Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mléčná dráha zachytila několik malých galaxií ze svého blízkého okolí

Mléčná dráha zachytila několik malých galaxií ze svého blízkého okolí

Simulace galaxií podobných Velkému Magellanovu mračnu složených z hvězd a plynu a doprovázených několika malými průvodci
Autor: Ethan Jahn, University of California, Riverside

Kolem naší Galaxie – Mléčné dráhy – obíhá více než 50 satelitních trpasličích hvězdných ostrovů. Podle nových výzkumů, které uskutečnili astronomové z University of California, Riverside, několik z těchto malých galaxií bylo zachyceno a doslova ukradeno z oběžné dráhy kolem Velkého Magellanova mračna (Large Magellanic Cloud – LMC), což je menší galaxie vzdálená od Země 160 000 světelných roků.

Naše výsledky jsou významným potvrzením kosmologických modelů, které předpovídají, že malé trpasličí galaxie by měly být obklopeny populací ještě menších slabých galaktických průvodců,“ říká Laura Sales, spoluautorka vědeckého článku a astronomka na Department of Physics and Astronomy at the University of California, Riverside. „Je to vůbec poprvé, kdy jsme byli schopni zmapovat hierarchii uspořádání struktur až k tak velmi slabým trpasličím galaxiím.“

Laura Sales se svými spolupracovníky učinila objev na základě použití dat shromážděných družicí Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA, která sledovala pohyby několika blízkých galaxií a ty byly nakonec konfrontovány s nejmodernějšími kosmologickými hydrodynamickými simulacemi.

Astronomové využili určené polohy na obloze a předpovězené rychlosti látky, jako je temná hmota, doprovázející Velké Magellanovo mračno a zjistili, že přinejmenším čtyři mimořádně slabé trpasličí galaxie a dvě klasické trpasličí galaxie (Carina a Fornax) bývaly dříve satelitními průvodci Velkého Magellanova oblaku.

Během probíhajícího procesu splynutí nicméně hmotnější Mléčná dráha využila sílu svého gravitačního pole k odloučení a přivlastnění si těchto satelitních galaxií,“ říká Laura Sales.

Výzkumný tým využil počítačové simulace z projektu Feedback In Realistic Environments (FIRE) a prokázal, že Velké Magellanovo mračno a jemu podobné galaxie hostí četné trpasličí galaxie, z nichž mnoho neobsahuje téměř žádné hvězdy – pouze temnou hmotu.

Vysoký počet malých trpasličích galaxií, jak se zdá, napovídá, že množství temné hmoty obsažené ve Velkém Magellanově mračnu je docela velké, což znamená, že naše Galaxie absolvovala velmi hmotné splynutí ve své historii, kterým bylo setkání s Velkým Magellanovým mračnem. Její společník přinesl více než jednu třetinu hmotnosti Mléčné dráhy v podobě temné hmoty, která je soustředěna v galaktickém halo,“ říká Ethan Jahn, hlavní autor a postgraduální student na University of California, Riverside.

Počet drobných trpasličích galaxií, které hostí Velké Magellanovo mračno, může být mnohem vyšší, než astronomové doposud odhadovali. Mnoho z těchto malých satelitních galaxií neobsahuje žádné hvězdy. Malé galaxie jsou obtížně pozorovatelné a je pravděpodobné, že některé již známé mimořádně slabé trpasličí galaxie jsou ve skutečnosti přidruženy k Velkému Magellanovu oblaku. Je rovněž možné, že budou objeveny další velmi slabé galaxie, které rovněž doprovázejí Velké Magellanovo mračno.“

Trpasličí galaxie mohou být buď satelity větších galaxií nebo mohou být osamocené a existovat samy o sobě a nezávisle na větších objektech.

Velké Magellanovo mračno bývalo osamocené, avšak bylo zachyceno gravitací Mléčné dráhy a nyní je jejím souputníkem. Velké Magellanovo mračno vlastnilo přinejmenším sedm satelitních galaxií včetně Malého Magellanova mračna dříve, než si je přivlastnila naše Galaxie.“

Studie byla publikována v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velké Magellanovo mračno, Splynutí galaxií, Mléčná dráha


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »