Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  43. vesmírný týden 2020

43. vesmírný týden 2020

Mapa oblohy 21. října 2020 v 18:00 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 10. do 25. 10. 2020. Měsíc bude v první čtvrti. Večer jsou nízko nad jihem Jupiter a Saturn, po půlnoci je velmi vysoko Mars. Ráno je vidět jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Na ISS dorazila nová tříčlenná posádka v Sojuzu MS-17. SpaceX připravuje test třímotorové Starhip. Blue Origin provedla po delší odmlce další suborbitální let New Shepard. Sonda BepiColombo proletěla kolem Venuše. Proběhl start s družicemi Starlink (č. 13) a brzy má letět další. Před 45 lety probíhal úspěšně výzkum Venuše sondami Veněra 9 a 10, které také pořídily první snímky povrchu.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v pátek 23. října v 15:23 SELČ. Ve čtvrtek a v pátek nastává také konjunkce s velkými planetami. Blíže bude 22. 10. k Jupiteru, když projde asi 3° pod ním.

Planety:
Jupiter (−2,3 mag) a Saturn (0,5 mag) jsou večer nad jihem. Mars (−2,5 mag) je nad jihovýchodem a stoupá vysoko po půlnoci. Ráno září nad jihovýchodem jasná planeta Venuše (−4,1 mag).

Velká červená skvrna (GRS) na Jupiteru bude poblíž středu kotoučku 18. 10. v 19:05 SELČ, 20. 10. ve 20:50, 23. 10. v 18:20 a 25. 10. v 19:00. Z úkazů měsíčků vybíráme: 18. 10. v 19:15 SELČ začíná zákryt Io a přechází stín Ganymedu (konec 20:05). 19. 10. přechází Io (konec v 18:53, stín ve 20:12). 22. 10. ve 20:23 začíná zákryt Europy. 24. 10. ve 20:01 končí přechod stínu Europy. 25. 10. ve 20:00 začíná zákryt Callisto a ve 20:35 začíná přechod stínu Ganymedu.

Aktivita Slunce je nízká, skvrny zmizely, ale koncem týdne se naštěstí další aktivní oblast se skvrnami objevila. Jak to na povrchu Slunce vypadá, lze kontrolovat na aktuálním snímku SDO. Ostatní snímky této vesmírné observatoře jsou zde.

Kolem 21. října nastává maximum meteorického roje Orionid. Nejvíce jich lze spatřit nad ránem, kdy je radiant výše na obloze. Počty spatřených meteorů mohou být kolem pěti až dvaceti za hodinu.

Fotomontáž meteorů do snímku Oriona s vyznačeným radiantem roje Orionid Autor: Martin Gembec
Fotomontáž meteorů do snímku Oriona s vyznačeným radiantem roje Orionid
Autor: Martin Gembec

Kosmonautika

14. října úspěšně odstartovala raketa Sojuz- 2.1a s kosmickou lodí Sojuz MS-17 a třemi kosmonauty na palubě. Poprvé se tato pilotovaná kosmická loď přiblížila ke stanici již po třech hodinách od startu. Na palubě byla dvojice Rusů Sergej Ryžikov a Sergej Kuď-Sverčkov s Američankou Kathleen Rubins.

Spodní část prototypu Starship SN8 poprvé se třemi motory Raptor Autor: Elon Musk
Spodní část prototypu Starship SN8 poprvé se třemi motory Raptor
Autor: Elon Musk
SpaceX na svém kosmodromu Boca Chica v jižním Texasu kompletuje osmý testovací exemplář Starship. V minulém týdnu byl osazen poprvé třemi motory Raptor, proběhla kryogenní zkouška a očekáváme statický zážeh.

Blue Origin provedla další, v pořadí už 13. let rakety a kabiny New Shepard. Raketa vynesla loď do výšky asi 100 km a pak obě tělesa úspěšně přistála v místě startu.

Sonda BepiColombo se protáhla kolem Venuše a využila její gravitaci na cestě k Merkuru.

V neděli 18. 10. odpoledne našeho času proběhl start další (13.) várky družic Starlink. První stupeň rakety Falcon 9 byl použit již pošesté a opět úspěšně přistál na mořské plošině. Aerodynamické kryty letěly již potřetí. 

Výročí

19. října 1910 (110 let) se narodil indický astrofyzik Subrahmanyan Chandrasekhar. V roce 1930 odvodil maximální možnou hmotnost bílého trpaslíka (1,4 hmotnosti Slunce). Nad touto hranicí, která se dnes nazývá Chandrasekharova mez, je trpaslík nestabilní. Je-li součástí těsné dvojhvězdy, ze které na trpaslíka přetéká látka, dojde při překročení Chandrasekharovy meze k explozi supernovy typu Ia. Tyto supernovy se v současnosti staly standardními svíčkami pro určování kosmologických vzdáleností.

20. října 1970 (50 let) odstartovala na oblet Měsíce bezpilotní kosmická loď Zond 8. Start k Měsíci zajistila raketa Proton K s urychlovacím Blokem D. Kosmická loď proletěla kolem Měsíce, pořizovala fotografie a přistála 27. 10. na hladině Indického oceánu. Jejím letem byl zároveň ukončen program bezpilotních obletů Měsíce. Sověti už pak pilotovanou misi k Měsíci nevyslali.

22. října 1905 (115 let) se narodil americký fyzik a objevitel rádiového záření z centra Mléčné dráhy Karl Guthe Jansky. Ve své době objev nezaznamenal velký ohlas, protože radioastronomie byla skutečně v plenkách, ale dnes to vnímáme jako velmi významný objev záření z oblasti galaktické supermasivní černé díry.

Veněra 9, foto povrchu. Originální snímek byl speciálními postupy upraven tak, aby byl pokryt celý dynamický rozsah a zobrazoval se přirozeně na monitoru. Postup úprav je vidět shora dolů Autor: Don P. Mitchell
Veněra 9, foto povrchu. Originální snímek byl speciálními postupy upraven tak, aby byl pokryt celý dynamický rozsah a zobrazoval se přirozeně na monitoru. Postup úprav je vidět shora dolů
Autor: Don P. Mitchell
22. října 1975 (45 let) se na oběžné dráze kolem Venuše usadila oběžná část Veněry 9 a přistávací pouzdro úspěšně dosedlo a vysílalo z povrchu. Orbiter se zároveň stal první umělou družicí Venuše. Přistávací modul pořídil první černobílé snímky povrchu, byť se odstřelilo jen víčko jedné z kamer a naměřilo teplotu kolem 455 °C a tlak 85 atmosfér.

24. října 1960 (60 let) došlo k jedné z nejhorších havárií v historii raketové techniky, tzv. Nedělinově katastrofě. Kvůli ignorování bezpečnostních postupů i nešťastnému postupu došlo ke smíchání vysoce hořlavé směsi paliva a okysličovadla. Následně došlo k silné explozi balistické rakety R16. Pravidla porušil i nejvyšší velitel strategických raketových vojsk SSSR Mitrofan Ivanovič Nedělin a zahynul spolu s minimálně 125 dalšími lidmi. Katastrofa zůstala navždy největší tragédií v oblasti kosmonautiky a raketové techniky a zároveň smutným mementem lidské pýchy, spěchu a ignorování nebezpečí.

23. října 1975 (45 let) zopakovala úspěch své jmenovkyně i orbitální a přistávací část Veněry 10. Zajímavostí je, že také druhé přistávací pouzdro pořídilo snímky pouze poloviny panoramatu, protože i této sondě neodpadlo krycí víčko jedné z kamer.

Výhled na příští týden 

  • výročí: Edward P. Ney
  • výročí: Gary Hug
  • výročí: objev planetky Hidalgo, prvního „kentaura“
  • výročí: Angeline Stickney

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Nedělinova katastrofa, Karl Guthe Jansky, Veněra 9, Veněra 10, Zond 8, Subrahmanyan Chandrasekhar, Úkazy na obloze - Gembec, Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »