Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST pozoroval nejvzdálenější osamělou hvězdu ve vesmíru

HST pozoroval nejvzdálenější osamělou hvězdu ve vesmíru

Hvězda Earendel (na fotografii vyznačena šipkou) se nachází v blízkosti zvlnění časoprostoru poskytujícího extrémní zvětšení
Autor: NASA/ESA/B. Welch, JHU/D. Coe, STScI/A. Pagan, STScI

V rámci programu HST s názvem Hubble’s Reionization Lensing Cluster Survey (RELICS) byla objevena hvězda, kterou opustilo záření v době, kdy byl vesmír starý pouze 6 % jeho současného věku, tedy zhruba 900 miliónů roků po Velkém třesku. Obdržela označení WHL0137-LS a přezdívku Earendel. Světlo této hvězdy, jejíž rudý posuv je z = 6,2, potřebuje 12,9 miliardy roků, než dosáhne Země.

Nejmenší objekty doposud spatřené na takto velkou vzdálenost byly hvězdokupy uvnitř prvotních galaxií.

Skoro jsme se zpočátku domnívali, že nebude možné pozorovat ještě vzdálenější objekt než Icarus, který byl dříve nejvzdálenější hvězdou s největším rudým posuvem,“ říká Brian Welch, astronom na Johns Hopkins University. Icarus se nachází ve vzdálenosti 9 miliard světelných roků a světlo zachycené na Zemi jej opustilo v době, kdy stáří vesmíru bylo 30 % jeho současného věku.

Když bylo vyzářeno světlo, které pozorujeme od hvězdy Earendel, byl vesmír méně než jednu miliardu let starý,“ dodává Victoria Strait, postgraduální vědecká pracovnice v Cosmic Dawn Center, Niels Bohr Institute at the University of Copenhagen a University of California, Davis. „Tehdy byla hvězda 4 miliardy světelných roků daleko od vznikající proto-mléčné dráhy, avšak následujících téměř 13 miliard roků trvalo, než její světlo dospělo k Zemi. Vesmír expandoval tak, že je nyní o ohromujících 28 miliard světelných roků větší. Předcházející rekord držela hvězda, kterou astronomové pozorovali, když byl vesmír starý zhruba třetinu současného věku. V této době byla již většina struktur vesmíru zformována a vyvinuta. Hvězda Earendel je tak skutečně průkopnickým rekordmanem.“

Astronomové odhadují, že Earendel je přinejmenším 50krát hmotnější než Slunce a miliónkrát jasnější, čímž soupeří s nejhmotnějšími známými hvězdami ve vesmíru.
Avšak dokonce ani tak zářivou, velmi hmotnou hvězdu, by nebylo možné spatřit na tak velkou vzdálenost bez zvětšení prostřednictvím hmotné kupy galaxií WHL0137-08, nacházející se přesně mezi námi a hvězdou Earendel, tj. působením gravitační čočky.

Hmota kupy galaxií WHL0137-08 zakřivuje strukturu prostoru, čímž vytváří silné přírodní zvětšovací sklo, které kromě zakřivování značně zesiluje světlo přicházející ze vzdálených objektů za touto kupou.

Díky vzácné poloze přímo za zvětšující kupou galaxií se hvězda Earendel objevila přímo, nebo neobyčejně blízko zvlnění struktury prostoru. Toto zvlnění, které je definováno v optice jako kaustika, poskytuje maximální zvětšení a zjasnění.

V těchto vzdálenostech vypadají galaxie obvykle jako malé šmouhy, kde je světlo z miliónů hvězd smíchané dohromady,“ říká Brian Welch. „Galaxie, jejímž členem je tato hvězda, byla zvětšena a deformována působením gravitační čočky do dlouhého srpku, který obdržel pojmenování Sunrise Arc.“

Hvězda Earendel existovala před tak dlouhou dobou, že nemohla vzniknout ze stejného materiálu jako hvězdy v současné době všude kolem nás. Studium těchto hvězd bude novým oknem do éry vesmíru, kterou neznáme, avšak která vede ke všemu, co o vesmíru dnes víme. Je to podobné, jako když čteme vskutku zajímavou knihu, ale začneme druhou kapitolou; nyní budeme mít příležitost spatřit, jak to všechno začalo.“

Objev byl popsán v článku publikovaném v časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov
[3] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační čočka, HST, Nejvzdálenější hvězda Earendel


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »