Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejvzdálenější pozorovaná galaxie
Jan Herzig Vytisknout článek

Nejvzdálenější pozorovaná galaxie

Snímek galaxie HD1
Autor: Yuichi Harikane

HD1, tak zní označení potenciálně úplně nejvzdálenějšího kosmického objektu, který kdy lidé svými přístroji spatřili. Od této galaxie k nám světlo podle prvotních měření letělo 13,5 miliardy let. Díváme se tedy na vzhled objektu, jak vypadal ve chvíli, kdy vesmír existoval pouhopouhých 300 milionů let, což činí jen něco málo přes dvě procenta současné doby existence kosmu. Rudý posuv galaxie se rovná hodnotě 13,3. Tento, podle prvních měření opravdu mimořádný objev učinili vědci z Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian Institut.

V současné chvíli existují dvě teorie ohledně toho, co se v této velmi staré galaxii může nacházet. Tou první je možnost, že se galaxie skládá z extrémně starých hvězd, jež by podle metalicity mohly spadat do dosud nikdy nepozorované, hypotetické populace III. Skládaly by se tak pouze z vodíku, helia a stopového množství berylia a lithia. Tyto hypotetické hvězdy by měly být hmotnější, svítivější a teplejší než ty v současném vesmíru. Takovýchto hvězd by zde mohlo vzniknout až 100 za rok, tedy mnohem více, než astrofyzici v takových galaxiích očekávali. Počet hvězd, které tato galaxie produkuje, nahrává tomu, že by se mohlo jednat právě o třetí hvězdnou populaci. Druhou možností je, že HD1 obsahuje supermasivní černou díru s hmotností kolem sto milionů hmotnosti Slunce. V případě potvrzení druhé varianty by se jednalo nejen o nejvzdálenější známou černou díru, ale především by mohla tato galaxie nabídnout odpověď na jednu z nejpalčivějších otázek dnešní astrofyziky, a to sice jak mohly takto masivní objekty vzniknout za takto krátký čas.

Časová osa vývoje vesmíru s vyznačenou polohou HD1 Autor: Yuichi Harikane, NASA
Časová osa vývoje vesmíru s vyznačenou polohou HD1
Autor: Yuichi Harikane, NASA
Obě nastíněné hypotézy by dokázaly vysvětlit extrémní jasnost této galaxie v ultrafialové části spektra, která více než desetkrát překonala původní předpoklady astronomů pro takovéto galaxie. Právě hvězdy třetí populace, které se značně liší od těch současných, by mohly vyzařovat takovéto množství UV záření. U černé díry by zase zdrojem tohoto záření mohly být vysokoenergetické fotony z materiálu padajícího do černé díry, které jsou emitovány okolím tohoto supermasivního objektu.

Galaxie byla objevena po více než 1200 hodinách pozorování na čtyřech dalekohledech. Konkrétně se jednalo o japonský dalekohled Subaru, který se nachází na hoře Mauna Kea a má průměr 8,2 metru, teleskop ESO VISTA na Observatoři Paranal s průměrem 4,1 metru, UK Infrared Telescope s průměrem primárního zrcadla 3,8 metru, který se nachází na Havaji, a také Spitzerův vesmírný dalekohled.

HD1 by mohl představovat obrovské dítě na porodním sále raného vesmíru. Zlomil rekord v nejvyšším pozorovaném červeném posuvu kvazaru téměř dvakrát, což je pozoruhodný výkon, řekl Avi Loeb, astronom z Center for Astrophysics a spoluator studie publikované v Monthly Notices. „Bylo velmi těžké najít HD1 mezi více než sedmi set tisíci dalšími objekty, doplnil svého kolegu Yuichi Harikane z University of Tokyo, který galaxii na snímcích objevil, „Červená barva HD1 odpovídala předpokladům o 13,5 miliardy let staré galaxii překvapivě dobře, měl jsem trochu husí kůži, když jsem ji našel.“

 

Před objevem HD1 byla tím nejvzdálenějším pozorovaným objektem galaxie GN-z11, kterou objevil v roce 2016 Hubbleův dalekohled. GN-z11 je vzdálená 13,4 miliardy světelných let a její červený posuv činí 11,09. Právě tyto objekty jsou klíčové k zodpovězení těch největších otázek ohledně rané fáze existence vesmíru.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] astronomy.com



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Galaxie HD1, Supermasivní černá díra, Populace III, Vznik vesmíru


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »