Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  36. vesmírný týden 2012

36. vesmírný týden 2012

Mapa oblohy5. září 2012 ve 21 hodin SELČ. Data: Stellarium
Mapa oblohy5. září 2012 ve 21 hodin SELČ. Data: Stellarium
Přehled událostí na obloze od 3. 9. do 9. 9.

Měsíc spěje k poslední čtvrti. Viditelnost Marsu a Saturnu večer je obtížná. V druhé polovině noci je dobře vidět Jupiter, ráno také Venuše. Merkur je na snímcích SOHO. Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) se nám někdy může mihnout před Sluncem. Curiosity na Marsu pokračuje v jízdě k lokalitě Glenelg.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 5. září ve 21:00 SELČ.

Obloha:

Měsíc je v sobotu 8. září v poslední čtvrti. V noci na pátek se přiblíží Plejádám v souhvězdí Býka a od den později, v sobotu ráno bude ještě blíže k Jupiteru. Bude je od sebe dělit vzdálenost necelé 4°.

Planety:

Mars (1,2 mag) a Saturn (0,8 mag) zapadají nedlouho po západu Slunce. Ve výšce pouhých 10° se dají vyhledat ještě za světla pomocí triedru.
Jupiter (-2,3 mag) se pomalu stává hlavním objektem pro pozorování. Zatím vychází až kolem 23. hodiny, ale v druhé polovině noci rychle stoupá nad obzor a ráno je velmi vysoko nad jihovýchodem. V atmosféře můžeme pozorovat oblačné pásy a přechody Velké červené skvrny. Ta bude blízko středu kotoučku například ve středu po páté hodině SELČ, ve čtvrtek hned pár minut po jedné a v sobotu ráno ve 2:40. V noci na pondělí ji pak můžete chytit před půl pátou ráno. Krásně zachycují Jupiter amatérští fotografové. Stačí, když si postupně prohlédnete sekci snímky Astronomického fóra.
Venuše (-4,2 mag) už je v souhvězdí Raka. Na obloze ji najdeme přibližně od tří ráno. Velikost kotoučku se zmenšila pod 20" a fáze je o něco větší, než čtvrť.
Merkur nyní prochází jako poměrně jasný objekt zorným polem korónografu LASCO C3 sondy SOHO. Postupně koncem týdne vleze i do LASCO C2.

Aktivita Slunce byla na nízké úrovni. Přesto se občas udějí zajímavé věci. Například 31. srpna se utrhl velice pěkný filament, který poté přešel v pěknou CME, jak ukázal kombinovaný záběr SDO a SOHO. Dlouhé tmavé filamenty, oblaka chladnější plasmy udržovaná nad povrchem pomocí magnetického pole, jsou nestabilní a často končí takovou explozí, při které se utrhnou a část plasmy zamíří do vesmíru. Průběh exploze je dobře zachycen na videu, které pořídila družice SDO. Aktuální situace je taková, že uprostřed kotouče byla o víkendu výrazná oblast se skvrnami, která by měla být i zdrojem silných erupcí. Další vývoj slunečních skvrn můžete sledovat kliknutím na aktuální snímek z SDO.

Mezinárodní vesmírná stanice ISS je nyní viditelná pouze v případě, kdy se na našem stanovišti trefí na sluneční kotouč. V takovém případě lze s vhodným vybavením pozorovat přelet tmavé stanice na slunečním disku.

Kosmonautika:

  • Marsovské vozítko Opportunity pokračovalo v jízdě na okraji kráteru Endeavour zvaném Cape York. V minulém týdnu překročilo metu 35 ujetých kilometrů. V okolí jsou nyní úžasné výchozy hornin.
    Mezitím, na druhé polokouli Marsu, se rover Curiosity v kráteru Gale vydal na cestu k bodu Glenelg vzdálenému 400 metrů od místa přistání. Pořád probíhají různé testy, například autonavigace, takže jízdy jsou dlouhé kolem 20 metrů, ale brzy se nejspíš dočkáme mnohem delšího přesunu.
     
  • Start rakety Atlas 5 s dvojicí družic RBSP (Radiation Belt Storm Probes) konečně mohl proběhnout ve čtvrtek 30. srpna poté, co se odsunul hurikán Isaac více na severozápad.
     
  • Astronauti na stanici měli za úkol při vesmírné vycházce 30. srpna vyměnit rozvodnou jednotku MBSU, která zajišťuje připojení části solárních panelů amerického modulu stanice k ISS. Při snaze zapojit nový modul došlo k potížím. Astronautům se nedařilo utáhnout šrouby a tak jednotku pouze přivázali k nosníku a budou to zkoušet znovu při vycházce 4. září. Mezitím má stanice o čtvrtinu menší přísun energie a technici řeší, jak problém při příští vycházce vyřešit.
     
  • Sonda DAWN se začala spirálovitě vzdalovat od planetky Vesta a její gravitaci by měla opustit tento týden 5. září, kdy se vydá k Ceres. To je první objevené těleso mezi Marsem a Jupiterem a díky jejímu kulatému tvaru ji dnes můžeme řadit mezi trpasličí planety. Jak vypadá zblízka by nám měla DAWN odpovědět na počátku roku 2015.
     

Výročí:

  • 5. září 1977 (25 let) odstartovala z Mysu Canaveral sonda Voyager 1. O její sesterské sondě jsme psali před dvěma týdny. Vzhledem k blízkému průletu kolem Saturnu v listopadu 1980 došlo k urychlení sondy tak, že nyní je nejvzdálenějším poslem lidstva. V červnu 2012 bylo oznámeno, že sonda detekovala narůst výskytu nabitých částic, což naznačuje, že se sonda dostala ze zóny vlivu Slunce a nyní vniká do mezihvězdného prostoru.
     
  • 8. září 1967 (45 let) odstartovala k Měsíci americká sonda Surveyor 5. Měla za úkol měkce přistát na povrchu Měsíce. To se jí také 11. září podařilo rychlostí 3 m/s do Moře klidu. Zkoumala povrch alfa zářičem, pořizovala snímky okolí a opakovaným zapínáním trysek byl zkoumán vliv na víření prachu i zahřívání povrchu. Činnost sondy trvala do prosince téhož roku.
     
  • 9. září 1892 (120 let) byl jako pátý v pořadí objeven menší z měsíců Jupiteru Amalthea. Objev byl učiněn známým astronomem Edwardem E. Barnardem pomocí 36 palcového (91 cm) dalekohledu Lickovy observatoře v Kalifornii. Měsíc má nepravidelný tvar o rozměru mezi 130 a 250 km. Povrch má hodně červenou barvu, možná dopadem síry pocházející ze sopečné činnosti na Ió, přesně to ale známo není. Má s Jupiterem vázanou rotaci, podobně jako náš Měsíc, takže její delší osa směřuje stále k Jupiteru.
     
  • 9. září 1982 (30 let) byla úspěšně vypuštěna raketa Conestoga. Jednalo se o první start rakety financované ze soukromých zdrojů. Pravidelných letů, jako například současný Falcon firmy SpaceX, se ale nedočkala.
     

Výhled na příští týden:

  • Měsíc a Venuše
  • Výročí: James Keeler
  • Výročí: Mars Global Surveyor
  • Výročí: Kaguya

Mapa oblohy v září ke stažení v PDF
Mapa oblohy online a ještě jedna Hvězdná mapa online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »