Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  I planety mohou uprchnout z naší Galaxie!

I planety mohou uprchnout z naší Galaxie!

Planeta vymrštěná z Galaxie do mezigalaktického prostoru
Planeta vymrštěná z Galaxie do mezigalaktického prostoru
Před sedmi lety astronomové doslova žasli, když objevili první hvězdu-uprchlíka unikající z naší Galaxie rychlostí 2,5 miliónu km/h. Objev zaujal teoretické astronomy, kteří začali uvažovat: jestliže může být hvězda vyhozena ven z galaxie tak mimořádně vysokou rychlostí, může stejný osud postihnout i planety?

Nové výzkumy ukazují, že odpověď zní - ano. Nejen že prchající planety existují, ale některé z nich se řítí kosmickým prostorem rychlostí odpovídající několika procentům rychlosti světla - až 48 miliónů kilometrů za hodinu.

"Tyto planety mohou být jedněmi z nejrychlejších objektů v naší Galaxii. Pokud bychom žili na některé z nich, absolvovali bychom docela divokou jízdu z centra Galaxie až do mezigalaktického prostoru," říká astrofyzik Avi Loeb, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA).

"Jiné než subatomové částice, které unikají z naší Galaxie tak vysokou rychlostí jako tyto planety, nejsou známy," dodává Idan Ginsburg, hlavní autor výzkumu na Dartmouth College.

Takto rychlé objekty, nazývané také hyperrychlé planety, vznikají stejným způsobem jako hyperrychlé hvězdy - při těsném přiblížení dvojhvězdy k supermasivní černé díře v centru Galaxie. Mohutné gravitační síly roztrhnou dvojhvězdu (oddělí jednu hvězdu od druhé), jednu hvězdu odmrští pryč vysokou rychlostí, zatímco druhá je uvězněna na oběžné dráze kolem černé díry.

V nové studii vědci simulovali, co by se stalo, pokud by kolem hvězd obíhaly v malé vzdálenosti jedna či dvě planety. Zjistili, že hvězda vymrštěná směrem od jádra Galaxie putuje vesmírem společně se svými planetami. Druhá hvězda, která by byla zachycena černou dírou a usazena na oběžné dráze kolem ní, může o své planety přijít. Ty mohou být odtrženy a nasměrovány enormní rychlostí do mrazivé temnoty mezihvězdného prostoru.

Typická hyperrychlá planeta uniká od mateřské hvězdy rychlostí 11 až 16 miliónů kilometrů za hodinu. Nicméně malá část z nich může za ideálních podmínek získat mnohem vyšší rychlost.

Současná pozorovací technika není schopna detekovat osamělé hyperrychlé planety, protože svítí velmi slabě, jsou od nás hodně daleko a vyskytují se velmi zřídka. Avšak astronomové mohou objevit planety obíhající kolem hyperrychlých hvězd na základě sledování slabého svitu hvězdy v případě, že dojde k tzv. tranzitu, tj. k přechodu planety před kotoučkem hvězdy vůči pozemskému pozorovateli.

Aby si hyperrychlé hvězdy udržely své planety, tak ty musí kroužit po velmi blízkých oběžných drahách. Proto mohou být změny v jasnosti hvězdy při tranzitu poměrně velké a mohou dosahovat až 50% zeslabení jasu pozorované hvězdy. Nakonec mohou takováto tělesa uniknout z naší Galaxie a cestovat mezigalaktickým prostorem.

"Cestovní kanceláře inzerující výlety na hyperrychlé planety by mohly zaujmout především dobrodružné jednotlivce," dodává Avi Loeb.

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta, Naše Galaxie, Galaxie


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »