Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obrovská bublina ve Velkém Magellanově oblaku

Obrovská bublina ve Velkém Magellanově oblaku

Obří superbublina v LMC - znázorněná modrou barvou - na základě měření X záření
Obří superbublina v LMC - znázorněná modrou barvou - na základě měření X záření
Tento kompozitní snímek představuje superbublinu ve Velkém Magellanově oblaku (Large Magellanic Cloud, LMC), který je malou satelitní galaxií doprovázející naši Galaxii (Mléčnou dráhu). Od Země je vzdálena 160 000 světelných roků. Nacházejí se zde četné nové hvězdy, z nichž některé jsou velmi hmotné, a které vznikly v otevřené hvězdokupě NGC 1929, která je součástí mlhoviny N44.

Velmi hmotné hvězdy jsou zdrojem intenzivního záření, urychlují hmotu na vysoké rychlosti a ve svém vývoji spějí k explozi v podobě supernov. Hvězdný vítr a rázové vlny supernov vytvářejí uvnitř oblaku okolního plynu obrovské dutiny nazývané superbubliny. Rentgenové záření registrované družicí NASA s názvem Chandra X-ray Observatory je zobrazeno modrou barvou a vyznačuje horké oblasti vytvořené právě hvězdným větrem a rázovou vlnou, zatímco data získaná družicí Spitzer Space Telescope v infračerveném oboru (na snímku zobrazena červenou barvou) vyznačují oblasti, kde byl nalezen prach a studený plyn. Záření ve viditelném světle registroval dalekohled Max-Planck-ESO v Chile (průměr 2,2 m). Toto záření je zobrazeno žlutě a vzniká v místech, kde ultrafialové záření mladých horkých hvězd zahřálo plyn v mlhovině natolik, že začal svítit.

Dlouhodobým problémem v astrofyzice vysokých energií bylo, že některé superbubliny v LMC, včetně mlhoviny N44, produkují mnohem více rentgenového záření, než bylo očekáváno na základě modelů jejich struktury. Výzkum pomocí družice Chandra ukázal, že zde existují dva nezávislé intenzivní zdroje rentgenového záření: rázové vlny supernovy narážející do stěny dutin a horký plyn vypařující se ze stěny těchto dutin. Pozorování nepřinesla žádné důkazy existence zvýšeného množství prvků těžších než vodík a hélium v těchto dutinách, tudíž byl přijat tento předpoklad vysvětlující silné zdroje rentgenového záření. Je to vůbec poprvé, co získaná data byla dostatečná k rozlišení dvou odlišných zdrojů rentgenového záření vytvářeného superbublinami.

Výzkum mlhoviny N44 a dalších superbublin ve Velkém Magellanově oblaku pomocí družice Chandra realizoval tým astronomů, jehož vedoucím byla Anne E. Jaskot (University of Michigan, Ann Arbor). Spoluautory výzkumu byli Dave Strickland z Johns Hopkins University in Baltimore, Maryland, Sally Oey z University of Michigan, You-Hua Chu z University of Illinois a Guillermo Garcia-Segura z Instituto de Astronomia-UNAM in Ensenada, Mexico.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandra, Spitzerův dalekohled, ESO, Velké Magellanovo mračno, Supernova


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »