Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Rozložení prachu v naší Galaxii

Rozložení prachu v naší Galaxii

Rozložení molekulárního plynu v naší Galaxii Autor: ESA - C. Carreau
Rozložení molekulárního plynu v naší Galaxii
Autor: ESA - C. Carreau
Objeven doposud neznámý stavební materiál pro vznik nových hvězd v naší Galaxii.

Nově vzniklé hvězdy září velmi intenzivně, jako by přímo volaly: „Hej, podívej se na nás!“ Avšak ne všechny hvězdy v naší Galaxii jsou snadno pozorovatelné. Značné množství hmoty mezi hvězdami – studeného plynného vodíku, z kterého se mohou zrodit nové hvězdy – představuje téměř neproniknutelnou překážku při jejich pozorování.

Nové výzkumy byly uskutečněny pomocí kosmické observatoře Herschel Space Observatory, kterou provozovala Evropská kosmická agentura ESA s významnou spoluúčastí NASA. Pozorované infračervené záření těchto „neviditelných“ zásobáren plynu odhalilo jejich polohu i jejich množství. Podobná metoda, jaká se používá k vizualizaci vířivého pohybu průhledné tekutiny, využil tým družice Herschel k sestavení mapy rozložení jinak neviditelného plynného vodíku.

Objev odhalil, že zásoby surového materiálu pro vznik nových hvězd byly doposud příliš podceňovány – sahají mnohem dále od středu Galaxie, než jsme se domnívali.

„Nacházejí se zde obrovské dodatečné zásoby materiálu, který je k dispozici pro vznik nových hvězd. O jeho existenci jsme dosud nevěděli,“ říká Jorge Pineda (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie), hlavní autor nového článku o objevu, který byl publikován ve vědeckém časopise Astronomy and Astrophysics.

„Museli jsme se vydat do vesmíru, abychom vyřešili tuto záhadu, protože atmosféra Země absorbuje právě ten druh záření, které jsme chtěli detekovat,“ říká William Langer (JPL), vedoucí vědecký pracovník týmu observatoře Herschel, zaměřeného na vytvoření mapy zachycující rozložení plynu. „Potřebovali jsme detekovat daleké infračervené záření k určení polohy těchto plynných oblaků. Tato pozorování mohl realizovat výhradně kosmický dalekohled Herschel.“

Hvězdy vznikají z plynných oblaků tvořených molekulami vodíku. Prvním krokem k vytvoření hvězdy je dostatečné stlačení plynu, kdy dochází ke spojování přítomných atomů a k vytváření molekul. Na začátku procesu je plyn značně rozptýlený, avšak v důsledku působení gravitace a někdy i jiných dostředivých sil, se plyn shlukuje a zvyšuje se jeho hustota. Když je oblak vodíku dostatečně hustý, zažehnou se termojaderné reakce – zrodila se hvězda, která září vlastním světlem.

Zásobárny plynného vodíku pro vznik nových hvězd Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Zásobárny plynného vodíku pro vznik nových hvězd
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Astronomové zkoumající hvězdy chtějí pokračovat ve výzkumu a porozumět tomu, jak z hvězdného batolete, na jehož počátku je molekulární mračno, nakonec vznikne plnohodnotná žhnoucí koule. K tomu je nutné zmapovat rozložení hvězdného vodíkového paliva napříč naší Galaxií. Bohužel, většina molekulárního vodíku ve vesmíru je příliš studená, a tudíž nezáří v oboru viditelného světla. Proto jej nemůžeme pozorovat obyčejnými dalekohledy.

V posledních desetiletích se astronomové zaměřili na hledání molekul oxidu uhelnatého, který se ve vesmíru vyskytuje ruku v ruce s molekulami vodíku a odhaluje tak jejich polohu. Avšak i tato metoda má svá omezení. V oblasti, kde je plyn zrovna na počátku vytváření rezervoáru – nejranější etapy vzniku plynného oblaku – žádný oxid uhelnatý se zde nenachází.

„Ultrafialové záření rozbíjí molekuly oxidu uhelnatého,“ říká William Langer. „V prostředí mezi hvězdami, kde je tento plyn velmi řídký, není dostatek prachu, který by ochránil plynné molekuly před jejich rozbitím působením ultrafialového světla.“

Odlišný stopař – ionizovaný uhlík – však setrvává v těchto velkých, ale relativně prázdných oblastech a může být využit k objevení molekul vodíku. Astronomové pozorovali ionizovaný uhlík z kosmického prostoru (pomocí astronomických družic) již dříve, avšak kosmická observatoř Herschel vůbec poprvé umožnila sestavit mimořádně kvalitní mapu rozložení vodíku a jeho množství napříč naší Galaxií.

„Díky vysoké citlivosti kosmického dalekohledu Herschel můžeme od sebe oddělit materiál pohybující se různou rychlostí,“ říká Paul Goldsmith (NASA, JPL), spoluautor vědecké práce. „Nakonec jsme získali celkový obraz rozložení materiálu dostupného pro tvorbu budoucích generací hvězd.“

Zdroj: www.nasa.gov a sci.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Herschel space observatory, Vznik hvězd, Naše Galaxie


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »