Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili dva velmi vzdálené dvojité kvasary

Astronomové objevili dva velmi vzdálené dvojité kvasary

Umělecké ztvárnění ukazuje oslnivé světlo dvou kvasarů spočívajících v jádrech dvou galaxií, které jsou zachyceny v chaotickém procesu splývání
Autor: NASA/ESA/J. Olmsted, STScI

Astronomové nově objevili dvě dvojice kvasarů – J0749+2255 a J0841+4825 – existující před 10 miliardami roků a sídlící v jádrech kolidujících galaxií. Vyplývá to z pozorování skupiny vědců ze Spojených států amerických a z Japonska. Kvasary jsou velmi zářící objekty napájené černou dírou o hmotnosti až několika miliard hmotností Slunce. Jsou roztroušené napříč oblohou a byly mnohem hojnější v době před 10 miliardami roků. Tehdy docházelo často ke spojování galaxií, které přitom hostily černé díry. Proto se astronomové domnívali, že by v té době mohlo existovat mnoho dvojitých kvasarů.

Při pohledu zpět do doby před 10 miliardami roků do minulosti vesmíru astronomové objevili dvojici kvasarů, které jsou tak blízko jeden ke druhému, že na fotografiích pořízených pozemními teleskopy vypadají jako jeden objekt, avšak nikoliv při ostrém pohledu kamerou Hubbleova teleskopu. Astronomové se domnívají, že kvasary jsou tak velmi blízko u sebe, protože sídlí v jádrech dvou kolidujících galaxií. Vědecký tým objevil ještě další dvojici kvasarů v centru dalších dvou splývajících galaxií.

Kvasar je oslnivý zdroj intenzivního záření v centru vzdálené galaxie, který může přezářit celou galaxii. Je poháněn supermasivní černou dírou dychtivě pojídající okolní nahuštěnou hmotu, produkující gejzír záření.

Kvasary představují vážný dopad na formování galaxií ve vesmíru,“ říká Nadia Zakamskaová, astrofyzička na Department of Physics and Astronomy at Johns Hopkins University. „Objevení takovýchto dvojitých kvasarů v rané etapě vývoje vesmíru je velmi důležité, protože nyní můžeme testovat naše dlouhodobé představy o tom, jak se černé díry a jejich hostitelské galaxie společně vyvíjely.“

Fotografie pořízené pomocí HST zachycují dva páry kvasarů J0749+2255 a J0841+4825 Autor: NASA/ESA/Hubble/H. Hwang & N. Zakamska, Johns Hopkins University/Y. Shen, University of Illinois
Fotografie pořízené pomocí HST zachycují dva páry kvasarů J0749+2255 a J0841+4825
Autor: NASA/ESA/Hubble/H. Hwang & N. Zakamska, Johns Hopkins University/Y. Shen, University of Illinois
Fotografie kvasarů J0749+2255 a J0841+4825 pořízené pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST ukazují, že jednotlivé kvasary v pozorovaných dvojicích jsou vzdáleny od sebe navzájem pouhých 10 000 světelných roků. V porovnání s tím je naše Slunce vzdáleno 26 000 světelných roků od supermasivní černé díry v centru naší Galaxie.

Odhadujeme, že ve vzdáleném vesmíru připadá na každých 1 000 kvasarů jeden dvojitý kvasar. Objevení dvojitého kvasaru je jako nalezení jehly v kupce sena,“ říká hlavní autor článku Yue Shen z University of Illinois at Urbana-Champaign.

Toto je skutečně první vzorek binárního kvasaru na vrcholu epochy formování galaxií, díky kterému si můžeme vytvořit představu o tom, jak se supermasivní černé díry spojovaly dohromady a nakonec vytvářely binární systémy,“ říká Nadia Zakamskaová.

Dvojice hostitelských galaxií nakonec rovněž splyne a v té době se budou kvasary postupně spojovat. Výsledkem tohoto procesu bude ještě hmotnější osamělá černá díra. Jasnost kvasarů kolísá v časovém měřítku od dnů po měsíce v závislosti na krmení jejich černé díry.

Vědecký tým rovněž použil data z astrometrické družice Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA a z pozemního průzkumu Sloan Digital Sky Survey (SDSS).

Tato studie je důkazem koncepce, která ve skutečnosti demonstruje, že naše vyhledávání zaměřené na dvojité kvasary je velmi efektivní,“ říká Hsiang-Chih Hwang, postgraduální student na Department of Physics and Astronomy at Johns Hopkins University. „To otevírá nové směry, kde můžeme při výzkumu objevit více zajímavých systémů, které astronomové nebyli schopni pozorovat dosavadními technikami nebo je objevit v souborech dat.“

Objev byl popsán v článku publikovaném v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kolidující galaxie, Dvojitý kvasar, HST


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »