Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozoruhodné atmosférické úkazy v květnu a výhled na červen

Pozoruhodné atmosférické úkazy v květnu a výhled na červen

Cirkumhorizontální oblouk nad jižním obzorem ve Vimperku 6. června 2014.
Autor: Roman Szpuk

Jak je zvykem, rozdělíme naší pozornost rovným dílem mezi úkazy zaznamenané v uplynulém měsíci a na očekávané jevy, které mohou ozvláštnit naši denní i noční červnovou oblohu. Květen přinesl polární záři, zajímavé halové jevy či krepuskulární paprsky. Červen se svými krátkými nocemi pak může překvapit nejen nočními svítícími oblaky. 

Ohlédnutí za květnem

Květnové ohlédnutí zahájíme polární září, kterou fotograficky zachytil v noci z 8. na 9. května Zbyněk Černoch ve Větřkovících. I když tato polární záře nebyla výrazná, přesto ji pozorovali i u našich jižních sousedů – v Rakousku.

Duha 9. května 2016

Hlavní a vedlejší duha 9. 5. 2016  v Nýdku. Autor: Martin Popek
Hlavní a vedlejší duha 9. 5. 2016 v Nýdku.
Autor: Martin Popek
Pomocí širokoúhlého objektivu zachytil výraznou primární a sekundární duhu ostřílený  fotograf atmosférických jevů Martin Popek z Nýdku. Na snímku je dobře patrný sled spektrálních barev u obou duhových oblouků. Zatímco u jasnější hlavní (primární) duhy je na vnější straně barva červená, u vedlejší (sekundární) duhy je pořadí barev převrácené. 
 

Krepuskulární paprsky 15. května 2016

Krepuskulární paprsky v Zábřehu na Moravě 15. 5. 2016. Autor: Jiří Šíp
Krepuskulární paprsky v Zábřehu na Moravě 15. 5. 2016.
Autor: Jiří Šíp
Vějíř rozptylem zviditelněných drah slunečních paprsků zachytil na své fotografii Jiří Šíp. Snímek pořídil v Zábřehu na Moravě 15. května. I tyto rovnoběžné světlené pruhy lze označovat pojmem krepuskulární paprsky. Nejvíce si však toto označení zasluhují paprsky pozorovatelné až po západu Slunce, kdy vybíhají zpoza obzoru – to tehdy, prodírají-li se mezi hradbami mohutné vzdálené oblačnosti. Tak napovídá i latinský základ slova crepusculum - soumrak.

Halové jevy 22. května

Halové jevy 22. 5. 2016 v Nýdku. Autor: Martin Popek
Halové jevy 22. 5. 2016 v Nýdku.
Autor: Martin Popek
Druhý zářez do pomyslné květnové pažby si připisuje Martin Popek. Tentokrát za snímek halových jevů z 22. května pořízený v Nýdku. Záběr zřetelně zachycuje hned několik jevů současně, které vznikly díky lomu či odrazu slunečních paprsků na horizontálně uspořádaných ledových hranolcích v řasovité oblačnosti. Zatímco nejbarevněji se projevuje nad Sluncem horní dotykový oblouk malého hala, výrazné jsou též části bělavého parhelického kruhu, který obepíná oblohu dokola ve stejné výšce jako Slunce. Nejvzácnějším a současně také nejslabším jevem jsou tzv. Wegenerovy oblouky. Ty nalezneme v horní třetině snímku uvnitř parhelického kruhu jako mírně zakřivené světlé fragmenty.
 

Modré ani zelené slunce či měsíc avizované v minulém díle se sice v květnu neukázali, ale stopy aerosolů z kanadských lesních požárů byly v květnu přeci jen nad střední Evropou detekovány.

Výhled na červen

Noční svítící oblaky

Noční svítící oblaky 13. 6. 2006 nad ránem na Churáňově. Autor: Roman Szpuk
Noční svítící oblaky 13. 6. 2006 nad ránem na Churáňově.
Autor: Roman Szpuk
V červnovém výhledu nelze vynechat noční svítící oblaky. Jejich sezóna u nás začíná právě v průběhu června a potrvá do konce července. Tyto oblaky s řasovitou strukturou lze vyhlížet nízko nad severozápadním až severovýchodním obzorem orientačně po 22:30 resp. po 2:30 hod. letního času, tedy právě v době, kdy Slunce ozařuje už jen svrchní vrstvy atmosféry. Noční svítící oblaky totiž představují nejvýše položenou oblačnost v zemské atmosféře (kolem 83 km nad povrchem), která se v tomto období vytváří nad polárními severními oblastmi v horní části mezosféry. V roce 2015 byly tyto oblaky od nás pozorovatelné v průběhu minimálně 8 nocí. V jejich spatření mohou být nápomocny webové kamery. O nočních svítících oblacích a podmínkách pro jejich pozorování se můžete blíže dočíst např. v tomto nebo tomto článku.

Halové jevy

Cirkumhorizontální oblouk ve Vimperku 6. června 2014 Autor: Roman Szpuk
Cirkumhorizontální oblouk ve Vimperku 6. června 2014
Autor: Roman Szpuk
Z halových jevů upozorníme na tzv. cirkumhorizontální oblouk, který lze občas pozorovat jen pár týdnů kolem letního slunovratu nízko nad jižním obzorem při výšce Slunce alespoň 58°. Tento oblouk vzniká lomem světla v řasovité oblačnosti složené z ledových krystalů ve tvaru destiček, do nichž paprsky vcházejí boční stěnou a vystupují spodní podstavou. Barevný oblouk se sytými spektrálními barvami se táhne rovnoběžně s obzorem ve výšce několika stupňů. Jeho učebnicovou podobu zachytil Roman Szpuk před dvěma lety ve Vimperku.

Rozptyl světla a soumrak

Hvězdné nebe 22. června 2015 nad Sečskou přehradou. Všimněte si, že obloha není úplně tmavá, spíše do modra. A snímek byl přitom získán jen necelou hodinu před místní půlnocí. Autor: Petr Horálek
Hvězdné nebe 22. června 2015 nad Sečskou přehradou. Všimněte si, že obloha není úplně tmavá, spíše do modra. A snímek byl přitom získán jen necelou hodinu před místní půlnocí.
Autor: Petr Horálek
Jak připomíná autor posledního snímku Petr Horálek, červen je (nejen) v Česku velice zajímavý měsíc. Zatímco nadšenci už vyhlížejí výše zmíněné noční svítící oblaky, noční obloha vlastně nikdy není tmavá. Díky tomu, že ležíme na 50° severní šířky, období kolem letního slunovratu nabízí velmi krátké noci, které navíc podle definice nejsou astronomické. Slunce neklesne přibližně mezi 31. květnem a 11. červencem více než 18° pod obzor, takže vlastně stále pozorujeme soumrak, byť velmi pokročilý. Nejvíce si toho lze pochopitelně všimnout okolo slunovratu samotného. Letos nastává slunovrat 20. června, ale ve stejný den bude i úplněk. A všichni víme, jak silně dokáže úplňkový Měsíc osvítit krajinu. Takže pokud si chcete užít ne-astronomické noci s Mléčnou dráhou na tmavě modré obloze, musíte vyhlížet v následujících dnech anebo na až počátku července. Pochopitelně daleko od měst a ideálně vysoko v horách - například v Krkonoších. Na Sněžce (a nejen tam) můžete za opravdu čisté dohlednosti spatřit i plovoucí soumrak - světlo soumraku nízko nad obzorem pomalu se od stmívání do svítání přesouvající od severozápadu k severovýchodu. Kdybyste byli ještě blíže k severnímu pólu (například ve Skandinávii), bylo by světlo v noci ještě výraznější či už přecházelo v bílou noc. Od 67° severní šířky k pólu pak Slunce okolo slunovratu nezapadá vůbec. Přiložený snímek vznikl 22. června 2015 nad Sečskou přehradou necelou hodinu před místní půlnoci.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Pozoruhodné atmosférické úkazy v dubnu a výhled na květen



O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Atmosférické jevy


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »