Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nový pohled na povahu temné (skryté) hmoty

Nový pohled na povahu temné (skryté) hmoty

Předpokládané rozdělení hmoty a energie ve vesmíru
Autor: M. Weiss, NASA/CXC

Podstata temné (skryté) hmoty, která podle všeho představuje nejméně 23 % hmotnosti a energie vesmíru, je stále ještě jednou z největších neobjasněných záhad současné vědy. Nedostatek experimentálních důkazů, které by umožnily odlišit elementární částice předpověděné teoretiky, stejně jako nedávné odhalení gravitačních vln uvolněných při srážce dvou černých děr (jejich hmotnosti zhruba 30× převyšovaly hmotnost Slunce) pomocí detektorů LIGO (Laser Interferometer Gravitational Wave Observatory) oživilo zájem o možnost, že by temnou hmotu mohly představovat primordiální černé díry o hmotnostech v rozmezí 10 až 1 000 hmotností Slunce.

Prvotní černé díry, které by mohly mít původ ve velmi hustých fluktuacích hmoty v průběhu prvních okamžiků po vzniku vesmíru, jsou v podstatě velmi zajímavé: a to nejen jako protiklad k těm, které vznikly z kolabujících hmotných hvězd, jejichž hojnost a hmotnost je limitována modely vzniku a vývoje hvězd. Primordiální černé díry se mohou vyskytovat v širokém rozmezí hmotností a četnosti. Mohly by být objeveny v halo kolem galaxií a příležitostně se mohou dvě z nich setkat, přičemž následuje jejich splynutí za vzniku gravitačních vln, které pak jsou registrovány například aparaturou LIGO.

Efekt mikročočkování

Znázornění efektu gravitační mikročočky Autor: NASA/Jason Cowan (Astronomy Technology Center)
Znázornění efektu gravitační mikročočky
Autor: NASA/Jason Cowan (Astronomy Technology Center)
Pokud by zde existovalo určité množství černých děr nacházejících se v galaktickém halo, některé z nich by mohly jako čočka zesílit světlo, které k nám přichází ze vzdálených kvasarů. Protože mají silné gravitační pole, jejich přitažlivost by mohla soustředit přicházející světlo a způsobit zvýšení jasnosti kvasarů. Tento efekt známý jako „gravitační mikročočkování“ je tím větší, čím větší je hmotnost černé díry; pravděpodobnost detekce tohoto efektu tak může být vyšší s četnějším výskytem černých děr. Protože černé díry nemohou být přímo pozorovány, můžeme registrovat jejich přítomnost právě na základě zaznamenaného zvýšení jasnosti vzdálených kvasarů.

Na základě tohoto předpokladu využila skupina vědců efekt mikročočkování kvasarů a pokusila se odhadnout četnost prvotních černých děr v galaxiích střední hmotnosti. Studie, jejímž vedoucím byl Evencio Mediavilla Gradolph z Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC) a University of La Laguna (ULL), ukázala, že efekty mikročočky rovněž způsobují normální hvězdy podobné Slunci, které dokonce převyšují výskyt velké populace prvotních černých děr střední hmotnosti.

Počítačové simulace

V rámci počítačových simulací se porovnávalo zvýšení jasnosti ve viditelném světle a v oboru rentgenového záření u 24 vzdálených kvasarů s odhady předpovídaného efektu mikročočkování. Bylo zjištěno, že intenzita efektu je relativně nižší, než bylo očekáváno u objektů s hmotnostmi mezi 0,05 až 0,45 hmotnosti Slunce a dost nízká u středně hmotných černých děr. Jejich závěry tak ukazují, že s vysokou pravděpodobností to jsou normální hvězdy a ne primordiální černé díry, které jsou zodpovědné za pozorované mikročokování.

Tato studie naznačuje,“ říká Evencio Mediavilla, „že není zcela pravděpodobné, že černé díry s hmotnostmi mezi deseti a stonásobkem hmotnosti Slunce představují podstatnou část temné hmoty. Z tohoto důvodu černé díry, které navzájem splynuly a byly v poslední době detekovány aparaturou LIGO, pravděpodobně vznikly v důsledku kolapsu hvězd a ne jako primordiální černé díry.“

Temná hmota v galaktických kupách

Mapa rozložení temné hmoty ve studovaném regionu G12 Autor: KiDS survey
Mapa rozložení temné hmoty ve studovaném regionu G12
Autor: KiDS survey
Kupy galaxií jsou největšími známými útvary ve vesmíru obsahující tisíce galaxií a horký plyn. Avšak mnohem důležitější je, že obsahují záhadnou temnou hmotu, která představuje asi 23 % celkové hmoty a energie vesmíru. Současné modely temné hmoty předpovídají, že kupy galaxií mají velmi hustá jádra obsahující velmi hmotné galaxie, které se nemohou v centru kupy pohybovat. Avšak na základě výzkumu desítky kup galaxií David Harvey (EPFL's Laboratory of Astrophysics) se svými spolupracovníky z Francie a Velké Británie zjistil, že hustota galaxií je zde mnohem nižší než předpokládaná a že galaxie v centru kupy se ve skutečnosti pohybují.

Každá galaktická kupa obsahuje galaxie, které jsou jasnější než ostatní, trefně pojmenované „nejjasnější galaxie kupy“ (brightest cluster galaxy, zkráceně BCG). Nedávné důkazy ze simulací exotické nestandardní temné hmoty ukazují, že BCG se skutečně pohupují dlouho po tom, co se kupa galaxií „zklidnila“, a to jako pozůstatek „kymácení“ způsobeného splynutím hmotných galaktických kup.

Astronomové porovnávali svá pozorování s předpověďmi na základě souboru dat kosmologických hydrodynamických simulací BAHAMAS (BAryons and HAloes of MAssive Systems) a zjistili, že ani ve dvou případech nenastala shoda. Podle standardního modelu temné hmoty (nazvaného „cold dark matter“ – chladná temná hmota) by toto pohupování nemělo existovat, protože obrovská hustota temné hmoty drží galaxie pevně „svázané“ v centru kupy. Tento nesouhlas tak možná ukazuje na přítomnost dosud neznámé fyziky, kterou nutno vzít v potaz.

Astronomové rozšíří své výzkumy na základě velké přehlídky kup galaxií například s vypuštěním plánované kosmické observatoře Euclid. Doufají, že se jim tak podaří potvrdit současné objevy a rovněž určit, jaký je původ pohybu galaxií BCG ve studovaných kupách.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Temná hmota, Gravitační mikročočky


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »