Kometa Hale-Bopp nad italskou Cortinou v roce 1997. Autor: Diego Gaspari a Giuseppe MenardiObyvatelé jižní polokoule měli opět štěstí a mohli na obloze spatřit pouhým okem velice jasnou kometu s nádherným ohonem: C/2011 W3 (Lovejoy). My, obyvatelé severní polokoule, jsme bohužel tuto podívanou mohli zažít jen zprostředkovaně na našich monitorech. Není to ale „ono“. Ovšem dlouholetý půst po velice jasné kometě severní oblohy může mít v dohledné době konec. Kometou, která by mohla splnit naše toužebná přání, se může stát loni objevená C/2011 L4 (Panstarrs).
O této kometě jste již mohli číst v článku Bude kometa Pan-STARRS sladkou odplatou?. Jedná se o dlouhoperiodickou kometu objevenou dlouho před průchodem u Slunce; ten má nastat na jaře příštího roku. Jasnost komety je však velice nejistá a zatímco podle optimistických předpovědí se můžeme těšit na nádherné divadlo, pesimistická předpověď by při splnění znamenala pouze jasnější kometu pro triedry.
Rozluštit záhadu, co uvidíme na jarní obloze v příštím roce, se pokusil i tým českých astronomů pracující s robotickým dalekohledem FRAM v Argentině.
“Nová” kometa u Slunce
Kometa na snímcích z robotického dalekohledu FRAM z 23.února je zatím velice těžko rozlišitelná od hvězd, prozradí jí ovšem mírný pohyb.Kometa PanSTARRS patří mezi tzv. dynamicky nové komety, přicházející poprvé z Oortova oblaku. Oortův oblak si můžeme představit jako extrémě řídký oblak ohromných rozměrů ve více než tisícinásobné vzdálenosti planety Neptun od Slunce, obepínající ze všech stran naší mateřskou hvězdu. Na tomto místě je snad několik biliónů kometárních jader vypuzených z vnitřních oblastí Sluneční soustavy krátce po jejím vzniku. Díky gravitačním poruchám okolních hvězd (komety jsou prakticky již v mezihvězdném prostoru) jsou některé z nich nasměrovány zpět do vnitřní oblasti Sluneční soustavy. Po milióny let trvající cestě pak můžeme tyto komety pozorovat i na naší obloze.
Nepříjemná vlastnost těchto komet je, že se obvykle zdají aktivnější dále od Slunce, s přibližováním však jejich aktivita nenarůstá dle očekávání a bývají zdrojem mnoha zklamání, když vůbec nedosáhnou původně očekávané jasnosti. Způsobuje to chemické složení těchto komet. Díky vyhnanství mimo teplejší oblasti se na nich vyskytují exotické formy ledů z těkavých prvků. Ty se odpařují dál od Slunce a dojde k jejich rychlému vyčerpání. Kometě tedy ještě před hlavním představením „dojde dech“.
Česká hlídka komety na jižní obloze
Předpovězený vývoj jasnosti komety dle pozorování FRAM. Tým dalekohledu FRAM: Jakub Černý, Martin Mašek, Jan Ebr, Michael Prouza, Petr Kubánek, Martin Jelínek Kometa PanSTARRS se krátce po objevu na obloze schovala v úhlové blízkosti Slunce. Začátkem letošního roku začala být opět pozorovatelná z jižní oblohy, a proto byl k jejímu sledování použit vzdáleně řízený dalekohled Fyzikálního ústavu AV ČR - FRAM, který se nachází v Argentinské pampě. K pozorování komety byl použit fotometrický filtr R, aby bylo možno přesně monitorovat změny její aktivity a množství prachu trystajícího z jejího jádra. Kometu se povedlo v průběhu února zachytit hned 4-krát. Její jasnost je zatím mírně nad očekáváním a kometa je již na hraně vizuální viditelností velkými dalekohledy.
Vývoj a předpověď jasnosti
Nikdo dnes nedokáže přesně předpovědět, jak se tato kometa zachová blíže Slunci. Aktuální vývoj ale potvrzuje fakt, že se jedná o poměrně velké těleso, takže by neměl hrozit její zánik při průletu kolem Slunce. Ze zkušeností s dlouhoperiodickými kometami lze vytvořit tři scénáře (a jeden bonusový navíc), co můžeme na jarní obloze v příštím roce spatřit:
Pesimistický scénář předpokládá, že po průchodu kolem Slunce by měla v polovině března na naší obloze vyjít kometa o jasnosti zhruba 3 mag. Tedy relativně jasná kometa viditelná pouhým okem srovnatelná např. s kometou Ikeya-Zhang viditelnou v roce 2002 (shodou náhod kometa PanSTARRS zopakuje kousek této komety, která se na obloze zdánlivě přiblížila k jasné galaxii M31 v Andromedě, navíc přesně po 11 letech 4. dubna). Pak bude rychle slábnout a zhruba za 15 – 20 dní definitivně zmizí z dosahu neozbrojeného oka.
Známá kometa Hale-Bopp. Autor: A. Dimai, R. Volcan, D. GhirardoNejpravděpodobnější je scénář předpokládající východ komety od Slunce s jasností kolem 1 mag! To už je velice slušná jasnost a jednalo by se o nejjasnější kometu noční oblohy od roku 1997, kdy jsme na obloze mohli pozorovat „kometu století“ Hale-Bopp (od té doby sice byly viditelní dva jasnější „lízači Slunce“, ovšem na denní obloze, resp. za jasného soumraku). V dosahu volného oka by pak kometa mohla zůstat po dobu téměř jednoho měsíce.
Optimističtější scénář nabízí dokonce možnost že by měla zápornou magnitudu a v dosahu pouhého oka by vydržela měsíc a půl! Jednalo by se jistě o nádherný objekt noční oblohy. Bonusovou možností je neočekávaný rozpad jádra. Při podobných událostech dochází k masivní produkci prachu i plynu a kometa by byla ještě jasnější s ohonem táhnoucím se desítky stupňů po obloze.
Vypadá to tedy, že se máme příští rok skutečně na co těšit!
Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.