Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vědci na stopě nevyřešené etapy vývoje raného vesmíru

Vědci na stopě nevyřešené etapy vývoje raného vesmíru

Na fotografii je trpasličí galaxie J0925 s unikajícím ionizujícím zářením pořízená Hubbleovým dalekohledem. Galaxie je od Země vzdálená tři miliardy světelných let, má průměr šest tisíc světelných let, a je tedy dvacetkrát menší než Mléčná dráha.
Autor: I. Orlitová

Mezinárodní vědecký tým, jehož součástí byli i pracovníci Astronomického ústavu AV ČR, objevil s pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu ionizující ultrafialové záření, které uniká z trpasličích galaxií. Je to první potvrzení, že toto záření pocházející z hvězd může proniknout přes hustá oblaka plynu a prachu až do prostoru mezi galaxiemi. Podařilo se tak nalézt pravděpodobný energetický zdroj jedné z etap vývoje raného vesmíru, kdy vznikaly první hvězdy a galaxie. Její detailní průběh však dosud nebyl znám. Nová zjištění z výzkumu, který za českou stranu financovala Grantová agentura ČR, zveřejnil v aktuálním vydání časopis Nature.

Tisková zpráva Grantové agentury ČR ze 14. ledna 2016.

Po Velkém třesku se vesmír a jeho první struktury ochlazují díky expanzi. Později však začínají vznikat první hvězdy, vesmír se znovu ohřívá a po miliardě let je vodík, nejhojnější prvek, znovu ionizovaný, jak tomu bylo krátce po Velkém třesku,“ říká Ivana Orlitová z Astronomického ústavu AV ČR, která na výzkumu pracovala. „Astronomové se už dlouho domnívali, že za tuto důležitou proměnu, nazvanou kosmická reionizace, byly zodpovědné galaxie. Nám se nyní podařilo pozorováním galaxií podobných těm, které se vyskytovaly v raném vesmíru, tuto hypotézu potvrdit.

Studium raného vesmíru je jedním z nejžhavějších témat aktuální pozorovatelské i teoretické astronomie. Jeho hlavním cílem je porozumět formování prvních kosmologických struktur a vzniku prvních hvězd. Některá data nelze získat z  pozemských dalekohledů, je k tomu třeba využít Hubbleova teleskopu. Pozorovací čas na něm však není běžně dostupný, ale musí se vysoutěžit. „Rozhodují o tom panely odborníků, ve kterých jsou specialisté z celého světa zastupující jednotlivé astronomické obory. Uspěje jen asi desetina projektů,“ dodává Ivana Orlitová, které se jako jediné české vědkyni se svým projektem podařilo uspět už po několikáté.

Podle Orlitové ukazuje výsledek výzkumu cestu, jaké objekty dále zkoumat v budoucnu, a to nejenom s využitím současných, ale i plánovaných přístrojů. Zmiňuje přitom především vesmírný dalekohled Jamese Webba připravovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA), Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a Kanadskou kosmickou agenturou (CSA), který má v budoucnu Hubbleův teleskop nahradit a přinést vědcům další výrazné prohloubení znalostí. Na rozdíl od svého předchůdce se nebude pohybovat na nízké oběžné dráze, ale bude umístěn asi 1,5 milionu kilometrů od Země, na opačné straně než Slunce. Na místo určení by měl být doručen v roce 2018.

Kontakt:

Gabriela Bechynská

Ivana Orlitová

Grantová agentura ČR

Astronomický ústav AV ČR

GSM: 775038045

736204896

E-mail: gabriela.bechynska@gacr.cz

ivana.orlitova@asu.cas.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Grantová agentura ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Nature, Velký třesk


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »