Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  46. vesmírný týden 2015

46. vesmírný týden 2015

Mapa oblohy 11. listopadu 2015 v 18.00 SEČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 9. 11. do 15. 11. 2015. Měsíc je kolem novu. Ráno je velmi dobře vidět Jupiter, ale také Venuše a Mars. Meteorický roj Taurid se letos zaskvěl opravdu velkou sbírkou bolidů. Aktivita Slunce je střední i díky aktivnějším skvrnám viditelným na přivrácené polokouli. Pokračuje festival vědy a techniky i s astronomickým programem. Začínají ranní přelety ISS.

Obloha

Měsíc bude v novu ve středu 11. listopadu. Zpočátku je tedy jako velmi tenký srpek na ranní obloze, tedy v pondělí a úterý. Koncem týdne naopak bude vidět na obloze večerní (od čtvrtka).

Planety:
Na ranní obloze pokračuje skvělá viditelnost planet Venuše (–4,3 mag), Jupiteru (–1,9 mag) a Marsu (1,7 mag). Krásné fotografie seskupení ranních nebeských těles najdete v čtenářské fotogalerii. Vzhledem k ranní výšce Jupiteru doporučujeme pozorování Velké červené skvrny (GRS), které připadá např. v pondělí 9. 11. ráno na 6:10, kdy prochází středem kotoučku. Dále v sobotu 14. 11. to bude v 5:20 SEČ. 9. listopadu v 5:13 SEČ také končí přechod Ganyméda. 12. 11. v 6:19 vstupuje na planetu stín Io. V neděli 15. 11. v 6:44 vstupuje na kotouček stín Europy.
Slabší planety jsou vidět i večer nad jihem a jihovýchodem. Neptun (7,9 mag) ve Vodnáři a Uran (5,7 mag) v Rybách. Polohu najdete díky najít podle zadní strany sprnové mapky Aleše Majera.

Aktivita Slunce se mění, momentálně se na Slunci střídají větší a menší skupiny skvrn a také erupční aktivita byla vyšší. Vyskytly se i polární záře, ale bohužel příliš daleko na sever, aby byl vidět i z České republiky. Aktuálně o víkendu se Slunce zklidnilo. Vývoj skvrn můžeme sledovat také na aktuálním snímku SDO.

Tauridy příjemně překvapily. I v týdnu pokračovala vysoká aktivita a řada nocí přinesla jasné bolidy. Nejvíce zaujal bolid 5. listopadu v 18:21, ale k vidění byla i řada jiných. Dobrou úspěšnost v jejich zachycení měl fotograf Daniel Ščerba, s jehož snímky se můžete pravidelně setkat i v čtenářské fotogalerii. Další úspěchy v zachycení bolidů slavil např. Martin Popek, jehož video extrémně jasného bolidu 7. 11. rozhodně také stojí za shlédnutí. Kompozitní snímek Martina Popka proběhl také zahraničními weby, jako je Sky&Telescope a Spaceweather.com.

Pokud ještě plánujete návštěvu astronomů v rámci festivalu vědy a techniky vybírejte z uveřejněného programu.

Přelety ISS začnou být viditelné v ranních hodinách. A protože svítá později, je vhodné na ně upozornit. Data přeletů dostanete na proklik z tabulky. Pro rychlou předpověď přeletu si stačí kliknout na nejbližší město. (Odkazy v tabulce, v ČR od západu na východ, vedou na Heavens-above.com)

Stanice ISS
Karlovy Vary Plzeň Ústí nad Labem
Praha České Budějovice Liberec
Jihlava Pardubice Hradec Králové
Svitavy Brno Olomouc
Zlín Ostrava Bratislava

Podrobněji si můžete přelety různých družic, záblesky a jiné zajímavosti vyjíždět také na serveru Calsky.com.

Kosmonautika

  • Uplynulý týden přinesl například údržbářské práce na ISS, které byly provedeny při výstupu dvou kosmonautů do volného kosmu.
  • ESA potvrdila, že konec mise Rosetty u komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko bude vskutku napínavý. Sonda má být postupně a pokud možno pomalu navedena k přistání na povrchu jádra komety. Tento řízený pád na povrch by mohl vědcům nabídnout bezprecedentní detaily o kometě, které z větší výšky nešlo získat.
  • Tento týden uběhlo 15 let trvalého osídlení Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Jak se za tu dobu stanice proměnila dobře ukazuje odkazovaná fotografie.

Výročí

  • 9. listopadu 2005 (10 let) odstartovala k Venuši evropská sonda Venus Express. Pracovala dlouho nad původní dvouletý plán a hlavním úkolem bylo zkoumat atmosféru. Podařilo se jí například nasnímat krásné vzdušné víry v polárních oblastech planety. Podařilo se zjistit, že rotace Venuše se mírně zpomaluje. Informace, které přinesla, také opět rozvířily diskuzi o aktuální sopečné aktivitě na povrchu Venuše.
  • 10. listopadu 1970 (45 let) odstartovala k Měsíci sovětská sonda Luna 17. V rámci této mise se na povrch dostalo osmikolové dálkově ovládané vozidlo Lunochod 1. Na rozdíl od marsovských vozítek, řízení probíhalo „v reálném čase“ s přihlédnutím ke zpoždění, které musel řidič na Zemi zvládnout, protože signál mezi Zemí a Měsícem putuje 2,5 sekundy tam a zpět. To se úspěšně dařilo a Lunochod zvládl pořídit desítky tisíc fotografií a ujel 10,5 km.
  • 10. listopadu 1695 (320 let) se narodil anglický lékař a astronom John Bevis. Uvádí se, že v roce 1731 si v souhvězdí Býka všiml slabého mlhavého obláčku, který dnes známe jako první objekt Messiérova katalogu, tedy Krabí mlhovinu. Současný název je znám díky pozorování Lorda Rosse z roku 1844, který krabí strukturu vypozoroval svým dalekohledem o průměru 90 cm. Ironií osudu při pozdějším pozorování Velkým dalekohledem o průměru 1,8 metru už tento tvar neviděl, ale název se mezitím vžil. V roce 1737 (28. 5.) měl Bevis také štěstí, když pozoroval zákryt Merkuru kotoučkem planety Venuše.
  • 11. listopadu 1910 (105 let) se narodil americký astronom Carl A. Wirtanen. Jeho kariéra je silně spjata s Lickovou observatoří. Podílel se také na fotografické přehlídce oblohy z Mt. Hamiltonu, díky které mohly být přesně určeny pohyby hvězd vůči vzdáleným galaxiím a také se z těchto fotografických desek dalo spočítat, kolik vzdálených galaxií vlastně ve vesmíru asi je. Pochopitelně, při prohlížení fotografických desek často narazil na novou kometu a tak jeho jméno známe především z komet, přičemž nejznámější je periodická 46P/Wirtanen.
  • 11. listopadu 1875 (140 let) se narodil americký astronom Vesto Slipher. Pracoval na Lowellově observatoři ve Flagstaffu v Arizoně. V roce 1912 pozoroval posun spektrálních čar galaxií k červenému konci spektra, tzv. rudý posuv. To dalo později základ k měření vzdáleností ve vesmíru. Nelze samozřejmě opomenout fakt, že v roce 1929 najal Clyda Tombaugha, aby hledal 9. planetu, aby o rok později Tombaugh nalezl Pluta.

Výhled na příští týden

  • Detaily na povrchu Měsíce ve večerních hodinách
  • Výročí: Karl Christian Bruhns

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v listopadu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Wirtanen, Venus Express, Lunochod 1, Vesmírný týden, Luna 17


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »