Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy je k nám blíže, než jsme si mysleli

Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy je k nám blíže, než jsme si mysleli

Polohy a rychlosti hvězd v naší Galaxii
Autor: NAOJ

Vzdálenost mezi Sluneční soustavou a zdrojem Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra o hmotnosti 4 miliónů Sluncí v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy, je přibližně 25 800 světelných roků, tedy zhruba o 1 900 světelných roků méně, než se doposud uvádělo. Vyplývá to z analýzy nových dat japonského projektu VLBI (Very Long Baseline Interferometer) s názvem VERA (VLBI Exploration of Radio Astrometry).

Šipky na titulním obrázku ukazují polohy a rychlosti pro 224 objektů použitých k modelu naší Galaxie. Nepřerušované černé čáry v podobě oblouků představují polohy spirálních ramen Galaxie. Krátkými barevnými čarami se šipkami jsou zvýrazněny skupiny objektů náležejících k jednotlivým spirálním ramenům.

Protože se Země nachází uvnitř Mléčné dráhy, nemůžeme poodstoupit a pozorovat, jak naše Galaxie vypadá zvnějšku,“ říká Tomoya Hirota, astronom na Mizusawa VLBI Observatory at the National Astronomical Observatory of Japan a Department of Astronomical Sciences at SOKENDAI se svými spolupracovníky z projektu VERA Collaboration. „Astrometrie, přesná měření poloh a rychlostí objektů, je rozhodujícím nástrojem k pochopení celkové struktury naší Galaxie a našeho místa v ní.“

VERA byla iniciována Japonskou národní observatoří (National Astronomical Observatory of Japan – NAOJ) v roce 2000,“ dodávají astronomové. „Projekt byl navržen za účelem astrometrických pozorování prostřednictvím radioteleskopu VLBI k odhalení 3D rychlostní a prostorové struktury v Mléčné dráze. To zahrnuje 4 japonské radioteleskopy s anténami o průměru 20 m: Mizusawa, Iriki, Ogasawara a Ishigaki-jima.”

Využitím dat z prvního katalogu astrometrie VERA astronomové modelovali strukturu Mléčné dráhy k určení základních parametrů, jako je například vzdálenost směrem ke galaktickému centru a rychlosti Slunce kolem středu Galaxie.

Naše výsledky napovídají, že střed naší Galaxie a supermasivní černá díra, která v něm sídlí, je od Země vzdálený 25 800 světelných roků,“ uvádějí astronomové. „To je mnohem blíže, než doposud oficiálně udávaná hodnota 27 700 světelných roků, přijatá Mezinárodní astronomickou unií v roce 1985.“

Rychlost jednotlivých objektů na publikované mapě naznačuje, že Slunce obíhá kolem středu Galaxie rychlostí 227 km/s. To je poněkud rychleji než oficiálně udávaná hodnota 220 km/s.“

Výzkumníci z projektu VERA nyní plánují pozorování většího počtu objektů, zejména těch, které se nacházejí blíže ke zdroji Sagittarius A*, aby mohli lépe charakterizovat strukturu a pohyby objektů Mléčné dráhy.

Jako součást tohoto úsilí bude VERA spolupracovat v rámci pozorovací sítě EAVN (East Asian VLBI Network), která zahrnuje radioteleskopy na území Japonska, Jižní Koreje a Číny,“ doplňují vědci. „Prostřednictvím navýšení počtu radioteleskopů a zvětšením vzdáleností mezi jednotlivými stanicemi může pozorovací síť EAVN docílit mnohem vyšší přesnosti.“

Katalog VERA byl nedávno zveřejněn v Publications of the Astronomical Society of Japan.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Oběh Slunce, Supermasivní černá díra, Naše Galaxie


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »