc 21:02 až 23:10, stín od 21:53 do 0:02.
Velká červená skvrna (GRS) bude poblíž středu kotoučku 12. června ve 21:25, 14. června ve 23:05 a 17. června v 0:40 (všechny časy SELČ).

Aktivita Slunce je nízká. Povrch se vyčistil a jen nějaké ty protuberance v h-alfě ukazují, že se něco děje. Aktuální pohled na Slunce nabízí družicová observatoř SDO.

Noční svítící oblaka

Každý rok, obvykle od 10. června se večer nad severozápadem a ráno nad severovýchodem objevují stříbřité až modravé oblaky vysoko v atmosféře. Jako poslední tak zůstávají osvětleny i dlouho po západu Slunce a svými typickými, často vlnkovitými, strukturami jsou na první pohled odlišitelné od běžných oblak v našich šířkách. Většinou se nejvíce objevují hodinu po západu Slunce nebo před jeho východem, ale když jsou hodně rozsáhlá, jsou vidět už krátce po západu Slunce a mohou dosahovat i do zenitu. Potom jsou déle v noci vidět podél celého severního obzoru. Další informace v našem starším článku a aktuální snímky na ukazy.astro.cz.

Mimořádná NLC 4. 7. 2014 ráno. Autor: Martin Gembec
Mimořádná NLC 4. 7. 2014 ráno.
Autor: Martin Gembec

Kosmonautika

Kosmická loď Sojuz MS-09 s Prokopjevem, Auñónovou a Gerstem dorazila úspěšně k ISS. Mezitím se A. Feustel a R. Arnold chystají k dalšímu výstupu ze stanice. V případě úspěchu se Feustel dostane do první desítky v délce pobytu ve volném kosmu (nyní už má na kontě 48 hodin a 28 minut).

SpaceX má na kontě další úspěšný start. Falcon 9 vynesl družici SES-12 na dráhu přechodovou ke geostacionární.

Čína vypustila pomocí rakety CZ-3A meteorologickou družici Fengyun-2H.

V týdnu měl startovat Pegasus-XL s družicí ICON z podvěsu letounu. Start byl však zrušen na neurčito a letadlo L-1011 se vrací na Vandenbergovu základnu. V neděli 17. června má startovat ruská raketa Sojuz 2-1b z Plesecku s družicí Glonass-M.

NASA v týdnu oznámila, že Curiosity objevila na povrchu Marsu látky obsahující uhlík. Ty mohou samozřejmě vznikat i anorganickou cestou, ale pro vědce je lákavou možností, že za jejich vznikem stojí dávné mikroorganismy, protože v dané lokalitě byla kdysi tekoucí voda.

Sonda New Horizons směřuje k menší planetce z Kuiperova pásu, tělesu 2014 MU69. Nyní, asi půl roku před průletem, se probudila z hibernace. Samotný nejtěsnější průlet je očekáván 1. ledna 2019. Ještě předtím proběhne v Senegalu další pokus o zachycení zákrytu hvězdy touto planetkou. Pořád není zcela jasné, jaký má tvar a zda náhodou nemá nějakého průvodce.

Výročí

14. června 1963 (55 let) odstartovala kosmická loď Vostok 5 s Valerijem Bykovským a 16. června 1963 (55 let) odstartovala kosmická loď Vostok 6. Na jeho palubě byla první kosmonautka Valentina Těreškovová. Na oběžné dráze došlo k setkání obou lodí na relativně malou vzdálenost a i když let Těreškovové neprobíhal hladce, z hlediska rozvoje kosmonautiky šlo o nesporný úspěch sovětské kosmonautiky.

Výhled na příští týden 

  • Venuše u Jesliček
  • Výročí: Sally Rideová
  • Výročí: Max Wolf
  • Výročí: Jim Christy
  • Výročí: Zdeněk Kopal, úmrtí

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vostok 5, Valentina Těrešková, Vostok 6, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »