Pozoruhodné atmosférické úkazy v listopadu a výhled na zimu
Opsané halo kolem Měsíce na poletujících ledových krystelch ve Velkých Karlovicích 15. 11. 2016. Autor: Matěj Grék
Prosincové ohlédnutí za optickými jevy v atmosféře hraničí až s úlekem nad množstvím fotografií zaslaných čtenáři. Vybrat jen několik zástupců bylo tentokrát obtížnější než jindy. Ze skvostů vyberme například neuvěřitelně sytou korónu nad Belanskými Tatrami či zřídka zaznamenávané tvary halových jevů v měsíčním i slunečním světle. Prosinec a další zimní měsíce pak mohou nabídnout za inverzí jevy spojené s lomem světla či vzácné atmosférické zrcadlení. Nechte se také překvapit halovými jevy na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší, zejména pokud zamíříte na hory pod palbu sněžných děl.
Ohlédnutí za listopadem
Jedenáctý měsíc v roce naplno odstartoval sezónu výskytu halových jevů na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší, které byly u zaslaných snímků ve všech případech důsledkem provozu sněhových děl v lyžařských areálech. Ledové krystaly, narůstající kolem nukleačních (krystalizačních) jader vypuzených z děl, při vysoké vzdušné vlhkosti, se mohou táhnout na kilometry daleko od zasněžovaných sjezdovek a překvapit tak všímavé pozorovatele velkolepou podívanou.
Opsané halo 15. listopadu
Opsané halo, paraselenický kruh a infralaterální oblouk - halové jevy v přízemní vstvě ovzduší kolem Měsíce. Snímáno širokoúhlým objektivem 15. 11. 2016 ve Velkých Karlovicích. Autor: Matěj GrékJediné sněžné dělo postačilo coby původce jasného úkazu halových jevů, které se zjevily na noční obloze kolem Měsíce 15. listopadu. Pohotovým fotografem hry lomu a odrazu světla v ledových krystalech byl Matěj Grék, který tyto halové jevy pozoroval ve Velkých Karlovicích. Bělavý oblouk procházející Měsícem vzniká odrazem světla od vertikálně orientovaných plošek krystalů a užívá se pro něj název paraselenický kruh (jeho denní obdobu vzniklou ve slunečním světle pak nazýváme kruhem parhelickým). Nejvýraznějším jevem je však halo poněkud oválného tvaru, opisující slabě patrné malé halo a tvořící po jeho straně laloky. Je patrné spíše na titulní fotografii tohoto přehledu. Jde o tzv. opsané halo, které se při rostoucí výšce Měsíce nebo Slunce nad obzorem stále více přimyká k malému halu. Pří nižší výšce světelného zdroje než asi 32° nad obzorem, se však oddělí do formy dvou oblouků dotýkajících se nahoře a dole malého hala - horního a dolního dotykového oblouku.
Barevná koróna 17. listopadu
Barevné prstence koróny kolem zastíného Slunce. Belanské Tatry, 17. 11. 2016. Autor: Petr, OK1INV astronomii se korónou nazývá řídká obálka Slunce patrná při jeho úplném zatmění. V atmosférické optice tento pojem označuje jev ohybu světla na drobných částicích v naší atmosféře v okolí Slunce nebo Měsíce. Pokud dochází k ohybu světla na tenkém oblaku tvořeném drobnými přechlazenými kapičkami, má výsledný ohybový obrazec pravidelný sférický tvar a opakuje se v něm několik koncentrických spektrálních sledů, přičemž červená barva směřuje ven od Slunce, modrá je na vnitřní straně. Opravdu výrazná koróna byla zaznamenána 17. listopadu v Belanských Tatrách, když oslnivý kotouč Slunce zakrýval vzdálený masiv. Na snímku lze rozlišit až tři série spektrálních barev.
Halové jevy 29. listopadu
Halové jevy na Churáňově 29. 11. 2016. Autor: Roman SzpukZ těchto přehledů dobře známý churáňovský pozorovatel Roman Szpuk pořídil další pozoruhodný snímek, tentokrát halových jevů, které zazářily ve slunečním světle ráno 29. listopadu. Opět šlo o úkaz vzniklý v ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší. Kromě dobře patrného malého hala se nad Sluncem objevují tři oblouky ve tvaru písmene „V“. Kousek nad malým halem je Parryho oblouk, který vyžaduje krystaly ve specifické orientaci. Projeví se pouze v situacích, kdy se šestiboké ledové sloupky vznášejí hlavní osou vodorovně a navíc jsou dvojice stěn orientovány také vodorovně. Zjasnění v horní části malého hala je horní dotykový oblouk, který vzniká na stejně orientovaných krystalech, ovšem bez omezující podmínky vodorovné orientace stěn krystalů. A uvnitř malého hala se nad Sluncem nachází ještě jeden oblouk ve tvaru „V“. Jde o Moilanenův oblouk, jehož vznik není zatím uspokojivě vysvětlen. Měl by vznikat po průchodu paprsků krystalem (nebo srostlicí krystalů), s lámavým úhlem kolem 34°. Zatím navržené možnosti ale vyžadují buď zcela atypický krystal, nebo takovou kombinaci krystalů, která by musela vytvářet i další halové jevy. Ty však současně s Moilanenovým obloukem nebyly pozorovány. Další fotografické záznamy jsou tedy nanejvýš vítány.
Výhled na prosinec a zimu
Halové jevy na diamantovém prachu
Jasný úkaz s mnoha vzácnými halovými jevy, Deštné v Orlických horách 25. prosince 2007. Autor: Radek SvobodaNavnadil vás Moilanenův oblouk v přechozím odstavci? Tento tajuplný halový jev byl navíc zatím pozorován téměř výhradně v krystalech v přízemní vrstvě ovzduší, nikoliv v ledových oblacích vysokého patra. „Diamantový prach“ z drobných ledových krystalů zejména v okolí lyžařských areálů může ve slunečním či měsíčním světle, díky bezprostřední blízkosti krystalů, zřetelně ukázat i halové jevy u obzoru, které se v případě halových jevů vznikajících v řasovitých oblacích ztrácejí v oparu. Příkladem nebývale hustého přediva oblouků halových jevů může být snímek Radka Svobody, který 25. prosince 2007 zachytil v Orlických horách vzácné halové jevy, které vyžadovaly různé tvary ledových krystalů v nejméně čtyřech specifických orientacích. Popis jednotlivých zachycených jevů v závislosti na typu a orientaci krystalů lze nalézt na snímku s popisem. Při fotografické dokumentaci se vyplatí vyfotografovat i místa zdánlivě méně výrazná, např. oblast kolem nadhlavníku či oblast naproti Slunci, kde mohou nenápadně zazářit vzácné halové jevy vídané jen párkrát za život.
Zelený paprsek
Deformace slunečního kotouče a zelený paprsek na Boubíně 7. prosince 2016. Autor: Roman SzpukV zimě není inverzní charakter počasí ničím neobvyklým. Často komplikované zvrstvení atmosféry s prudkými hustotními změnami představuje pro vstupující paprsky nehomogenní prostředí, což pro útěchu oka pozorovatele znamená příslib kupříkladu deformace obrazu u obzoru, nebo atmosférického zrcadlení. Při východu nebo západu Slunce vstupují paprsky do ovzduší téměř tečně a při průchodu vrstvami s prudším rozdílem v optické hustotě může deformovaný obraz kotouče nabývat stupňovitého vzhledu či dokonce může být část kotouče zrcadlena v několika oddělených vrstvičkách. To je také situace, kdy lze zahlédnout tzv. zelený záblesk (paprsek).
Zejména nízko nad obzorem dochází díky vstupu paprsků od nebeských objektů do hustšího prostředí atmosféry k lomu světla podobně, jako při průchodu skleněným hranolem. Obraz takového objektu je pak díky odlišnému lomu světla v závislosti na vlnové délce mírně vertikálně protažený s červeným lemem na spodní straně a zelenavým lemem navrchu (kratší vlnové délky spektra jsou totiž účinně rozptýleny při průchodu atmosférou). To je zcela obvyklý jev, který lze nízko u obzoru dobře pozorovat v dalekohledu (viz ukázky fotografií slunečního a měsíčního disku). Zde nejde o zelený paprsek, u popsaných ukázek jde spíše o tzv. zelený lem, někdy se užívá pojem laminace slunečního či měsíčního disku.
Skutečný, okem pozorovatelný zelený paprsek však navíc vyžaduje podmínky, kdy dochází ke svrchnímu zrcadlení, které poněkud vertikálně protáhne obraz horního okraje slunečního disku, příp. dojde k jeho oddělení. To je patrné na fotografii výše, kterou pořídil Roman Szpuk při východu Slunce na Boubíně 7. prosince tohoto roku.
Fata morgana
Fata morgána alpských vrcholů při pozorování z Boubína 3. prosince 2016. Autor: Roman SzpukJen o několik dní dříve se taktéž při pozorování s Boubína naskytl Romanu Szpukovi unikátní pohled na vícenásobné svrchní zrcadlení (fatu morganu) vzdálených alpských štítů viditelných, díky fantastické dohlednosti, ve vzdálenostech přes 200 kilometrů! Zimní inverze Boubínu a zejména jeho věrným návštěvníkům svědčí. Svědectví nejen o atmosférickém zrcadlení, které tento vrchol při dalekých zimních výhledech tu a tam přichystá, podává ve svých fotografiích rovněž oddaný návštěvník jeho výšin Jan Tláskal. A další úžasné záběry z našich krajin, kde hraje prim lom a odraz světla v atmosféře, pak naleznete mezi nově zaslanými snímky.
Prosincový výhled s tipy na pozorování v zimní sezóně tak završuje rok s tímto seriálem věnovaným optickým jevům v atmosféře. Popřejme všem nadšeným nebo jen náhodným fotografům i v příštím roce neutuchající zájem a radost z nevšedních snímků.
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4