Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozoruhodné atmosférické úkazy v březnu a výhled na duben

Pozoruhodné atmosférické úkazy v březnu a výhled na duben

Gloriola pozorovaná 9. března 2016, vrchol Rysy ve Vysokých Tatrách.
Autor: Jan Baletka

Slabá polární záře, působivá gloriola kolem stínu pozorovatele či koróna kolem Měsíce - to je výběr z březnových fotografií optických jevů v atmosféře, které zaslali čtenáři. Duben pak může překvapit atypickými pylovými korónami, halovými jevy a dalšími úkazy. Dorazí opět prach ze Sahary? Dostupné jsou také výsledky soutěže Europhotometeo '16.

Ohlédnutí za březnem

Polární záře 6. března

Polární záře 6. března 2016 z kamery na vrchu Javorový. Autor: ČHMÚ
Polární záře 6. března 2016 z kamery na vrchu Javorový.
Autor: ČHMÚ
Slabou polární záři zachytila 6. března 2016 asi hodinu před půlnocí automatizovaná webová kamera sítě ČHMÚ na vrchu Javorový. Na silně zvýrazněném snímku jsou patrné rudé závěsy nad severním obzorem. Zdá se však, že tato polární záře byla pozorovatelná pouze fotograficky, žádná další pozorování z našeho území hlášena nebyla. Zavzpomínat tak jen můžeme na loňskou březnovou polární záři, která byla v noci ze 17. na 18. března viditelná podstatně lépe.

Tatranská gloriola z 9. března

Gloriola kolem stínu pozorovatele z 9. března 2016 ve Vysokých Tatrách. Autor: Jan Baletka
Gloriola kolem stínu pozorovatele z 9. března 2016 ve Vysokých Tatrách.
Autor: Jan Baletka
Další působivý snímek pořídil 9. března 2016 Jan Baletka na vrcholu Rysů ve Vysokých Tatrách. Je na něm barevná gloriola v podobě soustavy soustředných barevných prstenců ve spektrálních barvách kolem pozorovatelova stínu. Výrazná gloriola může být pozorovatelná pouze na drobných vodních kapkách stejné velikosti při současném svitu Slunce na opačné straně oblohy, kde jinak oblačnost či mlha jeho svit nezakrývá. Tento jev je dobře pozorovatelný též z letadel a vzniká zpětným ohybem světla na drobných kapičkách o průměru několika mikrometrů

Koróna kolem Měsíce 18. března

Koróna kolem Měsíce pozorovaná 18. března 2016 v Člupku. Autor: Jitka Rösslerová
Koróna kolem Měsíce pozorovaná 18. března 2016 v Člupku.
Autor: Jitka Rösslerová
Obdobný jev jako předchozí gloriola vzniká ohybem světla na drobných vodních kapičkách tenké oblačnosti také přímo okolo zdroje světla. Tím byl v tomto případě Měsíc několik dnů před úplňkem. Patrných je několik soustředných prstenců s opakujícím se sledem spektrálních barev. Samotný Měsíc je uprostřed snímku v přeexponované oblasti s největším jasem. Fotografii pořídila v noci 18. března 2016 v Člupku Jitka Rösslerová.
 

Výhled na duben

Duha 

Duha nad Prahou z Petřínské rozhledny. Autor: Tomáš Tržický
Duha nad Prahou z Petřínské rozhledny.
Autor: Tomáš Tržický
Aprílové přeháňky a proměnlivé počasí přímo slibují možnost pozorování duhy. Jednu z takových příležitostí jsem si nenechal ujít před dvěma lety po službě na Štefánikově hvězdárně v Praze na Petříně. S ustupujícím deštěm se nad západním obzorem objevil pás jasné oblohy. Blízkost Petřínské rozhledny vybízela ještě za hustého deště k rychlému úprku na její vrchol. Když po několika minutách vysvitlo Slunce a začalo ozařovat místa na opačné straně oblohy, kde město ještě zkrápěl déšť, objevila se nádherná duha. Její kontrast pomohl ještě zvýraznit polarizační filtr, protože paprsky tvořící duhu jsou silně lineárně polarizované. Názorné použití filtru lze shlédnout na videu pořízeném přímo z rozhledny. Původní záměr byl však využít vyvýšeného stanoviště pro pozorování kompletní kruhové duhy, což se zdařilo jen částečně. Příště je to šance třeba pro majitele dronů s širokoúhlým objektivem!

Halové jevy

Jarní období přináší obvykle nadprůměrný počet dnů, kdy jsou pozorovatelné halové jevy. Ty vznikají odrazem a lomem slunečních paprsků na drobných ledových krystalech ve vysoko plující řasovité oblačnosti. Můžeme je však rovněž pozorovat díky svitu Měsíce - nejlépe několik dnů kolem úplňku, který připadá na 22. dubna.

Ohybové jevy

Během období květu jednotlivých dřevin je možné občas zahlédnout kolem Slunce či Měsíce tzv. pylovou korónu. Její atypický vzhled je výsledkem ohybu světla na nesférických částicích v případě, kdy pylová zrnka zaujmou v prostoru nějakou převládající orientaci. V minulém přehledu byly tyto možnosti popsány blíže.

Prachová koróna kolem Slunce 10. dubna 2011 v Praze a vzhled oblohy bez prachu 16. dubna 2011. Autor: Tomáš Tržický
Prachová koróna kolem Slunce 10. dubna 2011 v Praze a vzhled oblohy bez prachu 16. dubna 2011.
Autor: Tomáš Tržický
Dalším ohybovým jevem, který může vzniknout, a to nejen v dubnu, je prachová koróna (též tzv. Bishopův kruh). Jde o ohybový jev vznikající na drobných prachových či vulkanických částicích. Prvně byl popsán na Havajských ostrovech S. E. Bishopem, který jej pozoroval v září 1883 několik dnů po apokalyptickém výbuchu sopky Krakatoa v dnešní Indonésii. Protože prachová koróna vzniká na menších částicích, než pyl nebo kapičky v oblacích, je její poloměr mnohem větší (přes 10°). Tato koróna je na vnitřní straně směrem ke světlenému zdroji namodralá, vnější lem má naopak nádech cihlového zabarvení.
Prachové koróny lze očekávat například při jižním závanu vzduchových mas ze severní Afriky. Saharský prach pak může vykouzlit nezvyklou prachovou korónu, jak ukazuje snímek z Prahy z 10. dubna 2011 v levé části dvojice záběrů. Patrný je též nevýrazně zbarvená jasná obloha, což je důsledek toho, že jemný prach rozptyluje jednotlivé barevné složky slunečního světla stejně. Naopak sytou modř oblohy při čisté atmosféře ukazuje druhý snímek pořízený o šest dní později. Obě fotografie byly snímány ve stejnou dobu v 8:55 hod. SELČ při zcela shodném nastavení fotoaparátu (expozice, clona, vyvážení bílé, barevná sytost, ISO atd.). V obou případech byla velmi dobrá dohlednost, nešlo tedy o rozptyl světla nízko v atmosféře.

Výsledky soutěže Europhotometeo '16

V lednovém výhledu byla avizována soutěž Evropské meteorologické společnosti o nejlepší fotografie se vztahem k meteorologii pořízené v letech 2014 a 2015. Výsledky soutěže jsou nyní dostupné na stránkách EMETSOC. A dostupná je rovněž galerie s užším předvýběrem působivých fotografií. Potěšitelné je, že v tomto výběru nalezeme rovněž záběry pořízené v ČR a SR.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Pozoruhodné atmosférické úkazy v únoru a výhled na březen



O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Atmosférické jevy


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »