Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozoruhodné atmosférické úkazy v září a výhled na říjen

Pozoruhodné atmosférické úkazy v září a výhled na říjen

Ranní halový sloup před východem 11. září 2016 se zrcadlí ve vodách Vltavy.
Autor: Mike Perry

Je zde další výběr ze snímků optických atmosférických jevů minulého měsíce a jako vždy nechybí ani několik tipů na pozorování v tomto měsíci. Září nabídlo kormě halových jevů i pozoruhodné oblačné průrvy. Říjnové ranní mlhy nás mohou uvítat slavobránou bílé duhy. A vyskytnou-li se inverze, kromě dalekých výhledů lze vzácně spatřit třeba atmosférické zrcadlení.

Ohlédnutí za zářím

Utěšené množství snímků od našich čtenářů [1,2] obohatilo opět archívy pozorování. Hned úvodní snímek Mikea Perryho zachycuje jeden z fotogenických halových jevů – halový sloup, tentokráte se siluetami pražských mostů. A další přírůstky následují a to především z východní části našeho území.

Krepuskulární paprsky 20. září

Večerní krepuskulární paprsky v Zábřehu 20. 9. 2016. Autor: Jiří Šíp
Večerní krepuskulární paprsky v Zábřehu 20. 9. 2016.
Autor: Jiří Šíp
Vzdálená hradba oblaků zatarasila cestu slunečním paprsků v rozsáhlém objemu atmosféry a ve stínu se tak ocitla část střední oblačnosti a efektní večerní podívaná 20. září tak byla na světě. Pohotovým fotografem byl v tomto případě Jiří Šíp ze Zábřehu. Je-li taková hradba vertikálně mohutných oblaků daleko za obzorem, lze podobný vějíř drah krepuskulárních (soumrakových) paprsků pozorovat i po západu Slunce.

Horní dotykový oblouk 23. září

Horní dotykový oblouk a malé halo, Brno 23. 9. 2016. Autor: David Vlk
Horní dotykový oblouk a malé halo, Brno 23. 9. 2016.
Autor: David Vlk
Výrazný horní dotykový oblouk malého hala se ukázal v Brně 23. září spolu se slabým malým halem, kterého se dotýká právě v jeho horní části. Oba halové jevy vznikají na šestibokých ledových krystalech vysoké oblačnosti, pro vznik horního dotykového oblouku je však nutná vodorovná orientace jejich hlavních krystalových. Tvar horního dotykového oblouku silně závisí na výšce Slunce nad obzorem. Při nízké poloze slunce se oblouk obrací směrem vzhůru a má tvar písmene „V“, při vysoké poloze Slunce se naopak přimyká k malému halu, až nakonec splyne s dolním dotykovým obloukem a vytvoří kolem malého hala tzv. opsané halo.

Oblačné díry 30. září

Podivné díry v oblaku zaznamenané 10. 9. 2016 ve 14:50 h. při fotografování na náměstí v Třebíči. Autor: Jana Šenbergerová
Podivné díry v oblaku zaznamenané 10. 9. 2016 ve 14:50 h. při fotografování na náměstí v Třebíči.
Autor: Jana Šenbergerová
Ne úplně všední fotografii pořídila v Třebíči Jana Šenbergerová. Kromě klasického kondenzačního pruhu po letadle zachytila v cáru tenkého altocumulu též sled míst v jedné řadě, kde se oblak naopak rozpouštěl. Tato řádka oblačných průletových děr vzniká pravděpodobně po průletu letadla oblakem obsahujícím přechlazené vodní kapičky. Díky dočasnému poklesu tlaku a obohacení vzduchu o krystalizační jádra, tak doje k rychlému zmrznutí kapiček a vzniku ledových krystalků, které mohou ve vzniklé oblačné díře vytvořit bělavou vlečku známou jako virga. Občas lze také pozorovat obdobný jev - souvislou mezeru rozpadlé oblačnosti v místě průletu letadla v podobě jakési rýhy - rozpadový pruh (anglicky „distrail“), což představuje opak kondenzačního pruhu.

Výhled na říjen

Bílá (mlhová) duha

Bílá duha na vrstvě přízemní duhy 16.9. 2014 v Hrdonově. Autor: Sumie_dh
Bílá duha na vrstvě přízemní duhy 16.9. 2014 v Hrdonově.
Autor: Sumie_dh
V říjnovém tipu tentokrát představíme tzv. bílou (mlhovou) duhu. I tento jev vyžaduje podobně jako klasická duha současně sluneční svit a na opačné straně clonu vodních kapek, ale tentokrát mnohem menších než při dešti, zato stejné velikosti. A jaké překvapení, duha v takovém prostředí vypadá jinak. Duhový oblouk je v mlze prost barev a je mnohem širší. Na vysvětlení by nám už nestačila klasická geometrická optika (tj. odraz a lom), ale k vysvětlení vzhledu je třeba vzít v úvahu vlnovou povahu světla. Obecný výklad podává Mieova teorie rozptylu. V ní je klasická duha barevná duha vznikající na velkých kapkách vlastně speciálním případem, který lze přibližně popsat právě odrazem a lomem světla.

Atmosférické zrcadlení

Na hranici inverze docházelo k lomu a deformaci obrazu Ještědu, pořízeno z Krkonoš 20. 10. 2012. Autor: František Kovařík
Na hranici inverze docházelo k lomu a deformaci obrazu Ještědu, pořízeno z Krkonoš 20. 10. 2012.
Autor: František Kovařík
Silueta Ještědu je jistě dostatečně známa. Co však zdeformovalo jeho vrcholové partie tak, jako na fotografii z 20. října 2012, kterou pořídil Liberečan František Kovařík? Fotografie byla pořízena pod Dvoračkami v Krkonoších, vzdušnou čarou asi 37 kilometrů od Ještědu (1012 m n. m.). Výrazná inverze toho dne přinesla dokonce rekordně vysoké teploty ve výškách kolem 1000 m n. m. A právě na rozhraní chladného hustšího vzduchu a výše ležící suché teplé vzduchové masy došlo ke svrchnímu zrcadlení obrazu části ještědského masivu, které se projevilo jako výrazná deformace jeho tvaru [3].

Nastupující podzim tak může za stále častějších inverzí nabídnout z výše položených míst daleké výhledy. A při troše štěstí je může učinit atmosférické zrcadlení vskutku jedinečnými.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Zrcadlení Alp i Ještědu



O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Atmosférické jevy


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »