Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  V Praze vystoupí světové proslulý astronom

V Praze vystoupí světové proslulý astronom

Profesor Joachim Wambsganss.
Autor: Univerzita v Heidelbergu

Učená společnost České republiky vás zve na veřejnou přednášku slavného kosmologa, Prof. Joachima Wambsgansse, která se uskuteční v sobotu 30. ledna 2016 v 15:00 v budově Akademie věd. Známý astronom bude veřejnost seznamovat s novinkami ze světa záludné, ale fascinující kosmologie. V přednášce se bude zabývat zejména pozoruhodnými jevy gravitačních čoček.

Kdy a kde

Učená společnost České republiky vás zve na veřejnou přednášku Prof. Joachima Wambsgansse v sobotu 30. 1. 2016 v 15:00 v budově Akademie věd na Národní 3, Praha 1 v sále č. 206. Přednáška navazuje na vědeckou konferenci Central European Relativity Seminar, která proběhne v Praze. Přednášku uvede předseda Učené společnosti prof. Jiří Bičák a v případě zájmu ji bude překládat do češtiny.

O čem?

Objev slabé galaxie využitím efektu gravitační čočky Autor: NASA, ESA, and L. Infante (Pontificia Universidad Católica de Chile)
Objev slabé galaxie využitím efektu gravitační čočky
Autor: NASA, ESA, and L. Infante (Pontificia Universidad Católica de Chile)
I přes původní Einsteinovu skepsi byl obecnou teorií relativity předpovězený ohyb světla v gravitačním poli vzdálených hvězd nejen pozorován, ale stal se i velmi důležitým nástrojem moderní astronomie. Od objevu prvního dvojitého kvasaru v roce 1979 bylo pozorovano mnoho dalších jevů vyvolaných gravitačními čočkami. Objekty, které působí jako gravitační čočky, jsou někdy celé galaxie tvořené miliardami hvězd, oblaky plynu či tajemná temná hmota zkreslující hvězdné pole do svítících oblouků a Einsteinových prstenců, jindy to jsou jen jednotlivé hvězdy s exoplanetami. O existenci těchto vzdálených planetárních soustav se dozvídáme mj. právě díky efektům gravitačních čoček.

Slavný astronom

Profesor Joachim Wambsganss. Autor: Spektrum.de
Profesor Joachim Wambsganss.
Autor: Spektrum.de
Profesor Joachim Wambsganss patří k současným významným astronomům a kosmologům, mj. zvláště v problematice gravitačních čoček. Je ředitelem Centra pro astronomii a ředitelem Astronomického výpočetního ústavu na univerzitě v Heidelbergu, členem řady mezinárodních vědeckých výborů. Je také velmi známým, úspěšným popularizátorem astronomie.

 

Učená společnost České republiky vás zve na veřejnou přednášku slavného kosmologa, Prof. Joachima Wambsgansse... Autor: Učená společnost České republiky
Učená společnost České republiky vás zve na veřejnou přednášku slavného kosmologa, Prof. Joachima Wambsgansse...
Autor: Učená společnost České republiky

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Učená společnost České republiky



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Přednáška , Joachim Wambsganss


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »