Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Splývající hvězdné páry mohou obíhat centrální černou díru v Mléčné dráze

Splývající hvězdné páry mohou obíhat centrální černou díru v Mléčné dráze

Vizualizace pohybu hvězd kolem centrální supermasivní černé díry v centru galaxie. Orbity hvězd jsou založeny na pozorováních v infračervené části spektra.
Autor: NCSA, UCLA/Keck

Prachové pozůstatky hvězdných splynutí mohou obíhat kolem centrální supermasivní černé díry Mléčné dráhy. Podle nových počítačových simulací českých astronomů mohou pozůstatky srážek hvězd obíhat kolem centrální černé díry naší Mléčné dráhy.

Astronomové se již dlouho snaží vysvětlit původ mladých, hmotných hvězd, které obíhají kolem galaktického centra – tzv. hvězd S-hvězdokupy neboli S hvězd. Astronomové použili tyto hvězdy (mezi které patří i S2 s oběžnou dobou pouhých 16 let) k zvážení Sagittaria A*, černé díry o hmotnosti 4,3 milionu slunečních hmotností v srdci Mléčné dráhy. Samotná existence těchto hvězd je však záhadou: v takové blízkosti černé díry by extrémní gravitační pole mělo ztěžovat kolaps plynových mračen do tak hmotných hvězd.

„Alespoň některé S hvězdy jsou pravděpodobně pozůstatkami splynutí dvojhvězd,“ říká Michal Zajaček (Masarykova univerzita, Česká republika), který představil výsledky na 22. zasedání Divize vysoko-energetické astrofyziky Americké astronomické společnosti v St. Louis. Jeho tým tuto dříve navrhovanou možnost rozvinul v nových počítačových simulacích, které zahrnují příspěvek mladého excentrického disku, který původně obklopoval galaktické centrum ve vzdálenosti až několika světelných let.

Centrální 1” x 1” (0.04 x 0.04 pc). Snímek v pozadí byl pořízen v roce 2015. Pro několik hvězd jsou vykreslena orbitální řešení na základě dloudodobých pozorování jejich poloh. Autor: Keck/UCLA Galactic Center Group
Centrální 1” x 1” (0.04 x 0.04 pc). Snímek v pozadí byl pořízen v roce 2015. Pro několik hvězd jsou vykreslena orbitální řešení na základě dloudodobých pozorování jejich poloh.
Autor: Keck/UCLA Galactic Center Group

Prachové objekty v centru Galaxie

Myšlenku splývání dvojhvězd podporuje objev, o kterém loni informoval časopis Nature, a sice dosud nesloučená dvojhvězda poblíž Sagittaria A* obklopená prachem nazvaná D9. Tým vyvodil dvojhvězdnou povahu skrytého hvězdného systému ze spektroskopických měření provedených evropským teleskopem Very Large Telescope v Chile. „Ve vzdálenosti pouhých 0,1 světelného roku od centra galaxie by to byla nejbližší dvojhvězda, jaká byla kdy nalezena v blízkosti supermasivní černé díry,“ říká Zajaček, který byl členem týmu, který tento objev učinil.

Tyto hvězdy, které nyní obíhají kolem sebe přibližně jednou za rok, se pravděpodobně spojí během asi jednoho milionu let. Jejich splynutí urychluje blízkost černé díry. Její gravitace pomalu prodlužuje oběžnou dráhu dvojhvězdy prostřednictvím rezonančního efektu známého jako excentrický Kozai-Lidovův mechanismus. Okolní prachový oblak mohl být vyvržen během periodických blízkých setkání obou hvězd, ačkoli byla navržena i jiná vysvětlení.

Od roku 2012 astronomové objevili asi tucet podobných objektů zahalených prachem (prachové objekty S-hvězdokupy neboli DSO, Dusty S-cluster Objects). V tom roce vedl Stefan Gillessen (Max-Planck-Institut für extraterrestrische Physik, Německo) tým, který objevil první z nich, nazvaný G2. Když se G2 v roce 2014 nebezpečně přiblížil k Sagittarius A*, slapové síly černé díry tento konkrétní prachový mrak protáhly. Zůstal však neporušený, což již naznačovalo přítomnost kompaktnějšího objektu v jeho jádru.

Gillessen říká, že objev dvojhvězdy v prachovém objektu D9 byl „překvapivý do té míry, že zůstávám skeptický ohledně výsledků pozorování“. Pokud by se však potvrdily, mohlo by to naznačovat, že všechny DSO obsahují hmotné hvězdy. A protože dvojhvězda D9 se nakonec spojí, ostatní DSO – které nevykazují spektroskopické důkazy o dvojhvězdách uvnitř – mohou velmi pravděpodobně představovat pozůstatky předešlých sloučení. V budoucnu, až se prach rozptýlí, by tyto pozůstatky sloučení dvojhvězd mohly být viditelné jako nové S hvězdy.

Snímek centra Mléčné dráhy pořízený spektrografem SINFONI na Very Large Telescope (VLT). Červená a modrá barvou představují emise vodíku prachových  objektů G2 a G1. Čarkované čáry znázorňují orbitální řešení pro S hvězdu S2 a prachový objekt G2 (MPE). Autor: NASA / SOFIA / Lynette Cook
Snímek centra Mléčné dráhy pořízený spektrografem SINFONI na Very Large Telescope (VLT). Červená a modrá barvou představují emise vodíku prachových objektů G2 a G1. Čarkované čáry znázorňují orbitální řešení pro S hvězdu S2 a prachový objekt G2 (MPE).
Autor: NASA / SOFIA / Lynette Cook

Baby boom v jádru Galaxie

Tento hypotetický scénář nyní získal další oporu díky počítačovým simulacím provedeným týmem vedeným Zajačkovým kolegou Myankem Singhalem (Karlova univerzita, Praha), které byly poslány k publikování do časopisu Nature Communications. Podle dosud nepublikovaných simulací tohoto týmu se původní dvojhvězdy vytvořily před asi pěti miliony let během intenzivní tvorby hvězd v centrální oblasti Mléčné dráhy. Tato vlna hvězdotvorby vedla ke vzniku excentrického hvězdného disku kolem centra galaxie.

Podle simulací se nejhmotnější dvojhvězdy zrozené během tohoto hvězdného boomu přiblížily k centrální černé díře v důsledku gravitačních interakcích s jinými hvězdami a samotným Sagittarius A*. Mezitím se složky dvojhvězdy také spirálovitě přibližovaly k sobě a spojily se, přičemž se během tohoto procesu dočasně zahalily do oblaků plynu a prachu.

Dřívější simulace jiných astronomů již ukázaly, jak by se dvojhvězdy mohly spojit v centru Mléčné dráhy. „[Ale] nový aspekt, který mi připadá vzrušující, se zdá být zahrnutí hvězdného disku a gravitačních interakcí se sousedními hvězdami v disku,“ říká Smadar Naoz (University of California, Los Angeles). Podle Naoz „má přístup autorů velký potenciál, ale je ještě třeba na něm zapracovat.“ Zejména poznamenává, že simulace nezahrnují účinky obecné relativity, které mohou potlačit Kozai-Lidovův mechanismus.

Zajaček mezitím považuje nové simulace za přesvědčivé. „Nyní představujeme komplexní hypotézu, která jasně vysvětluje, co se děje v blízkosti centrální černé díry,“ říká. „Všechno do sebe hezky zapadá.“

Autor překladu: Michal Zajaček

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Govert Schilling: Merged Stellar Pairs May Orbit the Milky Way’s Black Hole. Vydáno 23.10. 2025 v Sky & Telescope



O autorovi

Michal Zajaček

Michal Zajaček

Michal Zajaček sa narodil 31. 12. 1988 v Malackách na Slovensku. Počas základnej a strednej školy sa venoval astronómii a astrofyzike amatérsky a zapájal sa do rôznych súťaží, najmä “Čo vieš o hviezdach?” a Astronomickej olympiády. V roku 2009 nastúpil na Matematicko-fyzikálnu fakultu Univerzity Karlovej v Prahe, kde ukončil v roku 2014 magisterské štúdium Astronómie a Astrofyziky. V tom istom roku nastúpil ako doktorand do Medzinárodnej školy Maxa Plancka v Kolíne nad Rýnom a v Bonne v Nemecku. Predmetom jeho výskumu je Galaktické centrum, procesy v galaktických jadrách, astrofyzika kompaktných objektov (najmä neutronových hviezd) a vo všeobecnosti dynamika a žiarivé procesy v rôznych astrofyzikálnych sústavách. Aktívne sa podielal aj na príprave pozorovacích plánov  na Very Large Telescope (VLT), rádioteleskop v Effelsbergu, Very Large Array (VLA) a Very Long Baseline Interferometry (VLBI).

Štítky: Sagittarius a*, Černá díra


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »