Pozoruhodné atmosférické úkazy v květnu a výhled na červen
Cirkumhorizontální oblouk nad jižním obzorem ve Vimperku 6. června 2014. Autor: Roman Szpuk
Jak je zvykem, rozdělíme naší pozornost rovným dílem mezi úkazy zaznamenané v uplynulém měsíci a na očekávané jevy, které mohou ozvláštnit naši denní i noční červnovou oblohu. Květen přinesl polární záři, zajímavé halové jevy či krepuskulární paprsky. Červen se svými krátkými nocemi pak může překvapit nejen nočními svítícími oblaky.
Ohlédnutí za květnem
Květnové ohlédnutí zahájíme polární září, kterou fotograficky zachytil v noci z 8. na 9. května Zbyněk Černoch ve Větřkovících. I když tato polární záře nebyla výrazná, přesto ji pozorovali i u našich jižních sousedů – v Rakousku.
Duha 9. května 2016
Hlavní a vedlejší duha 9. 5. 2016 v Nýdku. Autor: Martin PopekPomocí širokoúhlého objektivu zachytil výraznou primární a sekundární duhu ostřílený fotograf atmosférických jevů Martin Popek z Nýdku. Na snímku je dobře patrný sled spektrálních barev u obou duhových oblouků. Zatímco u jasnější hlavní (primární) duhy je na vnější straně barva červená, u vedlejší (sekundární) duhy je pořadí barev převrácené.
Krepuskulární paprsky 15. května 2016
Krepuskulární paprsky v Zábřehu na Moravě 15. 5. 2016. Autor: Jiří ŠípVějíř rozptylem zviditelněných drah slunečních paprsků zachytil na své fotografii Jiří Šíp. Snímek pořídil v Zábřehu na Moravě 15. května. I tyto rovnoběžné světlené pruhy lze označovat pojmem krepuskulární paprsky. Nejvíce si však toto označení zasluhují paprsky pozorovatelné až po západu Slunce, kdy vybíhají zpoza obzoru – to tehdy, prodírají-li se mezi hradbami mohutné vzdálené oblačnosti. Tak napovídá i latinský základ slova crepusculum - soumrak.
Halové jevy 22. května
Halové jevy 22. 5. 2016 v Nýdku. Autor: Martin PopekDruhý zářez do pomyslné květnové pažby si připisuje Martin Popek. Tentokrát za snímek halových jevů z 22. května pořízený v Nýdku. Záběr zřetelně zachycuje hned několik jevů současně, které vznikly díky lomu či odrazu slunečních paprsků na horizontálně uspořádaných ledových hranolcích v řasovité oblačnosti. Zatímco nejbarevněji se projevuje nad Sluncem horní dotykový oblouk malého hala, výrazné jsou též části bělavého parhelického kruhu, který obepíná oblohu dokola ve stejné výšce jako Slunce. Nejvzácnějším a současně také nejslabším jevem jsou tzv. Wegenerovy oblouky. Ty nalezneme v horní třetině snímku uvnitř parhelického kruhu jako mírně zakřivené světlé fragmenty.
Modré ani zelené slunce či měsíc avizované v minulém díle se sice v květnu neukázali, ale stopy aerosolů z kanadských lesních požárů byly v květnu přeci jen nad střední Evropou detekovány.
Výhled na červen
Noční svítící oblaky
Noční svítící oblaky 13. 6. 2006 nad ránem na Churáňově. Autor: Roman SzpukV červnovém výhledu nelze vynechat noční svítící oblaky. Jejich sezóna u nás začíná právě v průběhu června a potrvá do konce července. Tyto oblaky s řasovitou strukturou lze vyhlížet nízko nad severozápadním až severovýchodním obzorem orientačně po 22:30 resp. po 2:30 hod. letního času, tedy právě v době, kdy Slunce ozařuje už jen svrchní vrstvy atmosféry. Noční svítící oblaky totiž představují nejvýše položenou oblačnost v zemské atmosféře (kolem 83 km nad povrchem), která se v tomto období vytváří nad polárními severními oblastmi v horní části mezosféry. V roce 2015 byly tyto oblaky od nás pozorovatelné v průběhu minimálně 8 nocí. V jejich spatření mohou být nápomocny webové kamery. O nočních svítících oblacích a podmínkách pro jejich pozorování se můžete blíže dočíst např. v tomto nebo tomto článku.
Halové jevy
Cirkumhorizontální oblouk ve Vimperku 6. června 2014 Autor: Roman SzpukZ halových jevů upozorníme na tzv. cirkumhorizontální oblouk, který lze občas pozorovat jen pár týdnů kolem letního slunovratu nízko nad jižním obzorem při výšce Slunce alespoň 58°. Tento oblouk vzniká lomem světla v řasovité oblačnosti složené z ledových krystalů ve tvaru destiček, do nichž paprsky vcházejí boční stěnou a vystupují spodní podstavou. Barevný oblouk se sytými spektrálními barvami se táhne rovnoběžně s obzorem ve výšce několika stupňů. Jeho učebnicovou podobu zachytil Roman Szpuk před dvěma lety ve Vimperku.
Rozptyl světla a soumrak
Hvězdné nebe 22. června 2015 nad Sečskou přehradou. Všimněte si, že obloha není úplně tmavá, spíše do modra. A snímek byl přitom získán jen necelou hodinu před místní půlnocí. Autor: Petr HorálekJak připomíná autor posledního snímku Petr Horálek, červen je (nejen) v Česku velice zajímavý měsíc. Zatímco nadšenci už vyhlížejí výše zmíněné noční svítící oblaky, noční obloha vlastně nikdy není tmavá. Díky tomu, že ležíme na 50° severní šířky, období kolem letního slunovratu nabízí velmi krátké noci, které navíc podle definice nejsou astronomické. Slunce neklesne přibližně mezi 31. květnem a 11. červencem více než 18° pod obzor, takže vlastně stále pozorujeme soumrak, byť velmi pokročilý. Nejvíce si toho lze pochopitelně všimnout okolo slunovratu samotného. Letos nastává slunovrat 20. června, ale ve stejný den bude i úplněk. A všichni víme, jak silně dokáže úplňkový Měsíc osvítit krajinu. Takže pokud si chcete užít ne-astronomické noci s Mléčnou dráhou na tmavě modré obloze, musíte vyhlížet v následujících dnech anebo na až počátku července. Pochopitelně daleko od měst a ideálně vysoko v horách - například v Krkonoších. Na Sněžce (a nejen tam) můžete za opravdu čisté dohlednosti spatřit i plovoucí soumrak - světlo soumraku nízko nad obzorem pomalu se od stmívání do svítání přesouvající od severozápadu k severovýchodu. Kdybyste byli ještě blíže k severnímu pólu (například ve Skandinávii), bylo by světlo v noci ještě výraznější či už přecházelo v bílou noc. Od 67° severní šířky k pólu pak Slunce okolo slunovratu nezapadá vůbec. Přiložený snímek vznikl 22. června 2015 nad Sečskou přehradou necelou hodinu před místní půlnoci.
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.