Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mléčná dráha zachytila několik malých galaxií ze svého blízkého okolí

Mléčná dráha zachytila několik malých galaxií ze svého blízkého okolí

Simulace galaxií podobných Velkému Magellanovu mračnu složených z hvězd a plynu a doprovázených několika malými průvodci
Autor: Ethan Jahn, University of California, Riverside

Kolem naší Galaxie – Mléčné dráhy – obíhá více než 50 satelitních trpasličích hvězdných ostrovů. Podle nových výzkumů, které uskutečnili astronomové z University of California, Riverside, několik z těchto malých galaxií bylo zachyceno a doslova ukradeno z oběžné dráhy kolem Velkého Magellanova mračna (Large Magellanic Cloud – LMC), což je menší galaxie vzdálená od Země 160 000 světelných roků.

Naše výsledky jsou významným potvrzením kosmologických modelů, které předpovídají, že malé trpasličí galaxie by měly být obklopeny populací ještě menších slabých galaktických průvodců,“ říká Laura Sales, spoluautorka vědeckého článku a astronomka na Department of Physics and Astronomy at the University of California, Riverside. „Je to vůbec poprvé, kdy jsme byli schopni zmapovat hierarchii uspořádání struktur až k tak velmi slabým trpasličím galaxiím.“

Laura Sales se svými spolupracovníky učinila objev na základě použití dat shromážděných družicí Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA, která sledovala pohyby několika blízkých galaxií a ty byly nakonec konfrontovány s nejmodernějšími kosmologickými hydrodynamickými simulacemi.

Astronomové využili určené polohy na obloze a předpovězené rychlosti látky, jako je temná hmota, doprovázející Velké Magellanovo mračno a zjistili, že přinejmenším čtyři mimořádně slabé trpasličí galaxie a dvě klasické trpasličí galaxie (Carina a Fornax) bývaly dříve satelitními průvodci Velkého Magellanova oblaku.

Během probíhajícího procesu splynutí nicméně hmotnější Mléčná dráha využila sílu svého gravitačního pole k odloučení a přivlastnění si těchto satelitních galaxií,“ říká Laura Sales.

Výzkumný tým využil počítačové simulace z projektu Feedback In Realistic Environments (FIRE) a prokázal, že Velké Magellanovo mračno a jemu podobné galaxie hostí četné trpasličí galaxie, z nichž mnoho neobsahuje téměř žádné hvězdy – pouze temnou hmotu.

Vysoký počet malých trpasličích galaxií, jak se zdá, napovídá, že množství temné hmoty obsažené ve Velkém Magellanově mračnu je docela velké, což znamená, že naše Galaxie absolvovala velmi hmotné splynutí ve své historii, kterým bylo setkání s Velkým Magellanovým mračnem. Její společník přinesl více než jednu třetinu hmotnosti Mléčné dráhy v podobě temné hmoty, která je soustředěna v galaktickém halo,“ říká Ethan Jahn, hlavní autor a postgraduální student na University of California, Riverside.

Počet drobných trpasličích galaxií, které hostí Velké Magellanovo mračno, může být mnohem vyšší, než astronomové doposud odhadovali. Mnoho z těchto malých satelitních galaxií neobsahuje žádné hvězdy. Malé galaxie jsou obtížně pozorovatelné a je pravděpodobné, že některé již známé mimořádně slabé trpasličí galaxie jsou ve skutečnosti přidruženy k Velkému Magellanovu oblaku. Je rovněž možné, že budou objeveny další velmi slabé galaxie, které rovněž doprovázejí Velké Magellanovo mračno.“

Trpasličí galaxie mohou být buď satelity větších galaxií nebo mohou být osamocené a existovat samy o sobě a nezávisle na větších objektech.

Velké Magellanovo mračno bývalo osamocené, avšak bylo zachyceno gravitací Mléčné dráhy a nyní je jejím souputníkem. Velké Magellanovo mračno vlastnilo přinejmenším sedm satelitních galaxií včetně Malého Magellanova mračna dříve, než si je přivlastnila naše Galaxie.“

Studie byla publikována v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velké Magellanovo mračno, Splynutí galaxií, Mléčná dráha


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »