Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kulová hvězdokupa M 68 okem HST

Kulová hvězdokupa M 68 okem HST

Kulová hvězdokupa M 68 na snímku z HST
Kulová hvězdokupa M 68 na snímku z HST
Hubblův kosmický dalekohled HST poskytnul tento nádherný pohled na zcela zaplněné hvězdné "tábořiště" s názvem Messier 68 (zkráceně M 68). Objekt je znám také pod označením NGC 4590. Takovéto vesmírné objekty kulového tvaru astronomové označují termínem kulová hvězdokupa.

Vzájemná gravitační přitažlivost uvnitř seskupení několika stovek tisíc, možná až miliónů hvězd, má všechny hvězdy "pod kontrolou" a umožňuje kulovým hvězdokupám držet pohromadě po mnoho miliard roků. Astronomové dokáží určit stáří kulových hvězdokup na základě rozboru světla přicházejícího z hvězd.

Chemické prvky zanechávají své "otisky" ve vyzařovaném světle a záření hvězd tak odhaluje fakt, že hvězdy v kulových hvězdokupách typicky obsahují méně těžkých prvků, jako je uhlík, kyslík a železo, než hvězdy podobné Slunci.

Protože každá následující generace hvězd postupně vytvářela tyto prvky v důsledku nukleárních reakcí, hvězdy mající méně těžších prvků jsou ve skutečnosti relikty z rané epochy vývoje vesmíru. Z tohoto důvodu se hvězdy v kulových hvězdokupách řadí mezi nejstarší zaznamenané objekty, jejichž stáří je více než 10 miliard roků.

Kolem středu naší Galaxie krouží více než 150 kulových hvězdokup. V galaktických měřítkách nejsou všechny kulové hvězdokupy příliš velké. V případě hvězdokupy M 68 je její průměr o něco menší než 100 světelných roků. Na druhou stranu disk naší Galaxie má průměr více než 100 000 světelných roků.

Kulovou hvězdokupu M 68 objevil Charles Messier v roce 1780. Od Země je vzdálena přibližně 33 000 světelných let. Nachází se v souhvězdí Hydry. Vůči Zemi se přibližuje rychlostí 112 km/s.

Snímek byl pořízen pomocí kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST. Fotografie, která vznikla na základě kombinace viditelného světla a infračerveného záření, pokrývá část oblohy o rozměru přibližně 3,4 x 3,4 obloukové minuty.

Zdroj: www.spacetelescope.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kulová hvězdokupa, HST


20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »