Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy rotuje pomalu

Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy rotuje pomalu

Supermasivní černé díry v jádrech galaxií vystřelují záření a ultra-rychlý vítr do okolního prostředí
Autor: NASA/JPL-Caltech

Supermasivní černé díry charakterizují pouze dvě veličiny: hmotnost a rotace, které však mají rozhodující vliv na vznik a vývoj galaxií. Rotace objektu Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy o hmotnosti 4 miliónů hmotností Slunce, byla až doposud špatně zjistitelná. V novém článku publikovaném v časopise Astrophysical Journal Letters skupina amerických astronomů stanovila horní limit pro rotaci objektu Sagittarius A* na základě rozložení hvězd typu S (S-stars) v jeho blízkém okolí.

Černé díry uvolňují obrovské množství energie, která odstraňuje plyn z galaxií, a tudíž modelují historii vzniku jejích hvězd,“ říká profesor Avi Loeb z Harvard University a spoluautor studie. „Zatímco astronomové vědí, že hmotnost centrálních černých děr měla rozhodující vliv na jejich mateřské galaxie, měření dopadu na jejich rotaci není snadné. Vliv rotace černé díry na dráhy blízkých hvězd je přesnější a obtížné vzhledem k přímému měření.“

Aby přispěl k lepšímu porozumění, jak Sagittarius A* ovlivňuje utváření a vývoj Mléčné dráhy, Avi Loeb a jeho spolupracovník Giacomo Fragione z Center for Interdisciplinary Exploration & Research in Astrophysics and Northwestern University studovali místo toho dráhy a prostorové rozložení hvězd typu S za účelem určení limitu rotace supermasivní černé díry.

Dospěli jsme k závěru, že supermasivní černá díra v centru naší Galaxie rotuje pomalu,“ říká Giacomo Fragione. „To může mít významný důsledek pro zjistitelné aktivity v centru naší Galaxie a budoucí pozorování pomocí Event Horizon Telescope (EHT).“

Simulace ukazuje dráhy hvězd v těsné blízkosti zdroje Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy; jedna z hvězd s označením S2 oběhne jednou dokola za 16 roků – nejblíže černé díry byla v květnu 2018 Autor: ESO/L. Calçada/spaceengine.org
Simulace ukazuje dráhy hvězd v těsné blízkosti zdroje Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy; jedna z hvězd s označením S2 oběhne jednou dokola za 16 roků – nejblíže černé díry byla v květnu 2018
Autor: ESO/L. Calçada/spaceengine.org
Hvězdy typu S se zdají být uspořádány do dvou preferovaných rovin. Autoři ukázali, že pokud by Sagittarius A* měl významnou rotaci, preferované orbitální roviny těchto hvězd při zrození by byly v současné době vychýlené.

Pro naši studii jsme použili nedávno objevené hvězdy typu S, čímž jsme ukázali, že rotace objektu Sagittarius A* musí být nižší než 10 % její maximálně možné hodnoty, která odpovídá černé díře rotující rychlostí světla,“ říká Avi Loeb. „Z jiného hlediska běžné orbitální roviny těchto hvězd by se neudržely během jejich celého života v podobě, jak je vidíme dnes.“

Závěry výzkumného týmu také poukazují na další významný detail týkající se zdroje Sagittarius A*: je nepravděpodobné, že u něj existují výtrysky (tzv. jety).

Výtrysky budou zřejmě urychlovány rotující černou dírou, která působí jako lopatky obřího kola,“ říká Avi Loeb.

Fragione. „Nastávající analýzy dat z dalekohledu Event Horizon Telescope mohou vrhnout mnohem více světla na tento problém.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rotace černé díry, Mléčná dráha, Supermasivní černá díra


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2025 R3 (PANSTARRS)

Bohužel místo stacku pouze jedno JPG jen kalibrovane urovně v PS kometa nyní docela nízko nad výhodním obzorem mírně k severu kvůli atmosféře a mrakům mi vyšly asi jen dva 60s cvaky než se rozednilo

Další informace »