Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nový výzkum vrhnul světlo na historii vývoje Mléčné dráhy

Nový výzkum vrhnul světlo na historii vývoje Mléčné dráhy

Umělecké ztvárnění setkání Mléčné dráhy a trpasličí galaxie Gaia-Enceladus/Sausage
Autor: V. Belokurov/Juan Carlos Muñoz/ESO

Nedávné výsledky na základě dat z astrometrické družice Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA vedly k zajímavému odhalení, že hvězdnému obsahu ve vnitřním halo naší Galaxie – Mléčné dráhy – dominují pozůstatky ze satelitních trpasličích galaxií, jako je například Gaia-Enceladus (též známá jako Gaia Sausage). Událost splynutí s galaxií Gaia-Enceladus/Sausage je nyní jednou z nejdůležitějších v historii Mléčné dráhy, která ji formovala do podoby, v jaké ji pozorujeme dnes.

Podle nové analýzy dat z mise NASA s názvem Kepler, stejně jako z družice Gaia a z průzkumu APOGEE (Apache Point Observatory Galactic Evolution Experiment), byli astronomové schopni určit velmi precizně stáří zhruba stovky hvězd typu rudého obra v naší Galaxii; zjistili, že Mléčná dráha již vytvořila hojnou populaci svých vlastních hvězd – které nyní pobývají převážně v jejím tlustém disku – dříve než nastala kolize s galaxií Gaia-Enceladus/Sausage před zhruba 10 miliardami roků.

Naše důkazy napovídají, že když došlo ke splynutí, Mléčná dráha již měla vytvořenou velkou populaci svých vlastních hvězd,“ říká Fiorenzo Vincenzo, astronom z Center for Cosmology and Astroparticle Physics at the Ohio State University. „Mnoho z těchto domácích hvězd skončilo v tlustém disku uprostřed naší Galaxie, zatímco hvězdy, které byly zachyceny z galaxie Gaia-Enceladus/Sausage, se nacházejí ve vnějším halo Galaxie.“

Událost splynutí s objektem Gaia-Enceladus/Sausage může být podle předpokladu jednou z nejdůležitějších v historii Mléčné dráhy, která ji zformovala do podoby, jakou pozorujeme dnes,“ dodává Josefina Montalban, astronomka na School of Physics and Astronomy at the University of Birmingham.

V provedených kalkulacích a simulacích astronomové použili rovněž astroseismologická data ze satelitu Kepler v kombinaci s daty z družice Gaia a z průzkumu APOGEE. Všechny tři soubory shromážděných dat pomohly vědcům zmapovat a charakterizovat hvězdy v Mléčné dráze.

Astroseismologie je relativně nová technika, která měří relativní frekvence a amplitudy přirozených módů oscilace hvězd.

To umožňuje astronomům zkompletovat informace o velikosti hvězd a jejich vnitřní struktuře, což zase umožňuje přesně odhadnout jejich stáří.

V tomto výzkumu autoři použili informace o jednotlivých oscilačních módech pro každou hvězdu, spíše než zprůměrované vlastnosti jejich pulzací. Byli rovněž schopni využít astroseismologii v kombinaci se spektroskopií – což umožňuje přesně určovat chemické složení hvězd.

Prokázali jsme obrovský potenciál astroseismologie v kombinaci se spektroskopií k přesnému určení věku pro jednotlivé, velmi staré hvězdy,“ říká profesor Andrea Miglio, astronom na University of Bologna. „Dohromady vzato, tato měření přispívají ke zpřesnění našeho pohledu na počáteční roky existence naší Galaxie a dávají naději slibné budoucnosti galaktické archeoastronomie.“

Na základě výpočtu stáří hvězd byli astronomové schopni určit vůbec poprvé, že hvězdy zachycené galaxie Gaia-Enceladus/Sausage jsou podobného nebo poněkud mladšího věku v porovnání s většinou hvězd, které se zrodily v naší Galaxii.

Výsledky ukazují, že proces splynutí vede ke změně oběžných drah hvězd v Galaxii, které se stanou velmi excentrickými. Astronomové porovnávali pohyby hvězd, kde stálice z dříve jmenovaného uskupení Gaia-Enceladus/Sausage se pohybují odlišně než ty, které vznikly v naší Galaxii.

Tyto hvězdy dokonce ´vypadají´ odlišně; při pohledu zvenčí vykazují odlišné chemické složení na rozdíl od těch, které vznikly uvnitř Mléčné dráhy,“ říká Fiorenzo Vincenzo.

Výsledky byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Splynutí galaxií, Trpasličí galaxie Gaia-Enceladus/Sausage, Galaxie Mléčná dráha


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »