Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Gravitační vlny znovu detekovány

Gravitační vlny znovu detekovány

Dvě hvězdné černé díry krátce před vzájemnou kolizí
Autor: LIGO/T. Pyle

Dne 26. prosince 2015 v 03:38:53 UTC zaznamenali vědci příchod gravitačních vln – zčeření struktury prostoročasu – již podruhé v krátké době. Gravitační vlny byly detekovány dvojicí detektorů LIGO umístěných v Livingstonu (Louisiana) a v Hanfordu (Washington), USA. Observatoře LIGO financuje National Science Foundation (NSF) a byly navrženy, postaveny a jsou řízeny organizacemi Caltech a MIT. Zpráva o objevu byla přijatá k publikování v časopise Physical Review Letters.

Připojený obrázek zobrazuje dvě černé díry právě v okamžiku před jejich kolizí a splynutím jedné s druhou, přičemž se uvolnila energie v podobě gravitačních vln. Dne 26. 12. 2015, po překonání vzdálenosti 1,4 miliardy světelných roků, tyto vlny zasáhly Zemi a aktivovaly dvojici detektorů LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory). Jedná se již o druhý případ, kdy detektory LIGO zaznamenaly gravitační vlny a znovu potvrdily Einsteinovu obecnou teorii relativity a upevnily budoucnost gravitačních vln v astronomii jako zcela nového zásadního způsobu pozorování vesmíru. Černé díry měly hmotnosti 14× a 8× převyšující hmotnost Slunce. Po vzájemném splynutí vznikla nová černá díra o hmotnosti 21 Sluncí. Zbývající část hmotnosti se přeměnila a uvolnila v podobě gravitační energie.

Gravitační vlny nesou informaci o svém původu a o povaze gravitace, což nemůže být zjištěno jiným způsobem. Fyzikové dospěli k závěru, že tyto gravitační vlny byly vyprodukovány v závěrečném okamžiku splynutí dvou černých děr o hmotnostech 14× a 8× převyšujících hmotnost Slunce. Výsledkem splynutí objektů byl vznik jedné rotující černé díry o hmotnosti 21 hmotností Slunce.

Je velmi významné, že tyto černé díry byly mnohem méně hmotné, než tomu bylo v prvním případě zaznamenaných gravitačních vln 14. 9. 2015,“ říká Gabriela González, mluvčí LIGO Scientific Collaboration (LSC) a profesorka fyziky a astronomie na Louisiana State University. „Protože černé díry měly nižší hmotnosti ve srovnání s první detekcí gravitačních vln, strávily delší dobu – přibližně jednu sekundu – na citlivém záznamu z obou detektorů. Jedná se o slibný začátek mapování různých populací černých děr ve vesmíru.“

Během splynutí, které se odehrálo přibližně před 1,4 miliardami roků, bylo uvolněno množství energie zhruba odpovídající hmotnosti Slunce, které bylo přeměněno na gravitační vlny. Detekovaný signál začal přicházet z posledních 27 vzájemných oběhů černých děr před jejich splynutím. Na základě času příchodu signálu – detektor v Livingstonu zaznamenal gravitační vlny o 1,1 milisekundy dříve než detektor v Hanfordu – může být poloha zdroje na obloze určena jen přibližně.

V blízké budoucnosti bude evropský interferometr Virgo připojen k rostoucí síti detektorů gravitačních vln, které budou pracovat společně s pozemními dalekohledy, které budou pokračovat v dalším pozorování zdroje signálů,“ poznamenává Fulvio Ricci, mluvčí společnosti Virgo Collaboration a fyzik pracující na Istituto Nazionale di Nucleare (INFN), a také profesor na Sapienza University of Rome. „Tři interferometry umožní společně mnohem lepší lokalizaci zdroje gravitačních vln na obloze.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] news.uchicago.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: LIGO, Gravitační vlny, Černé díry


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »