Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Komety zklamaly, planety zůstaly jistotou

Komety zklamaly, planety zůstaly jistotou

Snímek komety C/2025 R3 (PANSTARRS).
Autor: Miroslav Lošťák

V posledních týdnech jsem na internetu narazil na několik článků týkajících se očekávání spojených s kometami C/2026 A1 (MAPS) a C/2025 R3 (PANSTARRS). Do obou uvedených vlasatic byly vkládány velké naděje. Nejlépe to asi ukazuje název článku uveřejněného 19. února 2026 na stránkách ZOOM Prima: Blíží se nádherná kometa. Bude k vidění ve dne a pouhým okem, vzápětí dorazí „Velká kometa roku 2026“. 

Jak to ale už u komet bývá, nadšení se rychle změnilo ve zklamání – alespoň z pohledu široké veřejnosti. Odborníci od počátku věděli, že C/2026 A1 je typickou kometou Kreutzovy skupiny, a proto ji s vysokou pravděpodobností čeká zánik v průběhu těsného průletu kolem Slunce, což se také potvrdilo. C/2025 R3 na přelomu března a dubna letošního roku potěšila alespoň astronomy amatéry, kteří ji za ranního svítání mohli svými dalekohledy spatřit nízko nad severovýchodním obzorem. Po průchodu přísluním na konci dubna, kdy dosahovala nejvyšší jasnosti, prakticky zmizela pro pozorovatele ze středních severních zeměpisných šířek definitivně z noční oblohy.  

Jedinou jistotou pro měsíc květen nám tak zbyly pouze dva nejjasnější objekty na večerní obloze – planety Venuše a Jupiter. Jejich atraktivitu ještě na konci druhé májové dekády zvýší úzký srpek dorůstajícího Měsíce. 

Dominance planet

Planeta Venuše v květnu 2026 Autor: Stellarium/Karel Halíř
Planeta Venuše v květnu 2026
Autor: Stellarium/Karel Halíř
Jasnější z planetárního páru bude zcela bezkonkurenčně Večernice – planeta Venuše. Její jas těsně pod -4 mag z ní dělá naprosto nepřehlédnutelný objekt večerní, pozdně soumrakové oblohy. Jen nepatrně méně jasný však bude i Jupiter (kolem -1,9 mag). Ten se ale bude pyšnit jinou exkluzivitou – svým zdánlivým průměrem. Kotouček obří planety bude 34,0″, což je téměř trojnásobek stávajícího průměru Venuše (12,5″). Té se podaří Jupiter dohnat (a předehnat) až v polovině září, kdy už se bude blížit letošní dolní konjunkci se Sluncem (24. října 2026).

Výše popsaná dominance planet bude však navíc, v období mezi 18. a 20. květnem 2026, velice fotogenicky narušena ještě dalším tělesem. Řeč je samozřejmě o našem nebeském sousedovi – Měsíci. Souputník naší planety se po novoluní (16. 5. 2026 večer) postupně setká s oběma planetami. 

měsíc u venuše

Již dva dny po novu, tedy 18. května večer, dostaneme první reálnou příležitost hledat velice tenký srpek dorůstajícího Měsíce pouhé přibližně čtyři stupně „napravo“ od blyštivé Venuše. Ta bude paradoxně podstatně nápadnější než lunární srpek, který bude mít sice průměr více než půl stupně, ale jeho šíře bude opravdu jen zanedbatelná. Slunce zapadá pod ideální horizont ve 20:48 SELČ (časové údaje jsou vztaženy k hvězdárně Rokycany a jsou uváděny v SELČ), přičemž Venuši v témže okamžiku najdeme ještě 24° a Měsíc 22° nad západem. Vhodný moment pro hledání seskupení bude kompromisem mezi okamžitou výškou těles nad obzorem a hloubkou, do níž se aktuálně ponořilo Slunce. Konec občanského soumraku nastane ve 21:30. A právě to je chvíle, na níž čekáme. Planeta i Měsíc jsou 17°, respektive 15° vysoko a obloha již přece jen ztmavla. Aktuální situace je nejnázorněji patrná z obrázku.

Měsíc u Venuše 18. 5. 2026 Autor: Stellarium/Karel Halíř
Měsíc u Venuše 18. 5. 2026
Autor: Stellarium/Karel Halíř

V závislosti na aktuálním obzoru je pak možné Venuši i Jupiter sledovat či fotit až do jejich západu, k němuž dojde kolem 23:33.

tanec mezi planetami

O večer později se situace změní. Srpek Měsíce nepatrně „ztloustne“ a jeho pozice uprostřed mezi dvojicí jasných planet bude astrofotografy vybízet k získání širokého záběru jasných těles promítajících se na potemnělé soumrakové obloze do nápadného souhvězdí Blíženců. Časový harmonogram se od předešlého dne prakticky nezmění.

Západ Slunce se posune o pouhou minutu a dostatečná tma nezbytná pro to, aby bylo možné vyhledat nejen planety a Měsíc, ale i nejjasnější hvězdy v oblasti nad západním obzorem, zůstává také nezměněná. Čekat je nutné do půl desáté. K vidění by v tom čase měly už být i Castor a Pollux v Blížencích, ale i Procyon v Malém psu a bezesporu i Capella v souhvězdí Vozky. 

Měsíc mezi Venuší a Jupiterem Autor: Stellarium/Karel Halíř
Měsíc mezi Venuší a Jupiterem
Autor: Stellarium/Karel Halíř
Jak je patrné z obrázku, bude jako první, krátce po půl dvanácté, zapadat planeta Venuše. Kdy udělat ten nejlepší snímek celého seskupení, bude záležet na stavu atmosféry. Se zmenšující se výškou objektů nad horizontem bude naopak tmavnout nebe. Pouze kompromis mezi oběma vlivy povede k nejlepšímu výsledku. Času na experimenty s optimálním nastavením fotoaparátu bude dostatek, téměř dvě hodiny.  Jak Měsíc, tak i Jupiter nad obzorem vydrží až do začátku dalšího dne. Čas západu Měsíce nastává v 0:30 (už 20. 5. 2026) a Jupiter nad obzorem vydrží dokonce až do 1:09.

měsíc u jupiteru

Třetí večer, středa 20. května 2026, bude náležet setkání Měsíce a Jupitera. Náš nebeský soused se za 24 hodin opět posune o nezanedbatelný kus k východu a večer jej zastihneme jen něco více než tři stupně nad Jupiterem. Stále výrazněji dorůstající Měsíc už tentokrát bude nepřehlédnutelným objektem bezkonkurenčně přezařujícím Jupiter i ještě méně jasnou dvojici jindy dominantních hvězd souhvězdí Blíženců – stálice Castor a Pollux. Tentokrát se na nejzajímavější záběr možná vyplatí počkat alespoň do období po začátku astronomického soumraku (22:27), kdy obloha ještě více ztmavne, a pokusit se zachytit větší detail než předešlého večera. Stále ještě srpek dorůstajícího Měsíce před první čtvrtí, doplněný Jupiterem a dvojicí jasných hvězd seřazených do pěkného obloučku, může působit velice majestátně. Navíc, když obří planeta bude, jako první z uvedeného seskupení, zapadat až téměř hodinu po místní půlnoci, bude i v tomto případě na pokusy dostatek času. 

Měsíc u Jupiteru 20. 5. 2026 Autor: Stellarium/Karel Halíř
Měsíc u Jupiteru 20. 5. 2026
Autor: Stellarium/Karel Halíř

planety v dalekohledu

Pokud si v průběhu tří výše uvedených večerů najdete vedle fotografování čas i na pohled dalekohledem při větším zvětšení, můžete si užít i detailnější pohled na obě oběžnice účastnící se popisovaného nebeského představení. 

Vzhled Venuše se v takto časově krátkém intervalu prakticky měnit nebude. V květnu se bude velice pozvolna přibližovat Zemi, která se průběžně snaží (byť neúspěšně) před ní na své oběžné dráze kolem Slunce utíkat. Venuše ještě po horní konjunkci se Sluncem (6. 1. 2026) nedosáhla ani maximální západní elongace, kdy je z pohledu ze Země ve fázi čtvrtě (kolem začátku srpna).

Poloha měsíců Jupiteru 20. 5. 2026 večer (21:30) Autor: Stellarium/Karel Halíř
Poloha měsíců Jupiteru 20. 5. 2026 večer (21:30)
Autor: Stellarium/Karel Halíř
O hodně zajímavější podívanou nám díky své čtveřici galileovských měsíců předvede Jupiter. Z večera na večer se výrazně bude měnit jejich rozložení. Grafické vyjádření změn zachycuje výsek inkriminovaného květnového období zpracovaný z podkladů uváděných ve Hvězdářské ročence 2026. Jak bude pohled na planetu Jupiter a její symetricky rozmístěné čtyři největší měsíce vypadat 20. 5. 2026 večer (21:30), je patrné z obrázku vpravo.

Musíme jen doufat, že počasí nám pomůže ve sledování zajímavého seskupení objektů naší Sluneční soustavy a užijeme si zajímavou podívanou.     




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Planety, Kometa 


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »