Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové nalezli v sousedství Slunce hvězdný proud extragalaktického původu

Astronomové nalezli v sousedství Slunce hvězdný proud extragalaktického původu

Hvězdné proudy ve tvaru oblouku křižující Mléčnou dráhu jsou pozůstatky zachycených trpasličích galaxií nebo kulových hvězdokup
Autor: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt, SSC & Caltech

Skupina astronomů z Izraele a USA objevila rozsáhlý proud více než 250 hvězd extragalaktického původu v sousedství Sluneční soustavy. „Galaxie se vyvíjejí na základě pohlcování jiných galaxií,“ říká hlavní autorka článku Lina Necib, postgraduální vědecká pracovnice na Walter Burke Institute for Theoretical Physics at Caltech (California Institute of Technology).

Předpokládali jsme, že Mléčná dráha měla klidnou historii, nicméně naše simulace ukázaly spoustu splynutí. Nyní s přístupem k mnoha malým strukturám jsme pochopili, že to nebylo tak klidné období, jak by se na první pohled zdálo. Je velmi výhodné mít všechny tyto nástroje, data a simulace k dispozici. Všechny byly použity společně k rozmotání tohoto problému. Jsme na začátku etapy, kdy budeme schopni skutečně porozumět utváření naší Galaxie – Mléčné dráhy.“

Lina Necib a její spolupracovníci vyvinuli metodu sledování pohybů hvězd ve skutečných galaxiích a označování hvězd, které se buď zrodily v mateřské galaxii nebo byly zachyceny jako produkty splynutí galaxií. Dva typy hvězd mají rozdílné signatury, ačkoliv tyto rozdíly jsou často nepatrné.

Tyto znaky byly použity k prostudování studijních modelů, které byly následně ověřovány na simulacích z projektu FIRE (Feedback In Realistic Environments). Po sestavení katalogu přírůstkových hvězd je astronomové aplikovali na druhý soubor dat vydaný na základě studia hvězd evropskou družicí Gaia.

Výzkumníci se nejprve zkusili podívat, zda by mohli identifikovat známé charakteristiky v naší Galaxii – Mléčné dráze. Ty obsahují útvary zjištěné na základě měření družice Gaia ve tvaru jakési „klobásky“, tj. pozůstatku trpasličí galaxie, která splynula s naší Galaxií zhruba před 6 až 10 miliardami roků a která má zvláštní tvar.

Charakteristické útvary byly nalezeny v oblasti hvězdného halo a tzv. Helmiho proudu, což je další známá trpasličí galaxie, která splynula s Mléčnou dráhou ve vzdálené minulosti a která byla objevena v roce 1999.

Model identifikoval i další struktury v provedené analýze: seskupení 250 hvězd obíhajících společně s diskem Mléčné dráhy, ale také směřující k centru naší Galaxie. „Náš první pocit byl, že máme chybu v programu,“ říká Lina Necib. „Proto jsem tři týdny nic neříkala svým spolupracovníkům. Pak jsem si uvědomila, že to není chyba, že to je ve skutečnosti reálný a nový jev.“

Autoři argumentují, že nově objevený hvězdný proud pojmenovaný Nyx je pozůstatkem rozpadlé trpasličí galaxie, která splynula s Mléčnou dráhou před miliardami roků.

Proud Nyx poskytuje první náznaky, že takové jevy se v Mléčné dráze vyskytují,“ říkají astronomové. „Takové hvězdné proudy jsou považovány za kulové hvězdokupy nebo trpasličí galaxie, které byly roztaženy podél své oběžné dráhy v důsledku slapových sil předtím, než byly zcela roztrhány.“

Astronomové identifikovali ještě další hvězdný proud, který dostal přezdívku Nyx-2, s podobným pohybem a hvězdnými charakteristikami, avšak s opačnou rychlostí.

To nasvědčuje tomu, že Nyx-2 souvisí s hvězdným proudem Nyx a ve skutečnosti se může jednat o pozůstatky z oddělených průchodů stejné galaxie,“ říkají astronomové.

Z roku 2018 je objev 11 nových hvězdných proudů – pozůstatků malých galaxií, které byly roztrhány a pohlceny naší Galaxií (Mléčnou dráhou). Před tímto novým objevem byly pozorovány pouze zhruba dvě desítky hvězdných proudů. Většina z nich byla objevena na základě průzkumu Sloan Digital Sky Survey (SDSS), což je předchůdce nového průzkumu Dark Energy Survey.

Naše Galaxie roste v důsledku pohlcování těchto roztrhaných malých soustav. Jak jsou hvězdy rozptýleny daleko od sebe, vytvářejí proudy napříč oblohou, které můžeme detekovat.

Objev byl publikován v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] astrovm.cz

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Naše Galaxie, Hvězdný proud Nyx, Srážky galaxií


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »