Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Noční svítící oblaky a tipy na jejich pozorování

Noční svítící oblaky a tipy na jejich pozorování

Odraz NLC v rybníce
Autor: Dagmar Müllerová

Každoročně můžeme na soumrakové letní obloze pozorovat vzácný typ oblačnosti tvořící se vysoko v zemské atmosféře. Jev, který si v posledních letech našel vděčné diváky i fotografy, byl poprvé pozorován v červnu před 133 lety. Shrňme si četnost pozorování těchto oblaků z ČR za poslední roky, připojme pár nevšedních tipů na jejich pozorování a fotografování. Budou se vám hodit i brýle s barevnými filtry pro sledování 3D snímků.

Noční svítící oblaky představují nejvýše pozorovanou oblačnost v zemské atmosféře. Tvoří se každoročně nad polárními oblastmi ve výškách kolem 83 km a to po dobu několika týdnů kolem letního slunovratu. Na severní polokouli jsou hlavním obdobím jejich výskytu červen a červenec, o půl roku později nastávají příhodné podmínky pro jejich tvorbu na jižní polokouli. Tyto oblaky bývají nazývány též pojmem stříbřité oblaky a vžila se pro ně i anglická zkratka NLC.

Mají vzhled namodralých či bělavých závojů obvykle nízko nad severním obzorem, kde jsou pozorovatelné výhradně za večerního či ranního soumraku, je-li sluneční kotouč 6° až 16° pod obzorem. NLC jsou tvořeny shluky drobných ledových částeček o rozměrech kolem 0,1 mikronu. Uplatňuje se zde tedy Rayleighův rozptyl, kdy se efektivněji rozptyluje krátkovlnná (modrá) složka slunečního záření, které v době pozorování stále osvětluje horní mezosféru. Nedávná měření z družice AIM potvrdila, že krystalizační jádra, na kterých namrzá vodní pára, jsou tvořena převážně meteorickým prachem. K namrzání dochází však pouze za extrémně nízkých teplot pod -123° C, které v horní mezosféře panují paradoxně pouze v letních měsících.

Přehled pozorování nočních svítících oblaků (NLC) z ČR za roky 2004-2017 Autor: Tomáš Tržický
Přehled pozorování nočních svítících oblaků (NLC) z ČR za roky 2004-2017
Autor: Tomáš Tržický
Naše území se nachází poblíž jižní hranice zeměpisných šířek, odkud lze NLC pozorovat. Tyto oblaky pokrývají v tenké vrstvě celou polární oblast, severněji od 65° severní šířky však nejsou pozorovatelné kvůli přílišnému jasu oblohy (nenastává zde tma), na jih od nás se už tvoří jen zřídka.

V připojené tabulce je souhrn pozorování z našeho území od roku 2004 do roku 2017, který je založený na amatérských pozorováních a snímcích ze sítí webových kamer.

Z pozorovaných dat plyne pár zajímavých poznatků:

  • V letech 2004 – 2017 bylo z ČR zaznamenáno celkem 124 nocí s NLC.
  • NLC lze od nás spatřit obvykle během alespoň 10 nocí v každé sezóně.
  • Převažují úkazy za ranního soumraku nad úkazy večer (v poměru cca 6:4).
  • Datum nejčasnějšího spatření byla noc ze 4. na 5. června (2013).
  • Datum nejpozdějšího výskytu byla noc z 30. na 31. července (2013 a 2015).
  • Na webkameře byly NLC zaznamenány prvně 13. 6. 2006 (Pec pod Sněžkou, Humlnet).

Graf počtu nocí s NLC v ČR za období 2004-2017 Autor: Tomáš Tržický
Graf počtu nocí s NLC v ČR za období 2004-2017
Autor: Tomáš Tržický
Ač nejsou pozorování zcela konzistentní a v prvních letech zmiňovaného časového období nepokrývala pozorování celou sezónu, přesto bylo možné sestavit graf představující počet pozitivních pozorování v jednotlivých letech v letech 2004 – 2017 (celkem 124 nocí s NLC). Zdrojem pro sestavení grafu byla vizuální pozorování a záběry webových kamer.

Jak a kdy je tedy vhodné se pokusit NLC pozorovat? Zkuste za jasných červnových a červencových soumraků upřít své zraky nízko mezi severozápadní a severovýchodní obzor - velmi orientačně večer po dobu asi jedné hodiny od 22:30 hod. letního času, resp. od 02:30 hod. ráno. Spatříte-li jemné struktury oblaků podobných řasovité oblačnosti, s bělavým či namodralým nádechem, možná právě sledujete noční svítící oblaky.

Budete-li mít podezření na pozitivní pozorování, pak vždy pomůže pořídit sérii záběrů z jednoho místa (ideálně ze stativu) s odstupem několika desítek sekund a to po dobu několika minut. Noční svítící oblaky se potom obvykle prozradí pomalou změnou tvaru buď na místě, nebo plují od východu k západu. Běžná troposférická oblačnosti má v tu dobu temnější kontury, případně přebírá barvu od světelného znečištění pod ní. Sekvence snímků může vypadat třeba jako na animaci níže, kde je zachycen méně výrazný úkaz NLC ze 4. července 2013 pozorovaný v Jizerských horách.

Náměty pro fotografování NLC

Použití polarizačního filtru

NLC při použití polarizačního filtru Autor: Pekka Parviainen
NLC při použití polarizačního filtru
Autor: Pekka Parviainen
Díky tomu, že noční svítící oblaky jsou tvořeny miniaturními částicemi, vykazují díky rozptylu světla nejvyšší stupeň polarizace ve směrech zhruba kolmých vůči směru ke Slunci – tedy podobně jako čistá modrá obloha. Z toho plyne také možnost použití polarizačního filtru jako indikátoru, zda jde do NLC či běžnou oblačnost. U slabých úkazů nočních svítících oblaků nízko u obzoru se o této vlastnosti tedy nepřesvědčíme, ale při vysoké poloze NLC poblíž nadhlavníku (což lze vzácně pozorovat i z našich zeměpisných šířek), pak polarizační filtr v účinné poloze noční svítící oblaky potlačí stejně jako zbytkový jas modré oblohy.
To představuje rozdíl v použití polarizačního filtru oproti fotografování oblaků během dne! Zatímco běžná oblačnost odráží sluneční světlo a nevykazuje polarizaci, je možné v kolmém směru vůči Slunci potlačením modré oblohy zvýraznit kontrast oblaků vůči pozadí. U NLC to tedy neplatí.

NLC a infračervený filtr

Porovnání běžného záběru a záběru přes IR filtr, který NLC potlačuje. Autor: Roel Wijtmans
Porovnání běžného záběru a záběru přes IR filtr, který NLC potlačuje.
Autor: Roel Wijtmans
Dalším tipem je použití infračerveného (IR) filtru. Jeho užití ovšem NLC potlačí. A to může pomoci při rozhodování, zda se o tyto oblaky jedná či ne. Drobné ledové částice tvořící noční svítící oblaky jsou tak drobné, že selektivně rozptylují sluneční záření – mnohem účinněji krátké vlnové délky a díky tomu mají NLC modravý nádech. Selektivnímu rozptylu vděčíme též za modř oblohy. Naproti tomu kapičky a ledové krystaly tvořící běžnou troposférickou oblačnost rozptylují všechny vlnové délky viditelného světla stejně a proto jsou bílé, resp. odrážejí barvu světelného zdroje. Máte-li tedy modifikovaný fotoaparát s vyjmutým blokačním filtrem pro IR záření, snadno se s nasazeným infračerveným filtrem na objektivu přesvědčíte, že jas NLC tento filtr utlumí.

3D fotografie

Stereofotografii pro vyvolání prostorového vjemu lze získat pomocí dvou snímků pořízených ve stejný okamžik, avšak z míst vzdálených třeba desítky kilometrů od sebe. To se nám v domácích podmínkách podaří jen se speciálním vybavením, avšak využít můžeme spřáteleného fotografa se stejnou výbavou a snímat současně ve stejný čas. Posloužit však mohou také veřejně dostupné snímky z webových kamer (např. Humlnet, ČHMÚ apod.).

Stereogram nočních svítících oblaků (NLC) z 4. 7. 2014 Autor: Podklad ČHMÚ
Stereogram nočních svítících oblaků (NLC) z 4. 7. 2014
Autor: Podklad ČHMÚ
Autor těchto řádků se o sestavení 3D snímku pokusil použitím obrazových dat ČHMÚ – konkrétně zpracováním dvou snímků ze stanovišť vzdálených 38 kilometrů od sebe. První obrázek je připraven jako stereogram. Pro prostorový vjem je třeba sledovat levý obraz levým okem a prostřední obraz pravým okem („přímohledná metoda“), nebo pravou dvojici snímků opačně (pokud "šilháte"). Vaše levé oko zde vnímá obraz z Chebu, zatímco pravé oko z Krásného Údolí! Po vyvolání prostorového dojmu je patrné, že tenká vrstva NLC ubíhá stovky kilometrů do dáli až k obzoru.

Anaglyf nočních svítících oblaků (NLC) z 4. 7. 2014 Autor: Podklad ČHMÚ
Anaglyf nočních svítících oblaků (NLC) z 4. 7. 2014
Autor: Podklad ČHMÚ
Další způsobem úpravy dvojice snímků pro 3D iluzi je tzv. anaglyf. Tento snímek je třeba sledovat barevnými brýlemi s červeným filtrem před levým okem a azurovým filtrem před okem pravým). Zdrojem obou snímků byly webové kamery ČHMÚ, které snímaly oblohu souběžně ráno 4. července 2014 ve 3:30 hod. SELČ v Chebu a o 38 km východněji v Krásném Údolí.

Tato fotografická technika není samozřejmě ničím novým. Již koncem 80. let 19. století v rámci pozorovacího programu, který v Německu inicioval Otto Jesse, se z fotografií z více stanovišť určovala trigonometricky vzdálenost a výška NLC.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Noční svítící oblaky
[2] Začněte vyhlížet noční svítící oblaka
[3] Pozorování NLC z ČR



O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Anaglyph, Stereogram, Pozorování , Fotografie , NLC


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »