Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  38. vesmírný týden 2023

38. vesmírný týden 2023

Mapa oblohy 20. září 2023 ve 20:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 9. do 24. 9. 2023. Měsíc bude v první čtvrti a večer je pouze velmi nízko nad obzorem. Večer je nejlépe pozorovatelný Saturn, který později doplňuje také jasný Jupiter. Ráno se k nepřehlédnutelné Venuši přidává Merkur. Slunce vyvrhlo oblak hmoty směřující k Zemi. Kometa Nišimura po pěkném ranním představení zmizela i z večerní oblohy. Astronomický ústav vydal analýzu bolidu z 10. září. Na ISS dorazila posádka v lodi Sojuz MS-24. ISS můžeme vidět přelétat večer na obloze. Startovaly další starlinky a řadu teček letící oblohou spatřilo mnoho pozorovatelů. Před 20 lety zanikla v atmosféře Jupiteru sonda Galileo.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v pátek 22. září ve 21:32 SELČ. Vzhledem jeho poloze pod ekliptikou a samotnému nízkému sklonu ekliptiky k obzoru bude srpek Měsíce jen obtížně viditelný. V týdnu navštěvuje Měsíc souhvězdí Štíra a Střelce. V sobotu je „v oušku“ Střelcovy „čajové konvice“. V neděli 24. 9. může být zajímavý výstup hvězdy 59 Sgr (4,5 mag), cca v 19:40 SELČ, zpoza osvětlené strany Měsíce ještě za světla po západu Slunce.

Planety
Saturn (0,5 mag) najdeme večer v souhvězdí Vodnáře nad jihovýchodním obzorem. Jupiter (−2,6 mag) je večer jen nízko a dobré výšky dosahuje až po půlnoci. Pouze dalekohledem má cenu hledat Neptun (7,8 mag) v Rybách a Uran (5,7 mag) v Beranovi poblíž Jupiteru. Ráno nás na první pohled zaujme výrazně zářící Venuše (−4,7 mag) jako jitřenka. Tento týden začíná dobré období ranní viditelnosti planety Merkur (jasnost se bude měnit od 0 do −0,7 mag). Planeta bude za svítání jen nízko nad východem, ale bude zjasňovat a mohla by být ke spatření i pouhým okem.

K ranním hodinám patří také zvířetníkové světlo. Šikmý kužel prachu nasvíceného Sluncem bude pozorovatelný nejlépe před pátou hodinou ráno v místech, kde ještě není výrazné světelné znečištění a kde především směrem na východ nejsou velká města.

Slunce Ca-k Autor: Jiří Spilka
Slunce Ca-k
Autor: Jiří Spilka
Aktivita Slunce je proměnlivá. Občas docházelo ke středně silným erupcím, skvrny jsou četné, ale nepříliš velké. Erupce nastávaly v oblasti výhodně natočené směrem k Zemi, ale žádná nebyla doprovázena únikem plazmatu z koróny. To se změnilo v sobotu 16. 9. Po erupci filamentu, visícího nad povrchem poblíž středu Slunce, byl z koróny vyvržen oblak plazmatu přímo k Zemi (halo CME). Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.  

Slabší polární záře nastala 12. 9. a v galerii astro.cz se dokonce objevil snímek od našeho čtenáře Lubomíra Sklenára:

polární záře Autor: Lubomír Sklenár
polární záře
Autor: Lubomír Sklenár

Kometa C/2023 P1 (Nishimura) zmizela v záři Slunce, dalo by se říci s velkou parádou. Nejlepší období jejího pozorování připadlo na ranní hodiny od 5. do 10. září. Kometa předvedla velmi hezký iontový ohon, který měl délku nejméně 15°, ale pohled do dalekohledu ukázal většinou ohon dlouhý pouze nějaký stupeň, dva. Důvodem byla nízká výška komety nad obzorem a malá citlivost našeho oka v těchto obtížných podmínkách.

Ještě horší podmínky k pozorování nabídlo večerní okno ve dnech 14. až 16. 9. Kometa byla pouze dva stupně vysoko v době, kdy Slunce kleslo 10 stupňů pod obzor. To zcela znemožnilo její pozorování okem pomocí dalekohledu. Důvodem byla i nízká průzračnost u severozápadního obzoru. Podařilo se ji najít alespoň fotograficky, kdy vypadala jako mlhavější hvězdička. Teprve pomocí citlivé kamery a dalekohledu se podařilo zachytit i náznak ohonu.

Na snímku z 15. září 2023 je vidět kometa C/2023 P1 (Nishimura) přes dalekohled WO FLT98 (ohnisko 512 mm), když byla 1,9° nad obzorem. Kamera ASI294MCPro snímala po dobu 30 sekund a aby byl vůbec vidět i náznak ohonu, byl upraven kontrast. Autor: Martin Gembec
Na snímku z 15. září 2023 je vidět kometa C/2023 P1 (Nishimura) přes dalekohled WO FLT98 (ohnisko 512 mm), když byla 1,9° nad obzorem. Kamera ASI294MCPro snímala po dobu 30 sekund a aby byl vůbec vidět i náznak ohonu, byl upraven kontrast.
Autor: Martin Gembec

Přesto je jasné, že jde o největší kometární překvapení letošního roku, které díky vhodnému počasí stálo za to. Kometa se nyní protáhne z našeho pohledu za Sluncem a než se vynoří jižanům na obloze, hodně zeslábne.

Astronomický ústav AV ČR vydal analýzu jasného bolidu z 10. září, který díky jasnému počasí spatřila řada náhodných svědků. Ukázalo se, že pohasl relativně vysoko, ve výšce asi 30 km, ale malý asi 50g úlomek a několik menších mohl dopadnout až na zemský povrch poblíž Ledče nad Sázavou.

Kosmonautika

Na ISS dorazila nová tříčlenná dlouhodobá posádka v kosmické lodi Sojuz MS-24. Novými členy dlouhodobé mise na ISS jsou zkušený ruský kosmonaut Oleg Kononěnko a nováčci Nikolaj Čub z Ruska a Loral O'Harová z USA. Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) má nyní okno večerních přeletů. Pokud tedy spatříte jasnou hvězdu letící zhruba od západu k východu, jistě je to ona. Předpovědi nabízí např. Heavens Above.com.

146996.jpg Autor: Antonín Hušek

Autor: Antonín Hušek

15. září proběhl premiérový úspěšný start rakety Firefly Alpha. Tento menší nosič s nosností asi do jedné tuny na nízkou oběžnou dráhu vyvinula společnost Firefly Aerospace. Při tomto startu byla vynesena vojenská technologická družice Victus Nox. Jednalo se o první úspěšný start (po selhání v roce 2021 a částečném úspěchu v roce 2022).

Po startu starlinků 12. září následovalo období jasných večerů, a tak se daly tyto družice sledovat jako vláček dvacítky teček letící oblohou a mizící v zemském stínu. Družice jsou velmi jasné, což nepřekvapí, když si uvědomíme, že většina povrchu panelů je lesklá jako zrcadlo. Další starlinky startovaly 16. 9.

Čínská raketa CZ-2D vynesla v neděli 17. 9. další ze sledovacích družic Yaogan 39.

Výročí

19. září 1988 (35 let) odstartovala raketa Šavit s první izraelskou tajnou družicí Ofek-1. Název družice znamená v hebrejštině „obzor“.

Sonda Galileo u Jupiteru na kresbě Autor: NASA
Sonda Galileo u Jupiteru na kresbě
Autor: NASA
21. září 2003 (20 let) zanikla v atmosféře Jupiteru sonda Galileo. Po vypuštění raketoplánem Atlantis v říjnu 1989 se vydala k Jupiteru, přičemž cestou zblízka vyfotografovala planetky Gaspra a Ida. Od prosince 1995 pracovala úspěšně u Jupiteru, přičemž zkoumala atmosféru i jeho měsíce.

23. září 2008 (15 let) zemřel čestný člen České astronomické společnosti Emil Škrabal. Ještě ve věku sta let nadšeně vyprávěl o svém životě nejen astronomickém. Pozoruhodná je určitě už jenom vzpomínka na čisté a světlem neposkvrněné noční nebe. Každá doba prostě má své. Pan profesor Škrabal se zajímal především o planetky a komety a vydrželo mu to i přes těžkou operaci v jeho 99 letech. Nakonec se dožil úctyhodných 102 let.

Výhled na příští týden 

  • Merkur na ranní obloze
  • výročí: Shenzhou 7, tři tchajkonauti, 1. EVA
  • výročí: Vladimír Remek
  • výročí: SMART-1
  • výročí: první fotografie komety
  • výročí: Falcon 1
  • výročí: Discovery, STS-26, Return To Flight po Challengeru
  • výročí: NASA

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Czsky.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2023 – článek na astro.cz.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Emil Škrabal, Sonda Galileo, Šavit, C/2023 P1 (Nishimura), Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »