Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy rotuje pomalu

Supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy rotuje pomalu

Supermasivní černé díry v jádrech galaxií vystřelují záření a ultra-rychlý vítr do okolního prostředí
Autor: NASA/JPL-Caltech

Supermasivní černé díry charakterizují pouze dvě veličiny: hmotnost a rotace, které však mají rozhodující vliv na vznik a vývoj galaxií. Rotace objektu Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy o hmotnosti 4 miliónů hmotností Slunce, byla až doposud špatně zjistitelná. V novém článku publikovaném v časopise Astrophysical Journal Letters skupina amerických astronomů stanovila horní limit pro rotaci objektu Sagittarius A* na základě rozložení hvězd typu S (S-stars) v jeho blízkém okolí.

Černé díry uvolňují obrovské množství energie, která odstraňuje plyn z galaxií, a tudíž modelují historii vzniku jejích hvězd,“ říká profesor Avi Loeb z Harvard University a spoluautor studie. „Zatímco astronomové vědí, že hmotnost centrálních černých děr měla rozhodující vliv na jejich mateřské galaxie, měření dopadu na jejich rotaci není snadné. Vliv rotace černé díry na dráhy blízkých hvězd je přesnější a obtížné vzhledem k přímému měření.“

Aby přispěl k lepšímu porozumění, jak Sagittarius A* ovlivňuje utváření a vývoj Mléčné dráhy, Avi Loeb a jeho spolupracovník Giacomo Fragione z Center for Interdisciplinary Exploration & Research in Astrophysics and Northwestern University studovali místo toho dráhy a prostorové rozložení hvězd typu S za účelem určení limitu rotace supermasivní černé díry.

Dospěli jsme k závěru, že supermasivní černá díra v centru naší Galaxie rotuje pomalu,“ říká Giacomo Fragione. „To může mít významný důsledek pro zjistitelné aktivity v centru naší Galaxie a budoucí pozorování pomocí Event Horizon Telescope (EHT).“

Simulace ukazuje dráhy hvězd v těsné blízkosti zdroje Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy; jedna z hvězd s označením S2 oběhne jednou dokola za 16 roků – nejblíže černé díry byla v květnu 2018 Autor: ESO/L. Calçada/spaceengine.org
Simulace ukazuje dráhy hvězd v těsné blízkosti zdroje Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy; jedna z hvězd s označením S2 oběhne jednou dokola za 16 roků – nejblíže černé díry byla v květnu 2018
Autor: ESO/L. Calçada/spaceengine.org
Hvězdy typu S se zdají být uspořádány do dvou preferovaných rovin. Autoři ukázali, že pokud by Sagittarius A* měl významnou rotaci, preferované orbitální roviny těchto hvězd při zrození by byly v současné době vychýlené.

Pro naši studii jsme použili nedávno objevené hvězdy typu S, čímž jsme ukázali, že rotace objektu Sagittarius A* musí být nižší než 10 % její maximálně možné hodnoty, která odpovídá černé díře rotující rychlostí světla,“ říká Avi Loeb. „Z jiného hlediska běžné orbitální roviny těchto hvězd by se neudržely během jejich celého života v podobě, jak je vidíme dnes.“

Závěry výzkumného týmu také poukazují na další významný detail týkající se zdroje Sagittarius A*: je nepravděpodobné, že u něj existují výtrysky (tzv. jety).

Výtrysky budou zřejmě urychlovány rotující černou dírou, která působí jako lopatky obřího kola,“ říká Avi Loeb.

Fragione. „Nastávající analýzy dat z dalekohledu Event Horizon Telescope mohou vrhnout mnohem více světla na tento problém.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rotace černé díry, Mléčná dráha, Supermasivní černá díra


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »