Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozoruhodné atmosférické úkazy v září a výhled na říjen

Pozoruhodné atmosférické úkazy v září a výhled na říjen

Ranní halový sloup před východem 11. září 2016 se zrcadlí ve vodách Vltavy.
Autor: Mike Perry

Je zde další výběr ze snímků optických atmosférických jevů minulého měsíce a jako vždy nechybí ani několik tipů na pozorování v tomto měsíci. Září nabídlo kormě halových jevů i pozoruhodné oblačné průrvy. Říjnové ranní mlhy nás mohou uvítat slavobránou bílé duhy. A vyskytnou-li se inverze, kromě dalekých výhledů lze vzácně spatřit třeba atmosférické zrcadlení.

Ohlédnutí za zářím

Utěšené množství snímků od našich čtenářů [1,2] obohatilo opět archívy pozorování. Hned úvodní snímek Mikea Perryho zachycuje jeden z fotogenických halových jevů – halový sloup, tentokráte se siluetami pražských mostů. A další přírůstky následují a to především z východní části našeho území.

Krepuskulární paprsky 20. září

Večerní krepuskulární paprsky v Zábřehu 20. 9. 2016. Autor: Jiří Šíp
Večerní krepuskulární paprsky v Zábřehu 20. 9. 2016.
Autor: Jiří Šíp
Vzdálená hradba oblaků zatarasila cestu slunečním paprsků v rozsáhlém objemu atmosféry a ve stínu se tak ocitla část střední oblačnosti a efektní večerní podívaná 20. září tak byla na světě. Pohotovým fotografem byl v tomto případě Jiří Šíp ze Zábřehu. Je-li taková hradba vertikálně mohutných oblaků daleko za obzorem, lze podobný vějíř drah krepuskulárních (soumrakových) paprsků pozorovat i po západu Slunce.

Horní dotykový oblouk 23. září

Horní dotykový oblouk a malé halo, Brno 23. 9. 2016. Autor: David Vlk
Horní dotykový oblouk a malé halo, Brno 23. 9. 2016.
Autor: David Vlk
Výrazný horní dotykový oblouk malého hala se ukázal v Brně 23. září spolu se slabým malým halem, kterého se dotýká právě v jeho horní části. Oba halové jevy vznikají na šestibokých ledových krystalech vysoké oblačnosti, pro vznik horního dotykového oblouku je však nutná vodorovná orientace jejich hlavních krystalových. Tvar horního dotykového oblouku silně závisí na výšce Slunce nad obzorem. Při nízké poloze slunce se oblouk obrací směrem vzhůru a má tvar písmene „V“, při vysoké poloze Slunce se naopak přimyká k malému halu, až nakonec splyne s dolním dotykovým obloukem a vytvoří kolem malého hala tzv. opsané halo.

Oblačné díry 30. září

Podivné díry v oblaku zaznamenané 10. 9. 2016 ve 14:50 h. při fotografování na náměstí v Třebíči. Autor: Jana Šenbergerová
Podivné díry v oblaku zaznamenané 10. 9. 2016 ve 14:50 h. při fotografování na náměstí v Třebíči.
Autor: Jana Šenbergerová
Ne úplně všední fotografii pořídila v Třebíči Jana Šenbergerová. Kromě klasického kondenzačního pruhu po letadle zachytila v cáru tenkého altocumulu též sled míst v jedné řadě, kde se oblak naopak rozpouštěl. Tato řádka oblačných průletových děr vzniká pravděpodobně po průletu letadla oblakem obsahujícím přechlazené vodní kapičky. Díky dočasnému poklesu tlaku a obohacení vzduchu o krystalizační jádra, tak doje k rychlému zmrznutí kapiček a vzniku ledových krystalků, které mohou ve vzniklé oblačné díře vytvořit bělavou vlečku známou jako virga. Občas lze také pozorovat obdobný jev - souvislou mezeru rozpadlé oblačnosti v místě průletu letadla v podobě jakési rýhy - rozpadový pruh (anglicky „distrail“), což představuje opak kondenzačního pruhu.

Výhled na říjen

Bílá (mlhová) duha

Bílá duha na vrstvě přízemní duhy 16.9. 2014 v Hrdonově. Autor: Sumie_dh
Bílá duha na vrstvě přízemní duhy 16.9. 2014 v Hrdonově.
Autor: Sumie_dh
V říjnovém tipu tentokrát představíme tzv. bílou (mlhovou) duhu. I tento jev vyžaduje podobně jako klasická duha současně sluneční svit a na opačné straně clonu vodních kapek, ale tentokrát mnohem menších než při dešti, zato stejné velikosti. A jaké překvapení, duha v takovém prostředí vypadá jinak. Duhový oblouk je v mlze prost barev a je mnohem širší. Na vysvětlení by nám už nestačila klasická geometrická optika (tj. odraz a lom), ale k vysvětlení vzhledu je třeba vzít v úvahu vlnovou povahu světla. Obecný výklad podává Mieova teorie rozptylu. V ní je klasická duha barevná duha vznikající na velkých kapkách vlastně speciálním případem, který lze přibližně popsat právě odrazem a lomem světla.

Atmosférické zrcadlení

Na hranici inverze docházelo k lomu a deformaci obrazu Ještědu, pořízeno z Krkonoš 20. 10. 2012. Autor: František Kovařík
Na hranici inverze docházelo k lomu a deformaci obrazu Ještědu, pořízeno z Krkonoš 20. 10. 2012.
Autor: František Kovařík
Silueta Ještědu je jistě dostatečně známa. Co však zdeformovalo jeho vrcholové partie tak, jako na fotografii z 20. října 2012, kterou pořídil Liberečan František Kovařík? Fotografie byla pořízena pod Dvoračkami v Krkonoších, vzdušnou čarou asi 37 kilometrů od Ještědu (1012 m n. m.). Výrazná inverze toho dne přinesla dokonce rekordně vysoké teploty ve výškách kolem 1000 m n. m. A právě na rozhraní chladného hustšího vzduchu a výše ležící suché teplé vzduchové masy došlo ke svrchnímu zrcadlení obrazu části ještědského masivu, které se projevilo jako výrazná deformace jeho tvaru [3].

Nastupující podzim tak může za stále častějších inverzí nabídnout z výše položených míst daleké výhledy. A při troše štěstí je může učinit atmosférické zrcadlení vskutku jedinečnými.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz
[3] Zrcadlení Alp i Ještědu



O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Atmosférické jevy


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »