Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové pozorují bitvu dvojice galaxií v hlubokém vesmíru

Astronomové pozorují bitvu dvojice galaxií v hlubokém vesmíru

Tento snímek pořízený soustavou ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) ukazuje obsah molekulárního plynu ve dvou galaxiích, které se účastnily kosmické srážky. V té napravo se nachází kvazar - supermasivní černá díra, která akreuje materiál ze svého okolí a uvolňuje intenzivní záření přímo do druhé galaxie.
Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/S. Balashev and P. Noterdaeme et al.

Astronomové byli poprvé svědky prudké kosmické srážky, při níž jedna galaxie proniká intenzivním zářením do druhé. Jejich výsledky, publikované dnes v časopise Nature, ukazují, že toto záření tlumí schopnost zraněné galaxie tvořit nové hvězdy. Tato nová studie kombinuje pozorování z dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři (ESO) a z ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a odhaluje všechny kruté detaily této galaktické bitvy.

Ve vzdálených hlubinách vesmíru se dvě galaxie ocitají v napínavé válce. Znovu a znovu se k sobě přibližují rychlostí 500 km/s na násilném kolizním kurzu, aby si zasadily jen letmý úder a pak se stáhly a připravily na další kolo. "Proto tento systém nazýváme 'kosmickým kláním'," říká spoluvedoucí studie Pasquier Noterdaeme, výzkumník z IAP (Institut d'Astrophysique de Paris) a FCLA (French-Chilean Laboratory for Astronomy) v Chile, a přirovnává ho ke středověkému sportu. Tito galaktičtí rytíři však nejsou zrovna rytíři a jeden z nich má velmi neférovou výhodu: používá kvazar, který svého protivníka probodne kopím záření.

Kvasary jsou jasná jádra některých vzdálených galaxií, která jsou poháněna supermasivními černými dírami a uvolňují obrovské množství záření. Kvasary i splynutí galaxií bývaly mnohem častější, objevovaly se častěji v prvních miliardách let vesmíru, takže pro jejich pozorování astronomové nahlížejí do vzdálené minulosti pomocí výkonných teleskopů. Světlo z tohoto "vesmírného klání" k nám dorazilo až po více než 11 miliardách let, takže ho vidíme takové, jaké bylo v době, kdy byl vesmír starý jen 18 % svého současného stáří.

"Poprvé zde vidíme přímý vliv záření kvasaru na vnitřní strukturu plynu v jinak pravidelné galaxii," vysvětluje spoluvedoucí studie Sergej Balašev, který je vědeckým pracovníkem Ioffeho institutu v ruském Petrohradě. Nová pozorování naznačují, že záření uvolněné kvazarem narušuje oblaka plynu a prachu v pravidelné galaxii a zanechává za sebou pouze nejmenší a nejhustší oblasti. Tyto oblasti jsou pravděpodobně příliš malé na to, aby v nich mohly vznikat hvězdy, takže v poraněné galaxii zůstává méně hvězdných jeslí a ona samotná prochází dramatickou proměnou.

Tento umělecký dojem ukazuje "kosmický souboj" - galaktické splynutí, při němž galaxie vpravo hostí ve svém jádru kvasar. Tento kvazar je poháněn supermasivní černou dírou, která pohlcuje okolní materiál a vyzařuje silný kužel záření, který proniká druhou galaxií jako kopí.

Při interakci s galaxií vlevo toto záření rozrušuje oblaka plynu a prachu uvnitř a zanechává za sebou jen nejmenší a nejhustší oblasti. Tyto oblasti se po tomto procesu pravděpodobně stanou neschopnými tvorby hvězd. Autor: ESO/M. Kornmesser
Tento umělecký dojem ukazuje "kosmický souboj" - galaktické splynutí, při němž galaxie vpravo hostí ve svém jádru kvasar. Tento kvazar je poháněn supermasivní černou dírou, která pohlcuje okolní materiál a vyzařuje silný kužel záření, který proniká druhou galaxií jako kopí. Při interakci s galaxií vlevo toto záření rozrušuje oblaka plynu a prachu uvnitř a zanechává za sebou jen nejmenší a nejhustší oblasti. Tyto oblasti se po tomto procesu pravděpodobně stanou neschopnými tvorby hvězd.
Autor: ESO/M. Kornmesser

Tato galaktická oběť však není jediná, která prochází změnami. Balašev vysvětluje: "Předpokládá se, že tato sloučení přivádějí obrovské množství plynu k supermasivním černým dírám sídlícím v centrech galaxií." V kosmickém souboji se nové zásoby paliva dostávají na dosah černé díry pohánějící kvasar. Když se černá díra nasytí, může kvazar pokračovat ve svém ničivém útoku.

Tato studie byla provedena pomocí ALMA a přístroje X-shooter na VLT ESO, které se nacházejí v chilské poušti Atacama. Vysoké rozlišení ALMA pomohlo astronomům jasně rozlišit obě splývající galaxie, které jsou tak blízko u sebe, že při předchozích pozorováních vypadaly jako jeden objekt. Pomocí přístroje X-shooter vědci analyzovali světlo kvazaru při průchodu běžnou galaxií. To umožnilo týmu studovat, jak tato galaxie v tomto kosmickém souboji trpí zářením kvasaru.

Pozorování pomocí větších a výkonnějších teleskopů by mohla o podobných srážkách odhalit více. Jak říká Noterdaeme, dalekohled, jako je ELT (Extremely Large Telescope) ESO, "nám jistě umožní posunout vpřed naše chápání tohoto i dalších systémů, abychom lépe pochopili vývoj kvasarů a jejich vliv na hostitelské a blízké galaxie."

Zdroje a doporučené odkazy

Kontakty

Pasquier Noterdaeme
Institut d'Astrophysique de Paris
Paris, France
Tel.: +33 1 44 32 81 65
Email: noterdaeme@iap.fr

Sergei Balashev
Ioffe Institute
St Petersburg, Russia
Tel.: +7 921 970 2553
Email: s.balashev@gmail.com

Bárbara Ferreira
ESO Media Manager
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: press@eso.org

Anežka Srbljanović (press contact Česko)
ESO Science Outreach Network a Astronomical Institute of Czech Academy of Sciences
Tel.: +420 323 620 116
Email: eson-czech@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso2509. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Vojtěch Partík

Vojtěch Partík

Vojtěch Partík vystudoval obor Astronomie a astrofyzika na MFF UK, a v roce 2024 obhájil magisterskou práci "Exploring galaxy evolution in the Virgo cluster". Momentálně je doktorským studentem na téže univerzitě a zaměřuje se na radiovou astronomii, galaxie a vliv prostředí na jejich vývoj.

Štítky: Aktivní galaxie, Srážka galaxií, Alma


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »