Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černá díra střední velikosti putuje Mléčnou dráhou

Černá díra střední velikosti putuje Mléčnou dráhou

Umělecké ztvárnění černé díry střední velikosti
Autor: B. Kiziltan/T. Karacan

Podivný pohyb plynu v centru naší Galaxie může být „kouřovým signálem“, který konečně dovede astronomy k téměř nezachytitelnému typu černých děr – ke kategorii střední velikosti (IMBH –  intermediate-mass black hole). Černé díry je docela obtížné objevit, pokud se aktivně nekrmí nebo nesrážejí s jinou hmotou, protože neemitují žádné elektromagnetické záření (s výjimkou snad Hawkingova záření, které – pokud existuje – neumíme detekovat). Je to proto, že elektromagnetické záření nemůže dosáhnout únikové rychlosti z prostoru horizontu událostí. Tudíž černé díry jsou neviditelné pro naše detekční metody, jestliže nedělají něco velmi nápadného.

Doposud víme, že existují černé díry hvězdných velikostí, které vznikají na základě zhroucení velmi hmotných hvězd; jejich hmotnosti převyšují hmotnost Slunce maximálně 100×. A pak existují i hvězdná monstra – supermasivní černé díry, jejichž hmotnosti začínají na 100 000 hmotnostech Slunce a mohou dosáhnout až několika miliard hmotností Slunce.

Mezi těmito dvěma extrémy – jak se astronomové domnívají – by mohly existovat černé díry střední velikosti. Ačkoliv již máme nepřímé důkazy pro přítomnost černých děr o hmotnostech mezi 100 až 100 000 hmotností Slunce, jejich existence ještě musí být potvrzena. Astronomové si nejsou zcela jisti, že tyto černé díry neobvyklých velikostí skutečně existují.

V novém článku publikovaném v předběžném tisku na arXiv a který ještě bude přezkoumáván, astronomové z National Astronomical Observatory of Japan (NAOJ) popsali důkazy, které ukazují na jedno z těchto bájných monster obíhajících kolem centra naší Galaxie ve vzdálenosti asi 20 světelných roků.

Při použití radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/Submillimeter Array) astronomové objevili proudy molekulárního plynu kroužícího kolem neviditelného velmi hmotného objektu. „Když jsem poprvé kontroloval data z radioteleskopu ALMA, byl jsem skutečně vzrušený, protože pozorování plynu ukázalo nápadný oběžný pohyb, který důrazně naznačoval na existenci ukrytého neviditelného objektu,“ říká astrofyzik Shunya Takekawa z NAOJ.

Kromě toho i dřívější výzkumy také z NAOJ a týmu spoluautorů vedoucích tyto výzkumy rovněž identifikovaly objekt, který nyní dostal označení HCN–0.009–0.044, jako možnou černou díru.

Avšak nyní vědci dospěli k poněkud novému poznatku. Na základě tvaru a pohybu proudů plynu byli astronomové schopni odvodit, že objekt může mít hmotnost odpovídající přibližně 32 000 hmotností Slunce – odpovídá tedy kategorii černých děr střední velikosti.

Což z objektu dělá – pokud publikace projde oponentním řízením – velmi pevného uchazeče na post chybějícího článku v oblasti černých děr, jejichž hmotnosti jsou smrštěny do objektu svou velikostí odpovídající zhruba planetě Jupiter.

Kromě toho astronomové podotýkají k potenciálnímu objevování černých děr střední velikosti, že to může být nová metoda objevování neaktivních černých děr.

Naše závěry odhalily nové nepřímé důkazy pro existenci toulavé černé díry střední velikosti v okolí centra naší Galaxie, z čehož rovněž vyplývá, že vysokorychlostní kompaktní oblak může být využit ke studiu klidné černé díry nacházející se ve středu Mléčné dráhy,“ uvádějí rovněž vědci v publikovaném článku.

Pozorování s vysokým rozlišením kompaktního plynného útvaru pohybujícího se vysokou rychlostí může rovněž zvýšit počet kandidátů na existenci nesvítivých černých děr a poskytnout novou perspektivu pro hledání chybějících černých děr střední velikosti.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Černá díra střední velikosti, Galaxie Mléčná dráha


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »